Ottův slovník naučný/Constitutum debiti: Porovnání verzí

'''Constitutum debiti''' [ko-] slula v římském právu neformálná úmluva (''pactum''), kterou se někdo zavázal, že určitého dne zaplatí stávající již dluh peněžitý buď svůj ('''c. d.''' ''proprii'') nebo cizí ('''c. d.''' ''alieni''). Byl-li onen původní dluh platný (a to v některých případech třeba jen naturálně), udílel z takové úmluvy praetor žalobu ''de pecunia constituta'', obyčejně za rok se promlčující. Táž žaloba udílela se postupem Času též při slibu plnění obligace jiných předmětů zastupitelných, konečně ohledně obligace jakékoliv a i bez slibu plnění v určitý den. Zůstalo jen pravidlo, že, když '''c'''-tem převzatý závazek jest větší než závazek starý, jest '''c.''' neplatné. – Při '''c'''-tu může věřitel žalovati ze závazku dřívějšího nebo nového, a též některé námitky z původního dluhu činiti proti žalobě ''de pecunia constituta''. Zaniknutím závazku starého nepomíjí závazek z '''c'''-ta, ale splněním jednoho z obou závazků pominou vždy oba. – Srovn. Bruns Das constitutum debiti. Zeitschr. f. Rechtsgesch. I., 28.; Capeyne van de Copello, Abhandl. zum röm. Staats– u. Privatrecht, 200. a n. ''[[Autor:Josef Čermák|Čk.]]''

{{Konec formy}}