Ottův slovník naučný/Edictum: Porovnání verzí

''Ius edicendi'' bylo od soudních magistrátů vykonáváno sice ještě za principátu, ale na starých ediktech bylo od nich měněno nebo k nim dodatky přičiněny již jen, když k tomu dal podnět senát nebo císař. Zároveň byla '''e'''-ta různých magistrátů víc a více obsahem sobě sblížena. Tento vývoj skoncoval císař Hadrián, dav od právníka Salvia Juliána veškerá '''e'''-ta přehlédnouti a v jediný celek spořádati a senatuskonsultem naříditi všem soudním magistrátům, aby příště ve svém albu vyhlašovali pouze Juliánovo uspořádání ediktů. Odtud platilo pro celou říši a trvale jediné '''e.''', Hadriánovo '''e.''' ''perpetuum'', Z tohoto dochovaly se na nás četné zlomky ve spisech právnických, které byly přijaty do Justiniánových Pandekt. Nejnověji podnikl restituci ediktu Hadriánova s velikým úspěchem O. Lenel (Das '''e.''' perpetuum. Ein Versuch zu dessen Herstellung, 1883. – Srov. Krüger, Gesch. d. Quellen des röm. Rechts (1888), str. 30 a 84. ''[[Autor:Leopold Heyrovský|Hý.]]''

{{Konec formy}}