Česká čítanka pro druhou třídu škol středních/Česká pořekadla: Porovnání verzí

m
Editace uživatele „213.211.37.153“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „-jkb-
Bez shrnutí editace
m (Editace uživatele „213.211.37.153“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „-jkb-“)
{{Textinfo
--[[Speciální:Příspěvky/213.211.37.153|213.211.37.153]]{{Textinfo
|TITULEK=Česká pořekadla
|PODTITULEK=Z „Mudrosloví“ Fr. L. Čelakovského
|AUTOR=podle [[František Ladislav Čelakovský|Františka Ladislava Čelakovského]]
|POPISEK=
|POPISEK=Žádná z těch to pořekadel !!!!!NEZNÁM!!!!!
|PŘELOŽIL=Patrik Del
|ORIGINAL=Ewa Farná
|VYDÁNO=1.2.2010
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|POPISEK-IMAGE=
|ZDROJ=BARTOŠ, František. ''[[Česká čítanka pro druhou třídu škol středních]].'' Brno: Winiker, 1883. s. 191–192.
|JINÉ=Kraviny
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
{{Forma|proza}}
Čije kosa kámen. — O prst by jej ovinul. — Nechtěl s barvou ven. — Vytřel mu zrak. — V ústech med, a v srdci jed. — Ani slámy křížem nepřeloží. — Pilen práce jak zajíc bubnu. — Vetší než narostl (daleko nad náležitosť o sobě smýšlející). — Div z kůže nevyskočí. — Ten den levou nohou vstával. — Každý svou hude. — Má na něho s vrchu (s kopce). — Vetu za vetu. — Jako by mu ve mlýně hudl. — Ať si to takové, nebo makové. — Mluví jako slepý o barvách. — Chytá lelky. — Hledá včerejšího dne. — Kam vítr, tam plášť. — Jistý, jako v koši voda. — Do lesa dříví voziti. — Ryby na lep, ptáky na udici lapati. — Na zajíce s bubnem choditi. — Kozla zahradníkem udělati. — Jakoby se mne hora spadla. — Jest na váhách (na rozmysle). — Vzal nohy na ramena. — Nepáleným popelem koho (někomu záda) posypati. — Je kosť a kůže. — Svítá mu v žaludku. — Vlk se zmíní, a on v síni. — Pověděl mu, zač je toho loket. — Milý, nestřílej stoupou do nebe (zpozdile nehroz). — Jehly hledaje svíčku spáliti. — Teče mu na pec. — Má z toho polízanou. — Ocitl se na korábě. — Loňského sněhu vzpomínati. — Počkej, až kohout vejce snese. — Z komára vola udělati. — Jeden za osmnáct a druhý beze dvou za dvacet. — Pěšky jako za vozem. — Už to vrabci po střechách zpívají.
Čije kosa kámen.
{{Konec formy}}
— O prst by jej ovinul
. — Nechtěl s barvou ven
. — Vytřel mu zrak.
— V ústech med, a v srdci jed.
— Ani slámy křížem nepřeloží.
— Pilen práce jak zajíc bubnu.
— Vetší než narostl (daleko nad náležitosť o sobě smýšlející).
— Div z kůže nevyskočí.
— Ten den levou nohou vstával.
— Každý svou hude.
— Má na něho s vrchu (s kopce).
— Vetu za vetu.
— Jako by mu ve mlýně hudl.
— Ať si to takové, nebo makové.
— Mluví jako slepý o barvách.
— Chytá lelky.
— Hledá včerejšího dne.
— Kam vítr, tam plášť.
— Jistý, jako v koši voda.
— Do lesa dříví voziti.
— Ryby na lep, ptáky na udici lapati.
— Na zajíce s bubnem choditi.
— Kozla zahradníkem udělati.
— Jakoby se mne hora spadla.
— Jest na váhách (na rozmysle).
— Vzal nohy na ramena.
— Nepáleným popelem koho (někomu záda) posypati.
— Je kosť a kůže.
— Svítá mu v žaludku.
— Vlk se zmíní, a on v síni.
— Pověděl mu, zač je toho loket.
— Milý, nestřílej stoupou do nebe (zpozdile nehroz).
— Jehly hledaje svíčku spáliti.
— Teče mu na pec
. — Má z toho polízanou.
— Ocitl se na korábě.
— Loňského sněhu vzpomínati
. — Počkej, až kohout vejce snese.
— Z komára vola udělati
. — Jeden za osmnáct a druhý beze dvou za dvacet.
— Pěšky jako za vozem.
— Už to vrabci po střechách zpívají.
 
[[Kategorie:Lidová slovesnost]]