P. Bonaventura z Kolína, kapucin, reformator města Fulneku: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz na Wikipedii |
m Redakční poznámky šablonou; kosmetické úpravy |
||
Řádek 4:
|AUTOR=[[Autor:Hynek Kollmann|Hynek Kollmann]]
|POPISEK=
|ZDROJ=Kollmann, Hynek. P. Bonaventura z Kolína, kapucin, reformator města Fulneku. In ''Sborník historického kroužku'', sešit 3, rok 1894. Odpovědný redaktor prof. PhDr. M. KOVÁŘ. Praha : Družstvo Vlasť. ISSN 1803-3091. OCLC 183234384. Strany 87–105.
|VYDÁNO=1894
|ISBN=
Řádek 41:
Zmíněné rozkazy Propagandy týkaly se arci v první řadě řeholního duchovenstva v zemích našich. Jinde bylo by asi nesnadno bývalo nalézti kněží znalých řeči české. Avšak právě v zemích našich Propaganda uhodila v té příčině na jistý odpor. Někteří z přísnějších řádů — na př. řád kapucinský — totiž nevalně přáli missionářskému životu členů svých, vidouce v tom rušení řehole; a museli-li přece povoliti nařízením vydaným z Říma, vyhledávali vždy příležitosti, jak by shromáždili rozptylené bratry zase ve zdech klášterních. Tudy Propagandě zhusta bylo slýchati žaloby tu missionářů proti představeným, tu těchto proti oněm a konati o nich vyšetřování zevrubné, při čemž nerada stavěla se proti duchu řeholí.
<br />
----
<br />
<font color="red">P</font>řípad<sup><font color="red">90</font></sup> toho druhu udál se s P. Bonaventurou z Kolína<ref>Míněn je, tuším, Kolín n. R.</ref>, knězem řádu kapucinského na Moravě.
Řádek 109:
List tento, daný v Brně 8. dne února 1624.<ref>V datu jest chyba; zníť „datae Brunnae Moraviae VI. (sic!) Nonas Februarii a. 1624.“; snad napsáno VI. omylem místo IV., pak byl by list dán 2. února; nebo jest čísti Idus místo Nonas, a pak je list z 8. února, a pod tím datem je zanesen v Propagandě. P. Bonaventura vůbec nevyznal se v římském datování; první svůj dopis datoval Nonis Novembris (5. list.) místo pridie Nonas (4. listop.).</ref>, P. Bonaventura poslal do Říma prostřednictvím papežského nuncia Caraffy, i byl čten <font color="red">v</font>e<sup><font color="red">101</font></sup> shromáždění kongregace dne 17. června 1624., leč ani tentokráte nebylo odpověděno naň, ba nebylo naň odpověděno vůbec. Archiv Propagandy nepodává vysvětlení, proč tak veliké první nadšení kongregace té pro P. Bonaventuru ochladlo tak náhle, lze však domysliti se, že příčina toho tkví ve výsledku vyšetřování generalního prokuratora řádu kapucinského, jež vypadlo patrně v neprospěch missionáře fulneckého: představení jeho asi setrvali na svém odmítavém stanovisku vůči němu i missiím vůbec, a generalní prokurator dal jim za pravdu, šetře samosprávy řádu a zřetelů jeho vlastních.
<br />
----
<br />
Pro kritiku listů Bonaventurových nepříznivý výsledek žádosti jeho nemůže býti bodem rozhodujícím. Ona prostě se táže, zda zpráva, kterou čerpá z nich, je pravdiva; zda zpravodaj pravdu poznati a podati mohl a zda ji vskutku podal. V tomto případě, kde zpravodaj vypravuje o vlastních činech svých, půjde hlavně o pravdomluvnost jeho. A tu nelze si nepovšimnouti předně shody mezi oběma listy jeho poslanými přímo Propagandě a potom shody jich s listem připsaným provincialovi řádu, jenž zrcadlí se ve zprávě nunciově ze 3. dne června 1623. Při tom arci jest nám míti na paměti, že neznáme míry, pokud vypravování Bonaventurovo přešlo do dopisu nunciova; dá se však souditi, že zpráva Bonaventurova byla delší, obsažnější, a že nuncius vybral z ní místo, které právě nejvíce působilo naň a které — jak víme — neminulo se s účinkem ani na kardinaly Propagandy. Ale buď tomu jakkolivěk: místo totéž vyskytá se v obou druhých listech Bonaventurových zcela souhlasně přese všechnu odlehlost časovou jich od sebe i od zprávy poslané provincialovi — bylať psána tato někdy v měsíci květnu r. 1623., list pražský v listopadu téhož roku a dopis brněnský teprve v únoru 1624. O jediné věci obsažené v dopise nunciově nemluví zprávy Bonaventurovy psané přímo Propagandě, totiž o tom, že již v měsíci květnu 1623. navrátil se z Fulneku do Olomouce, a v souhlase se zamlčením tímto nezmiňují se ani slůvkem o tom, že krátce po tomto návratu do kláštera směl znova odebrati se na svou missii fulneckou.<ref>Srovnej poznámku 14 na str. 90.</ref> I vtírá se mimoděk otázka, proč P. Bonaventura v dopisích určených Propagandě naprosto pominul věc tuto? Výklad toho podává rozdílnost obou návratů jeho z Fulneka do kláštera. Bylať našemu missionáři dojista hned při prvním odchodu z kláštera vymezena lhůta, po kterou směl prodleti na missii své, a on asi nepřekročiv jí, navrátil se (v květnu 1623.) i s druhem svým do Olomouce — v milosti svých představených, kteří tudy nečinili námitek proti nové cestě jeho do Fulneka, když Fulnečané — ať z vlastní vůle své, ať jím navedeni, nebo snad dokonce k tomu donuceni jeho vyhrůžkami — přáli si toho. Zcela jiný byl druhý návrat našeho muže: za druhého pobytu ve Fulneku zajisté zavdal představeným nějakou příčinu nespokojenosti — jak tvrdí sám, tím, <font color="red">ž</font>e<sup><font color="red">102</font></sup> o 4 neděle předržel lhůtu vyměřenou — a ti jemu z trestu odepřeli dovolení dalšího. Zřejmě mohl reformator fulnecký cítiti, nevypustí-li ze zpráv dávaných Propagandě zmínku o prvním návratu svém a novém dovolení obdrženém, že méně snadno mohl by stěžovati si do překážek, jež představení jeho kladou missiím vůbec a missii jeho zvlášť, kdežto zase pokládal stesky tyto za důvod, aby tím jistěji dán mu byl patent missionářů Propagandy, který by nejlépe hověl jeho tužbám.
|