Verze z 12. 11. 2011, 07:59 editovat Milda (diskuse \| příspěvky) Uživatelé s automaticky prověřenými editacemi, Správci rozhraní 28 210 editací n.		Verze z 12. 11. 2011, 08:00 editovat zrušit editaci Milda (diskuse \| příspěvky) Uživatelé s automaticky prověřenými editacemi, Správci rozhraní 28 210 editací m opr. Porovnání s novější verzí →
Řádek 41: Třetí rok pobytu svého ve Chvalkovicích věnovala Barunka nejvíce praktickým potřebám budoucího života, učila se totiž ženským pracím, každé volné však chvilky používajíc k tomu, aby se z bohaté knihovny správcovy co nejvíce vzdělala. Správce, znaje veliké nadání Barunčino, sám vzal další její vzdělání do rukou. „Sám mi vybíral knihy; když jsem knihy přečtla, musela jsem mu povídati, co jsem četla; vykládal mi, čemu jsem nerozuměla; mně k vůli stál globus vždy pohotově, abych se v geografii cvičiti mohla… Čítala jsem do noci: Tisíc a jednu noc, Claurenovy povídky,<ref>K. Boh. Heyn (pseudonym Clauren), zemř. 1854. Povídky a romány jeho i českým čtenářům z překladů jsou známy.</ref> Van der Velde,<ref>K. Fr., romanopisec německý, velmi oblíbený; zemř. 1824.</ref> to byla lektura, kterou jsem polykala, a co mi pán nedal, to jsem tajně z bibliotéky si vzala… Ale Clauren se mi zhnusil, zamilovala jsem si Tromlitze,<ref>K. A. Witzleben (pseudonym Tromlitz), zemř. 1839 v ~~Dráž-~~Drážďanech.</ref> Schillerova dramata, a ''začala jsem vypisovati básně''. — V hlavě se mi pletly děje skutečného a báječného světa; chodíc mnohdy jsem snívala, když mne kniha mocně dojala, a nedělala jsem si pranic z toho, když jsem byla vyvolána od učitelky pro roztržitost. Měla jsem jiné věci v hlavě než počítati oka a křížky.“<ref>Sojka, [[Naši mužové]], II., str. 506.</ref> ďanech.</ref> Schillerova dramata, a ''začala jsem vypisovati básně''. — V hlavě se mi pletly děje skutečného a báječného světa; chodíc mnohdy jsem snívala, když mne kniha mocně dojala, a nedělala jsem si pranic z toho, když jsem byla vyvolána od učitelky pro roztržitost. Měla jsem jiné věci v hlavě než počítati oka a křížky.“<ref>Sojka, [[Naši mužové]], II., str. 506.</ref> Roku 1855, kdy bída a neštěstí na Němcovou doléhaly nejvíce, duchem svým nezlomným zalétala do dob zlatého mládí, pokud ještě nebe nezkalené klenulo se nad bezstarostným jejím životem. Vzpomínala školy česko-skalické a chvalkovické. Viděla před sebou milé tváře starých, svědomitých učitelů svých a tak utvořila jednu ze svých nejkrásnějších povídek, ''Pan učitel, shrnuvši dojmy obou škol v obrázek jednolitý'', a postavila učitelům svým, zvláště pak chvalkovickému z vděčnosti pomník „krásnější a trvalejší než pomník mramorový, zdobící hrob jeho, pomník, kterýž sám si vystavěl v srdcích svých vděčných žáků a žákyň.“<ref>[[Pan učitel/III\|Pan učitel]], str. 29.</ref>

Božena Němcová (Vávra)/II. Ve Chvalkovicích: Porovnání verzí