Poslední Čech (Havlíček): Porovnání verzí

Odebráno 131 bajtů ,  před 9 lety
link fix po vložení textu
(lepsi souvislosti)
(link fix po vložení textu)
|PŘELOŽIL=
|LICENCE-PŘEKLAD=
|JINÉ=''PosledníKritizované Čech'' vyšel např. v ''Sebraných spisech J. K. Tyla'' (Praha, I. L. Kober 1874,dílo: [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/892848[Poslední onlineČech]]). Tylova reakce na tuto Havlíčkovu kritiku vyšla v Květech 8. 7. 1845 (roč. 12, č. 81, s. 323, [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/4847998 online].; VizHavlíčkova téžodpověď viz: [[Odpověď p. Havlu Borovskému na kritiku Posledního Čecha]].
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
}}
{{forma|proza}}
Bystré, požehnané zrůstání naší literatury povinnost nám ukládá, bychom si již přece zošklivili
obyčejnou až posud kritiku, která uznává každou rýmovačku za báseň, každé vypravování, v němž
nám ukládá, bychom si již přece zošklivili
se někdo ožení aneb oženiti nemůže, za novellu, a ježto vůbec každou tištěnou věc ihned milým, potěšitelným kvítkem na poli naší národní literatury nazývá. Takový stav kritiky vede k mnohopisalství, které můžeme pro vlastní výstrahu pozorovati na našich závistných sousedech Němcích, přišlých skrze to v posměch u ostatních vzdělaných národů. A neučiní-li u nich se tomu nějakým způsobem přítrž, bude konečně veškerá Německá říše jedinou velikou tiskárnou a bibliotékou, a všichni Němci zanechavše jiných zaměstnání budou toliko knihy psáti, překládati, opisovati, tisknouti, přetiskovati, prodávati, pořádati, hlídati, oprašovati - a konečně i jísti, jimi se odívati a při nich ohřívati. Pro její velikou škodlivost považujeme tuto německou kněhmanii k svému upokojení za dostatečný trest všech velikých křivd, které národu našemu učinili a ještě učiniti hodlají, a vidíme v těch nesčíslných německých knihách zase ony kobylky a žáby, kterými Bůh tak dlouho stíhal Egypťany, až propustili jeho oblíbený lid na svobodu. Poněvadž Němci všechen svůj jakýkoliv rozum do knih přendávají, zbývá jim ho málo pro život; a jestliže se jim množí sem tam moudré knihy, ubyde jim za to pro život moudrých lidí. - Nepišme tedy pouze proto, aby nám přibývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře, povznesme se každým spisem o stupeň výše k dokonalosti a k vážnosti u cizozemců. -
obyčejnou až posud kritiku, která uznává každou
rýmovačku za báseň, každé vypravování, v němž
se někdo ožení aneb oženiti nemůže, za novellu, a
ježto vůbec každou tištěnou věc ihned milým, potěšitelným
kvítkem na poli naší národní literatury
nazývá. Takový stav kritiky vede k mnohopisalství,
které můžeme pro vlastní výstrahu pozorovati na
našich závistných sousedech Němcích, přišlých skrze
to v posměch u ostatních vzdělaných národů. A
neučiní-li u nich se tomu nějakým způsobem přítrž,
bude konečně veškerá Německá říše jedinou velikou
tiskárnou a bibliotékou, a všichni Němci zanechavše
jiných zaměstnání budou toliko knihy psáti, překládati, opisovati, tisknouti, přetiskovati, prodávati,
pořádati, hlídati, oprašovati - a konečně i jísti,
jimi se odívati a při nich ohřívati. Pro její velikou
škodlivost považujeme tuto německou kněhmanii
k svému upokojení za dostatečný trest všech velikých
křivd, které národu našemu učinili a ještě
učiniti hodlají, a vidíme v těch nesčíslných německých
knihách zase ony kobylky a žáby, kterými
Bůh tak dlouho stíhal Egypťany, až propustili jeho
oblíbený lid na svobodu. Poněvadž Němci všechen
svůj jakýkoliv rozum do knih přendávají, zbývá
jim ho málo pro život; a jestliže se jim množí sem
tam moudré knihy, ubyde jim za to pro život moudrých
lidí. - Nepišme tedy pouze proto, aby nám
přibývalo knih, hleďme každou knihou důkladně
zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře, povznesme
se každým spisem o stupeň výše k dokonalosti a k vážnosti u cizozemců. -
 
„Nesuď a nebudeš souzen!" „Div se mé velikosti a já se budu diviti tvé!" byla posavad obyčejná pranostyka v literatuře české. „Já jsem veliký novellista, ty jsi veliký básník, on je veliký humorista; my jsme velicí novellisté, vy jste velicí básníkové, oni jsou velicí humoristé." - - Ale podívejme se jeden druhému do očí! Nemusíme-liž se sami smáti jako římští augurové? - Každému řádnému muži více na tom záleží, aby měl jeho národ důkladné spisy, než aby on sám byl obdivován co spisovatel; suďme se tedy přísně, nesedejme již tak záhy na vavříny!