Bodláčí z Parnassu/Tři návštěvy na Řipu: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zdenek (diskuse | příspěvky)
To by bylo abych neměl první letošní editaci...
m korektura
Řádek 2:
|TITUL = Bodláčí z Parnassu
|AUTOR = Jaroslav Vrchlický
|ČÁST = Tři návštěvy na Řipu<ref name="poznamka">Do památníku Roudnické jednoty „Řipu“.</ref>
|PŘEDCHOZÍ = Na Zvíčině
|DALŠÍ = Česká legenda vánoční
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Tři návštěvy na Řipu<ref name="poznamka" />
|PODTITULEK=(Ervínu Špindlerovi.)
|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
|POPISEK=
|ZDROJ=VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''Bodláčí z Parnassu.'' Praha: J.&nbsp;Otto, 1900. s.&nbsp;108 - 112108–112.
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 22:
}}
<poem>
 
(Ervínu Špindlerovi.)
 
Do památníku Roudnické jednoty »Řipu«.
 
Ach, ano! Pamatuji jako dnes,
v řek rámci k tobě, zamlžený zvone,
se děcka vzruch a první povzlet nes'nes’;
v těch sladkých citech posud mysl tone.
Tvůj význam tenkrát nepochopil hoch,
»Řip„Řip!« jenom »Řip„Řip!« cos zvonilo mu v sluchu,
a tak se vydal — právě kvetl hloh
a skřivan zpíval v jarním, čistém vzduchu —
na první pouť, až stál tvém na vrcholívrcholi
a udýchán, žeh v líci, rozhlížel
se krajem, rolník brázdu kde tah'táh’ v poli,
kde borků stín se za vsí rysy chvěl
až k věnci hor; cos cítil — dětský cit!
Řádek 80 ⟶ 75:
Oč my jsme vzrostli? Darmo útěchu
tvá krása v srdce vlá, žhne slza v oku.
Oč dál jsme dnes ? Splněny naše touhy?
Boj jako před lety hřmí divě dál,
tvůj svatý Jiří jest jen symbol pouhý,
náš cíl v tom boji — věčný ideálideal!
Tak rok od roku v čekání jen žít!
Ach, to jen vyslovit!
 
Řádek 90 ⟶ 85:
což věděly, co v srdci mém se sváří!
Já patřil v západ, východ, sever, jih,
já ruce roztáh'roztáh’ jako ku oltáři!
Jak obejmout bych vše moh'moh’ v náručí
ty pole, brázdy, lesíky a meze!
Ó co je vlast, nás teprv naučí
cit hořký, viděti ji na řetěze!
Tak slunnou, krásnou, jedinou a drahou
Řádek 103 ⟶ 98:
 
A celý kraj mi zahalil se v mrak
a mdloba s hněvem o mou hruď se rvala,
tu na hlavy mých dětí padl zrak
a vroucí modlitba se k nebi drala:
»Kéž„Kéž aspoň tyto, jež necítí dnes,
čím otce hruď se zmítá v těžkém sporu,
kdys šťastny, horo, vstoupí na tvůj tes,
Řádek 113 ⟶ 108:
kol jásotem, jenž k hvězdám zaletí:
Jsme svoji, volní, spadly naše kruhy!
Co'sCo’s nedal stromu, dopřej poupěti,
dej dětem, bez čeho má otec mřít!«“ —
Ach, to jen vyslovit!
 
Řádek 123 ⟶ 118:
Dost návštěv dvou mám, patřím v minulost
a všecko zkypí v srdci spjato roky,
co plátenplaten zoufalý zde plachý host,
co jeho snahy vše a písní sloky ?
Ta kaple svítit bude, labuť bílá,
z mlh, mraků tísně dále v český ráj,
Řádek 148 ⟶ 143:
Ach, to jen vyslovit!
</poem>
 
<references />