Verze z 30. 12. 2009, 00:38 editovat Zdenek (diskuse \| příspěvky) 2 018 editací Založena nová stránka: {{NavigacePaP \|TITUL = Bodláčí z Parnassu \|AUTOR = Jaroslav Vrchlický \|ČÁST = Západní Čechy \|PŘEDCHOZÍ = Na starém hřbitově židovském \|DALŠÍ = Česk...		Verze z 2. 1. 2010, 20:45 editovat zrušit editaci Milda (diskuse \| příspěvky) Uživatelé s automaticky prověřenými editacemi, Správci rozhraní 28 210 editací m korektura Porovnání s novější verzí →
Řádek 11: \|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Vrchlický\|Jaroslav Vrchlický]] \|POPISEK= \|ZDROJ=VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''Bodláčí z Parnassu.'' Praha: J. Otto, 1900. s. ~~99 - 103~~99–103. \|VYDÁNO= \|ISBN= Řádek 35: dýmem ztemniv lem tvé svěží řízy. Ticho zas. Chlum dává chlumu ruku, v tichou říčku celý blankyt ~~spad'~~spad’; sotva pták se ~~ozve ...~~ozve… ve souzvuku s vlastním srdcem nasloucháš mu rád. S oblaky bys letěl širým krajem, sluncem objal jej a jásal s hájem; však v tvých ňadrech starý český pláč jako zaklet bez ustání ~~kvílí. . .~~kvílí… V tom jak zázrak, jako přelud bílý Karlův Týn, náš český Montsalvač, vynoří se s vrchů clony ~~řásné~~řasné —- a pláč taje v písni mnohohlasné! Řádek 52: ba i dálku, obzor kde se chmuří, přeleť smělým křídlem sokola! Rozhled tvůj se šíří před tvým zrakem, který nespoután v dál těká mrakem, úzký údol roste v celou vlast; Řádek 71: v které horká krev a slzy kalné tekou v brázdy velkých myšlének. Vše, ~~co's~~co’s, Vlasti, ryla v pomník slávy, křídlem písně letí kol mé hlavy. Řádek 80: Proč mi nejdřív z mlžné kynou dáli matné rysy Hudlické té skály, na ~~niž~~níž mladý Jungmann sedával? Letem orlím zpět přes času změnu k jinému se nesu ke kamenu, na němž mladistvý Hus dumával. Řádek 96: pravdou je tu Horymíra báje. Země, otevři nám všecky taje, vzdej nám v kořist vše své bohatství! Stříbrem buď tvé, Vlasti, čelo spjato, k Příbrami dá Písek vln svých zlato. Řádek 111: echem jejím chví se mech i háj. Byť vše bájí v žalnou kleslo ztrátu, »u„u nás pravda po zákonu svatu!«“ Vítej, Plzni! — druhé srdce vlasti, přes únavné věků zápasy lev co začal mříží svorem třásti, otců tradicím ty věrná jsi! První z tebe v Čechách kniha ~~létla~~letla, první posel vítězství a světla, dnes je skutkem, o čem praděd snil; Řádek 133: teď se vrací k valům Křivoklátu s many svými, s hojnou kořistí; dozněl ~~hlahol ...~~hlahol… v dálce hvozd zas dřímá, z hlubin pode mnou to temně hřímá, hustý déšť se snáší do listí. Řádek 140: V odříkání odchován a psotě, věrný hroudě, ze které jsi ~~vzrosť~~vzrost’, v boji stálém kdo měl srdce pro tě? Selské kníže jen, on, Přimdy host! Myšlénky se ženou na Šumavu: těžký žalář dala Soběslavu láska k lidu — vznešený to sen! Trpět, strádat, odříkat se stále, potem urvat zrno tvrdé skále Řádek 158: Lid ten, sedlák a pán na své půdě, pokud bude věren rodné hrudě, z ~~análů~~analů se lidstva neztratí; věrný dědů starobylé ~~zkazce~~zkázce bude silný v důvěře a lásce, nepodlehne času závrati, jež chce srovnat vše a všecko skoupit, cizinec by v otcův lán ~~moh'~~moh’ vstoupit. Nevstoupí tam! Marná každá snaha: Řádek 172: Vlast má bude mohutnět a kvésti, každé srdce bude její hrad! Kdo chce zkrušit lebky její synů, k Plešivci ať jde a ku Třemšínu, zkus to, podívat se na západ!

Bodláčí z Parnassu/Západní Čechy: Porovnání verzí