Wikizdroje

Bodláčí z Parnassu/Na starém hřbitově židovském: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Porovnání se starší verzíPorovnání s novější verzí →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Zdenek (diskuse | příspěvky)
2 018 editací
mBez shrnutí editace
m korektura
Řádek 11:
|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
|POPISEK=
|ZDROJ=VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''Bodláčí z Parnassu.'' Praha: J. Otto, 1900. s. 93 - 9893–98.
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 40:
Pomníky žluté, bílé, divných tvarů!
Kdo spočívá tu, v které zemi zrozen?
Za štěstím vyšel a zde propad'propad’ zmaru.
Tu ruce kněžské vzhůru pozdvižené,
tam konvice, tam jelen, lev a hrozen,
Řádek 57:
ty výspo klidu, samoty a ticha!
Proud nové doby podrývá tě dravě,
však posud kameny tvé v slunci svítí,
zde posud s fijalkou bez kolem dýchá,
zde posud unavená duše cítí
Řádek 68:
Lamp není zde, ni ozdobného smrčí,
čí ruka as tu ku prostému vínku
na římsu klade kámen ke kamínku ?
 
A přec i tady není pouhou bájí
ta síla ducha, prorocké ty vzněty!
Co kamínků dlí na pomníku kraji
moudrého rabbi LowaLöwa Bezalela,
čí kadoš v úctě šeptaly tu rety ?
Co hrobka Baševiho osamělá
bez pocty, holá příšerně se bělá!
Řádek 84:
sem občas hlahol z blízkých ulic splývá;
tam život vře, boj zuří, záští štěká,
tam tyran na šíj oběti své kleká.
 
Boj o život! Ó, prachu Israele,
Řádek 92:
zas žluč a hořkost ve tvojí vrou číši,
zas propadl jsi šklebu, záští, vzteku,
že stydno hlasitíhlásiti se ke člověku.
 
Ta doba naše mohla zapomníti,
jak velké světlo, jak sloup Hospodina,
ty'sty’s před všemi nes'nes’ v časů vlnobití!
Ne z víry víc, jen z potřeby a zisku
tě raní důtky dnes a zítra slina
zpět ženouc tebe v čas., kdy v horkém písku
tě farao štval k stavbám obelisků.
 
Řádek 107:
že dýchat chceš a žíti v středu lidí,
ti klade za vinu; ó vina lidská!
Ty'sTy’s propad'propad’ jí a kam zrak můj se řídí,
v tom hřbitovu tvůj vlastní osud vidí.
 
Ó přilni k zemi, jež tvé hroby hostí,
to jediná muž'můž’ tvoje býti spása,
splyň s mořem, v kterém spí tvých dědů kosti!
OÓ příroda ti vlila v žíly sílu,
vzdor otroka, jenž vazby svoje střásá,
to zužitkuj a vstaň, svou přes mohylu
Řádek 121:
vždy téci sám a jako krůpěj cizí,
bez vztahu k celku, krůpěj osamělá,
a příval, nových snah, v nichž plémě nové
se zvedá, setřese tě s lemu řízy
jak cesty prach. Co platníplatni zářní snové
tvých mudrců, co tvoji prorokové?
 
Máš ovšem dosti bratrů v světě šírém,
však nemáš vlasti, vtomv tom tvá celá kletba!
Jdeš, Ahasver, ve srdci s věčným štírem,
míň romantický, ale stejně v prachu,
Řádek 134:
a davu podnětem jsi ku postrachu.
 
SiónskáSionská lani! — Připouštím, že časem
jsi oděla se často v rouno vlčí,
že povrhla jsi proroků svých hlasem
a liškou byla v teplém chlívě bratů,
že'sže’s ozvala se vždy, kde právo mlčí,
že'sže’s kořistí všech vykoupila ztrátu
rvouc slední cetky z lidstva majestátu:
 
Leč kdo je cistčist před velkým dějin soudem ?
Za přehmaty své trpěla jsi věky,
tvých synů krev se rozvlnila proudem,
a ještě dnes tvá ruka není čistá;
dnes ještě bouří proti tobě vzteky,
Řádek 150:
jak nesmířen by bledý stín byl Krista.
 
Tvůj mračný JahveJahvé usnul v mraků klíně,
náš vlídný Ježíš do mlhy se tratí,
co náhrobky tvé propadají hlíně,
idolyidóly nové vztyčil věk již nový.
Zář budoucnosti zvedá se a zlatí,
zda — kdo to na úsvitě jejím poví? —
oltáře nové, neb zas nové rovy?
 
Čím budeš v době nové, lide starý ?
Zda smírčím kozlem starých lidských hříchů,
či kvasem, jímž to v nové tryskne žáry,
Řádek 176:
Ó hroby, kameny, ó mrtvých davy!
Ó mluvte k živým, doba pokud vhodná!
Ó staří rabbi, vzneste šedé hlavy.,
vy, již jste milovali tuto zemi,
jež asyl dala vám jak matka rodná.
Řádek 191:
 
Kéž vaši vnuci jsou to živé proutí
na starém kmeni, jenž vás vlídně přijal!
Pak týž Bůh, jenž nám nedá zahynouti,
Bůh lidstva, zadrží vás nad propastí.
Citováno z „https://cs.wikisource.org/wiki/Bodláčí_z_Parnassu/Na_starém_hřbitově_židovském“