Bodláčí z Parnassu/Druhý déšť: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Založena nová stránka: {{NavigacePaP |TITUL = Bodláčí z Parnassu |AUTOR = Jaroslav Vrchlický |ČÁST = Druhý déšť |PŘEDCHOZÍ = Květnice života |DALŠÍ = Odpov... |
m korektura |
||
Řádek 3:
|AUTOR = Jaroslav Vrchlický
|ČÁST = Druhý déšť
|PŘEDCHOZÍ =
|DALŠÍ = Odpověď
}}
Řádek 11:
|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
|POPISEK=
|ZDROJ=VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''Bodláčí z Parnassu.'' Praha: J. Otto, 1900. s.
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 22:
}}
<poem>
Déšť mohutný se včera
na šerý hvozd v půlnoční chvíli;
jej uvítala stromů směs.
Ti staří obři, šum a ples,
jej v náručí svém zachytili!
A z rána když jsem vyšel v hvozd,
jak první svity zory bleskly,
byl blankyt chmur a mraků prost,
kdes volal doupnák, jinde drozd
a lupeny se svěží leskly.
A jak jsem vkročil v lesní chlad
a zavadil jen o haluze,
sta kapek, perel vodopád,
se lilo s větví napořád;
jak v pohádce to byla chůze.
Co starých obrů
to druhým deštěm
jak
na skráň mou, v knihu, stezky lem,
ve šumném čaruplném zvuku.
Však nebyl to déšť původní,
jenž bohatě se s výše lije,
lán zprahlý rosy povodní
jenž prosytí a zúrodní —
jen chabá jeho parodie.
I děl jsem: Poesie říš
se kdys tak dědům otevřela,
jim tekla plná její číš,
a vřela celým mořem výš,
v
A řada duchů obrovských,
Valmiki, Homer, Dante chytil
těch kataraktů bouř a smích;
jak staré stromy pili z nich
Ó, tenkrát básník žil a cítil
Ó, svatý dešti bezmezný!
Ó, třikrát blažené vy kmeny,
jimž ve koruny vítězný
déšť poesie rozperlený!
Po dešti cesta zbývá nám,
tříšť kapek, kterou vítr střásá,
pár drobných perel tu i tam,
jen odlesk matný v náruč tmám
té blýskavice, jíž jest krása.
Jen z druhé ruky ohlas mdlý,
směs servaných a kusých tónů
náš úděl celý, los náš
Co nutí nás, dál bychom šli,
druž
</poem>
| |||