Bodláčí z Parnassu/Květnice života: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
m korektura |
||
Řádek 4:
|ČÁST = Květnice života
|PŘEDCHOZÍ = Ballada o mladosti
|DALŠÍ =
}}
{{Textinfo
Řádek 11:
|AUTOR=[[Autor:Jaroslav Vrchlický|Jaroslav Vrchlický]]
|POPISEK=
|ZDROJ=VRCHLICKÝ, Jaroslav. ''Bodláčí z Parnassu.'' Praha: J. Otto, 1900. s.
|VYDÁNO=
|ISBN=
Řádek 22:
}}
<poem>
Ó první vzněty! sladcí snové!
Zrak patří snivě do
To všecko štěstí, mládí slove —
a v duši voní fialky. Pak mocná touha opojivá
nás láká v noci do stínu,
kde světlušek pln sladce kývá,
syt vůní kalich jasmínu.
A brzy najde ruku ruka
ve sladkobolném záchvatu,
co nad hlavou nám tiše puká,
v své vůni mře květ akátu.
Co obsáhnouti srdce může,
vše rány jeho zjítřené,
to vše nám vykvete jak růže
tak sladce, temně plamenné!
A sebevědom vkročíš v žití,
zříš v jeho rej i do hnusu, —
pln ostnů na tebe se řítí
krvavý kalich kaktusu.
Je po illusích. Vážíš v dlani
to pýří krásných přízraků,
jež vtěleno se k tobě sklání
tu v pampelišce, v bodláku.
A změříš klidně všecko v duši
až ve závratnou hlubinu,
kde kynou v resignace hluši
stříbrné květy leknínu.
Co zbude ještě: Třásti pouty,
v své duši beznaděj a strach —
tu hořkost zvolna s lístků routy
se vkrádá v duši v samotách.
Pak všecko zvadne. Samé hroby
ční podél cesty,
kde, plný nehynoucí zdoby,
svůj kalich zvedá asfodel.
Ó květe mrtvých! Věčna květe,
mne nepřekvapíš, všeho cíl,
já z břehů, kde se vlní Lethe,
tě dávno již v hruď přesadil!
</poem>
| |||