|
|AUTOR=Jan Erazim Vocel
|ČÁST=Hroby Přemyslovců
|PŘEDCHOZÍ=Zhasnutí
|DALŠÍ=Poznamenání
}}
{{Textinfo
|TITULEK= Hroby Přemyslovců
|PODTITULEK=
|AUTOR=[[Autor:Jan Erazim Vocel|Jan Erazim Vocel]]
|ZDROJ=VOCEL, Jan Erazim. ''Spisy J. E Vocela.'' Svazek druhý. ''Přemyslovci.'' Třetí vydání. Praha: I. L. Kober, 1879. s. 177–180.
|POPISEK=
|ORIGINAL=
|PŘELOŽIL=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=Vybráno Františkem Bílým do antologie ''[[Patery knihy plodů básnických]]''. Telč: Emil Šolc, 1892. s. 49–52.
|LICENCE-PŘEKLAD=
|ZDROJ=[http://books.google.com/books?id=vqUDAAAAYAAJ Google Books (jen z USA)]
|VYDÁNO= [[Patery knihy plodů básnických]]. Nákladem českého knihkupectví Emila Šolce, 1892. s. 49 – 52.
|ISBN=
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
|SOUVISEJÍCÍ=
}}
<poem>
Sláva duchům jasných bohatýrů!
Sláva budiž našim obranám!
Našim hajitelům práva, míru! ,
Národ český budiž jejich chrám!
Na památník hrobu českou lyru
třesoucíTřesoucí se rukou ukládám,
byBy v posvátný popel chvěla jemně:
»Sláva„Sláva tobě, Přemyslovo plémě!« “
Vlasti má! Kdekde knížat, kde svých králů
rakveRakve hostíš s drahým popelem? —
Na VítkovskouVítovskou povystoupni skálu,
najdešNajdeš hroby v stanu velebném:;
Tam, jakco slzy v svěceném křišťálu,
chováChová chrám prach drahý v lůně svém;
kobkaKobka svatá věrně tam ukrývá,
zZ minulé co slávy Čechům zbývá.
Klekni, Čechu, v trudném rozjímání,
vV pantheonu králů velebných;
mramorMramor tam památku chránídrahou chrání
velitelůVelitelů dávných dědů tvých.
Jak by v klidném zesnuli dřímání,
ležíLeží sochy reků kamenných —
jakJak by tam, po boku těžké meče,
odpočívaliOdpočívali od pracné seče.
Břetislav tam s Jitkou odpočívá,
jížJiž AchilskýAchillský meč vybojoval;
kámenKámen druhý SpytihněvaSpitihněva skrývá,
jenžJenž se štítem utlačených stal.
Věk nynější oba věrně vzývá,
minulýMinulý jim květy lásky stlal;
díkyDíky, otče, díky, synu, tobě!
Blahoslaven spravedlivý v hrobě!
Památka tam ducha přejasného
rozpadlaRozpadla se před věky již v prach:
hrobkaHrobka Břetislava statečného,
jejžJejž utratil Vršovecký vrah.
A tu pomník bratra nešťastného,
kteréhoKterého poháněl hněv a strach
kK luhům polským, k skále Rýnských břehů,
zaZa Tatry až došel konce běhu.
Vítejte mi, sochy v hávu českém!
Sloupy slávy, velcí králové!
Děd ověnčil trůn královským leskem,
vnukVnuk rozjasnil jméno vlasti své
zemíZemí, mořem, dalekým nebeskem:
Vítejte mi, Otakarové!
Čechu, jest-li věrná slza tobě,
roňRoň ji tajně na Druhéhodruhého hrobě!
Svatyně, hle! národu milého,
vV níž kamenů drahých skví se zář —
Tam ostatky Václava svatého
rukaRuka víry kladla na oltář,
předPřed nimi by lidu veškerého
jasnilaJasnila se trudnobledátrudobledá tvář,
byBy svůj žal, své strasti české plémě
žalovaloŽalovalo vojvodovi země.
Hledám kámen, pod nějž tělo Jitky
milovanéMilované láska vložila,
ježJež dobrému Věnceslavu kvítky
blaženostiBlaženosti v život uvila;
bědovalyBědovaly českých luhů dítky,
kdyžKdyž je krásná máťmať opustila;
dceroDcero sličná Rudolfa jasného,
kdožKdož památník zbořil hrobu tvého?
Jako kmet z velebných, dávných časů
chrámChrám se druhý tamo k nebi pne;
stáříStáří věků majíc za okrasu
chováChová zbytky vlasti milené:
hostíHostí Ludmilu, světici, spásu,
Vratislava kosti rekovné;
Boleslav tam slavný odpočívá,
Bořivoje česká vlast tam vzývá. —
Svaté pozdravení, tiché hroby!
Sláva věčná, Přemyslovci, vám!
Stínové velební krásné doby,
opatrujteOpatrujte národnosti chrám:
lejteLejte vnukům do duše útroby —
toťToť s bolestným srdcem zavzdychám —
lejteLejte do duše jim cit hrdosti,
byBy nehanobili Matkymatky kosti!
Kosti Matkymatky — ach, ta slavná máti
podPod nevděkem synů krvácí!
Odrodilý vnuk jíji nechce znáti,
hovorHovor matčin v posměch obrací!
Drápem pekla čest národní rváti
nehrozíNehrozí se hnusní bídáci;
neznajíceNeznajíce řeči slast a slávu,
klopotajíKlopotají v škůdců hlučném davu!
Vnuku, jak se můžeš honositi
velebnostíVelebností předků slovutných?
Jak na sloupy, hrady, rakve rýti
znakůZnaků českým mečem dobytých,
anAn ti českým slovem pozdraviti
vV onom světě nelze dědů svých?
Slovem otců nikdy ti neznělo,
coCo tvým rodem slavného se dělo! —
Duchové královských vyvolenců!
Opatrujte řeč a národnost,
žehnejteŽehnejte sbor velebných vlastenců,
vV národu rozpalte horlivost,
byBy ve stínu Vašichvašich slávověnců
pěstovalPěstoval svých velkých předků ctnost, —
byBy, ozbrojen národní hrdostí,
zarylZaryl prapor lva do skal věčnosti!
</poem>
[[Kategorie:Části]]
| 