Autor:Jan Neruda: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
odkaz
→‎Díla o autorovi: +3 ze sborníku Umělecké besedy
Řádek 48:
 
==Díla o autorovi==
* [[Autor:Adolf Heyduk|Adolf Heyduk]]: [[Černé růže/Loretánské zvonky|Loretánské zvonky]] ze sbírky ''[[Černé růže]]''
* J.Josef V.Václav Sládek: [[V zimním slunci/Janu Nerudovi|Janu Nerudovi]] (ze sbírky ''[[V zimním slunci]]'' – k úmrtí básníka)
* J.Josef R.Richard Vilímek st.starší: [[Ze zašlých dob/Jan Neruda|Jan Neruda]] (vzpomínka) ze sbírky ''[[Ze zašlých dob]]''
* Životopisné vzpomínky ze sborníku ''[[Vzpomínky na paměť třicetileté činnosti Umělecké besedy 1863—1893]]''
** Adolf Heyduk: [[Ballada dětská (Heyduk)|Ballada dětská]]
** Josef Svátek: [[To dobré srdce Nerudovo]]
** Jakub Arbes: [[Písně kosmické. Vzpomínka na Jana Nerudu]]
* [[Autor:Antonín Macek|Antonín Macek]] napsal ve sbírce [[Poesie sociální]] (1902):
{{Citace|Jan Neruda (nar. 1834, zemřel 1891). Poprvé učil veřejnost dívati se do světa utlačených a slabých; svým jemným, pronikavým, uměleckým líčením živoření zanedbaných chudáků ve svých povídkách a zvláště v studii »Trhani« ukázal hluboké pochopení pro vyděděnce společnosti lidské. Poprvé v poesii české stvořil úsečnou, dojemnou balladu sociální. Svými feuilletony burcoval české šosáky z pohodlné otupělosti, otvíral široké obzory po cizině, nemilosrdně tepal nešvary bující v českém životě. Nerudovy »Žerty hravé i dravé« jsou často hořkým, trpkým smíchem nad malicherností českých poměrů. Jak hluboké bylo jeho pochopení ideí sociálních a demokratických, svědči jeho skvělý feuilleton o 1. květnu dělnickém r. 1890. Básnická činnost Nerudova netěšila se přízni vlasteneckých kruhů tehdejších, stál vysoko nad šosáckým vlastenčením a všímal si raději trpícího člověka. Nenáviděl »stálého žvanění o národnosti a vlastenectví« a hlásal, že »musíme pracovati k tomu, abychom svůj národ postavili na výši světového uvědomění a vzdělání a jemu tak nejen k uznání dopomohli, ale i život mu zabezpečili«. Svým bojem osvětovým, vystupováním proti klerikalismu, svou mužnou i dojemnou poesií, v níž mluví duše vroucí, ohromného rozpjatí genia, ale sevřená, nešťastná, trpící v životě, zavřená v těsné kleci českých poměrů, je Neruda českému dělníku jedním z nejdražších zjevů literárních. Osamělý genius, jenž nepoznal radostí v životě, ukazoval ohromné obzory a z jeho zmučeného, hořkostí zalitého srdce sálala záře a teplo čisté lásky k lidstvu.}}