Dagmar/II. Vineta: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
pokračování básně |
pokračování básně |
||
Řádek 370:
mžikem zhasla ve stín příšerný,
jako vzdušný přelud nádherný,
jejíž ďas mořský nad vodamy tkává?!
Kde’s o Volyni, ty hrdé Jumne
pověstí? Kde žulový tvůj hrad,
Jomsburg mohutný, jenž moři vlád? -
Trváte jen v písni slavošumné!
Když vás v kole bohatýrů slaví
šedý skald, což vítá bleskem oka
hrdosmělé Jomsvikingů davy,
obrovitou postat Palnatoka
trčící nad lodi zobák sivý.
Stíhá duchem udatenství divy
na palubě vratké, bouře jekem
rahen skřipotem a racků skřekem
slyší topor na štít pevný třískat,
vidí sekery a meče blýskat
v potrhaných plachet šedé směsi, bičované vichru zlobným ruchem,
a bouř velebná, jež táhne duchem,
v řasu jasné krůpěje mu věsí.
Vypjalo se rámě dánské síly
nad Volyní, v rázu strašlivém
na zářivou hlavu mořské víly
dopadlo jak Thora kladivem.
Magnus král ji mečem, ohněm sklátil,
zdupal do prachu. Leč krátký čas
žití s kouzlem bývalým jí vrátil.
Na pomořský trůn si sedla zas
a jak druhdy svítil v kraje dalné,
vábil k sobě lodí shluky valné
rusalky té svůdné zlatý vlas.
Tu král Niels ji zdrtil mocnou pěstí -
Vstala zas a kříže spasný třpyt
nad čelenkou nádhernou jí svit:
vzešloť sémě blahonosných zvěstí,
které metal po těch březích kol
biskup Ota, Vandů apoštol.
Ale nezdržely prosby žádné
bohem usouzený města zmar.
Zapřisáh se velký Valdemar,
jehož syn teď Dánsku slavně vládne,
na věky že zlomí Slávů pych.
Pod korouhhví kříže s vojem valným
na korábech vyplul nesčetných
k Ranské výspy mocným křídám skalným.
Udeřil v ten běloskvoucí štít
všeho Slovanstva i padla rázem
věkoslavná Arkona, kles na zem
hromovitým pádem Svantovit
a moc dánská se zákonem Páně
vztýčila svou berlu na Rujaně.
Poslové tu přišly Volyňanů,
Volyňský sám biskup v jejich čele;
mluvili, že tuto Slávy stranu
objímá již náruč Spasitele,
prosíce, by výspa, kterou pěstí
stejnou s dány samospasnou víru,
ušetrřena válka mohla kvésti
v pevném s nimi přátelství a míru.
Ale kříž, jenž zdobil poslů hlavy,
neodvrátil krále od výpravy:
Zamítl jich ruku příkrým slovem,
že, co Slovan, řádná jesti zmije,
že rod jejich třeba zkrotit kovem,
ve jho dánské sepnouti jich šíje.
Když s tou zvěstí přišel biskup svátky
a že s loďstvem král již Baltem kvačí,
dřevních bludů tajní vyznavači
návod jedva pokřeštěný, vratký,
odvrátili od Kristových řádů;
z lesních pustin, kde se léta kryli,
šedi žercové se vyrojili,
šedí žrecové se objevili,
nad výspou si osvijili vládu.
Hřměly k davům plamenými slovy:
Hle, co platno vám, že víru drahou
otců svých jste spláchly křestnou vláhou -
zdaž vás nyní obrání bůh nový?
Obraz jeho hrozebně se stkví.
s dánských stožárů a korouhví,
jež vám skázu nesou - Vojsko Krista
na vás, křesťany, jho strašné chystá…
Kříž od výspy vraha nezaplaší -
práhnet jako dřív po krvi vaší.
Z ciziny jen okov, meč vám hrozí,
není přítele vám v zemi širé -
jediný ti štít, ó plémě siré:
otců tvojich věkožizní bozi!
Triglav přijme dítky pobloudilé,
sílu vítěznou jich vdechne zbrani
a náš ostrov, sídlo svoje milé,
zaštítí, jak druhdy, mocnou dlaní!“
</poem>
| |||