Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/436: Porovnání verzí

 
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m a
 
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:
»Schui ni-meo — kdo jste vy ? « tázal se, když no­siči prvních nosítek, v nichž seděl Degenfeld, u brány zastavili.
»Schui ni-meo — kdo jste vy ? « tázal se, když nosiči prvních nosítek, v nichž seděl Degenfeld, u brány zastavili.


Student měl svůj průvodní list pohotově a ukázal ho. Hlídač posvítil si lucernou na písmo; když spatřil první označení a potom pečeť, otevřel bránu a vrhl se na zemi, aniž by více slova řekl nebo se ptal. Mohli projíti.
Student měl svůj průvodní list pohotově a ukázal ho. Hlídač posvítil si lucernou na písmo; když spatřil první označení a potom pečeť, otevřel bránu a vrhl se na zemi, aniž by více slova řekl nebo se ptal. Mohli projíti.
Řádek 5: Řádek 5:
Rovněž tak stalo se na konci ještě čtyř jiných ulic. Všude zaznělo Schui-ni-meu, a jakmile hlídači shlédli pas, otevřeli co nejrychleji a vrhli se potom k zemi.
Rovněž tak stalo se na konci ještě čtyř jiných ulic. Všude zaznělo Schui-ni-meu, a jakmile hlídači shlédli pas, otevřeli co nejrychleji a vrhli se potom k zemi.


Potom zahnuli nosiči do domu, jehož dvéře byly otevřeny a postavili nosítka venku na dvoře. Degen­feld, Bohumír a Richard vystoupili. Bylo zde tak temno a ticho jako v nějakém kostele o půlnoci.
Potom zahnuli nosiči do domu, jehož dvéře byly otevřeny a postavili nosítka venku na dvoře. Degenfeld, Bohumír a Richard vystoupili. Bylo zde tak temno a ticho jako v nějakém kostele o půlnoci.


»Chtěl bych jíti s vámi,« pravil Richard. »Mně je tak úzko o vás, strýče Methusaleme.«
»Chtěl bych jíti s vámi,« pravil Richard. »Mně je tak úzko o vás, strýče Methusaleme.«
Řádek 11: Řádek 11:
»Pah, úzko!« odpověděl červenomodrý. »Kdo by se tu strachoval.«
»Pah, úzko!« odpověděl červenomodrý. »Kdo by se tu strachoval.«


Richard ho objal, přitiskl jej k sobě a ustoupil po­tom tiše. Degenfeld kráčel s Bohumírem domem nazpět na ulici. Tato byla úplně tmavá. Jenom právě naproti nim prosvitovalo několik olejem napuštěných papírových oken.
Richard ho objal, přitiskl jej k sobě a ustoupil potom tiše. Degenfeld kráčel s Bohumírem domem nazpět na ulici. Tato byla úplně tmavá. Jenom právě naproti nim prosvitovalo několik olejem napuštěných papírových oken.


»To je ve vězení,« pravil Degenfeld. »Musí tam ležeti.«
»To je ve vězení,« pravil Degenfeld. »Musí tam ležeti.«