Plamínky/Daleko někde: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
založena nová stránka s textem „{{NavigacePaP | AUTOR = Jiří Mahen | TITUL = Plamínky | ČÁST = Daleko někde | PŘEDCHOZÍ = Zhořkl chléb | DALŠÍ = Finale }} {{Textinfo | TITULEK = Daleko někde | PODTITULEK = | AUTOR = Jiří Mahen | POPISEK = | VYDÁNO = 1907 | LICENCE = PD-old-70 | ZDROJ = MAHEN, Jiří. Plamínky: verše. V Praze: Časopis pokrokového studentstva, 1907. s. 12-13 | ONLINE = {{Kramerius|nkp|6fa1f020-fc6f…“ |
m náhrada znaku z jiné znakové sady; kosmetické úpravy |
||
Řádek 17:
}}
<poem>
Daleko někde zrají révy —
Však u nás o tom nikdo neví…
Den chladný je a tesknou písní
podzimní vítr burácí,
a do kraje se rozeběhli
sentimentální žebráci.
Z nich každý těžký stesk má v očích,
Je věru trpko tady platit
životem cizí pokuty — !
Uvadly květy, zvadly růže,
jediná píseň jeseně.
I vlastní slovo chlácholivé
zní nesměle a zmateně.
A krev a krev se bouří, pálí,
však vášeň tu kdo pochopí — ?
Zlekané v temnu mluví hlasy:
Kéž jsme už blízko potopy!
Kostelní zvony rozkvílely
se zbožným přáním spasení:
Jsme všichni lidé bídní, křehcí,
na cestě k nebi ztraceni —
Dítěti v pláči prs svůj dává
matička sešlá tíží let:
Posledním mlékem dnes tě kojím,
hořkosti zbývá v prsou jed.
Milenců štěstí zakrnělo
v hovory nudné zakleté.
Do slávy bajek nesmrtelných
se citát z bible připlete — —
Den chladný je, noc rozčiluje
nádherou nebes, svátých hvězd,
za naši hvězdu odříkává
kněz smutné: Dokonáno jest !
Však srdce moje náhle bije
divokým rytmem života.
Do jiných světů plných květů
se dívá moje Golgota…
Daleko někde zrají révy —
Však u nás o tom nikdo neví…
</poem>
| |||