Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/432

»Zcela jistě, neboť myslím, že bude s nimi někdo, kdož má dobrý pas.«

»A tento muž musí jíti s nimi?«

»Jíti? O ne! Muž, který má takový pas, ten nesmí jíti. Je k tomu příliš vznešený. Také musím dáti zboží přinésti v nosítkách, aby je stráže neviděly.« 

Teď začal Methusalem chápati. Aby se úplně pře­svědčil, zda správně tuší, vyptával se ještě dále: »Kolik nosítek pošlete?«

»Vlastně jenom šest. Ale budou v tom jedny dvoj­násobná nosítka, aby se do nich vešly zbraně a šaty.«

»Jaké zbraně?.«

»Ty, jež posílám odtud na stonožku. Pro ně byla by jednoduchá nosítka nedosti prostorná. A potom obdržím s lodi šaty nazpět. Je to malý, tajný obchod, jemuž bych velice přál, aby se zdařil.«

Nyní věděl Degenfeld zcela určitě, na čem je. Man­darín chtěl mu půjčiti šaty, aby se mohl přestrojiti. V těchto šatech měl zajaté osvoboditi. Potom měl se dáti se svými soudruhy na loď donésti a šaty odeslati nazpět.

Tong-tschi vedl Degenfelda do světnice, jež ne­mohla pro něho býti příhodnější, neboť sousedila s jeho pokojem. Tady visely dva úplné obleky i s čepicemi, ozdobenými knoflíky a pavími pery, jež jsou důkazem veliké císařské milosti a uznalosti. Nechybělo toho nejmenšího. I předměty, jež přese svou drobnost měly tak velikou důležitost, byly tu, neboť mandarín sáhl do rukávů, jichž užívá se jak známo jako kapes a vyňal