Stránka:MAY, Karl - Červenomodrý Methusalem.pdf/431

»A musí býti doporučení písemné?«

»Ano. Je však ještě lépe, jestliže předcházelo dří­ve ústní doporučení. Ale kdo má průvodní list, jaký jsem na příklad vystavil vám, nepotřebuje toho vůbec. Dostane-li se mu však kromě toho ještě písemného a ústního doporučení, tu může na stonožce panovati a vládnouti, jakoby byla jeho vlastnictvím.«

»To by si kapitán nedal líbiti!«

»O, co je kapitán říční džunky! Nic, zhola nic! Vždyť víte, že Čína nemá námořních důstojníků. Exi­stují jenom dle jména. Vojáka používají na zemi i na vodě, zcela dle libosti jeho představených. Pozemní důstojníci velí na džunkách a námořní důstojníci porou­čejí pozemnímu vojsku a při tom nerozumí ani jednomu ani druhému. Jsem Číňan, ale znám naše nedostatky a vím velmi dobře, proč v každé válce, již s cizinci vedeme, jsme poraženi a musíme býti poraženi. Kapi­tán této stonožky je obyčejný Scheu-yü-tsiang-tsung, také Scheu-pi (obé značí setníka) nazvaný, jehož sotva jeho vojáci poslouchají. Vlastní řízení lodi připadá, tak jako u obchodních džunek, Ho-tschangovi. Na této stonožce nachází se jisté zboží, jež chci dáti přinésti.«

»Kdy?«

»Po půlnoci.«

»Proč tak pozdě, když jsou brány ulic zavřeny?«

Mžoural zase velice lstivě očima a odpověděl:

»Protože — — nu, vám to mohu svěřiti, protože je to zboží, o němž nesmí nikdo věděti.«

»Což smějí nosiči po ulicích? Otevrou jim brány?«