H. C. Andersena Povídky a báchorky/Čápové: Porovnání verzí

| DALŠÍ = Vodní panna

}}

{{Textinfo

| TITULEK = Čápové

| JINÉ = S drobnými změnami vyšlo též v ''[[J. C. Andersena vybrané pohádky, povídky a báchorky pro mládež a přátele její]]''. Praha: Mikuláš a Knapp, 1874. s. 104–109.

}}

{{Forma|proza}}

Na posledním domku jedné vesnice bylo čápí hnízdo. Tam seděla matka čápů u svých čtyř mladých, které již hlavy s malými černými zobáky, neboť ty jim ježte nezčervenaly, z hnízda vystrkovaly. Nedaleko hnízda stál na hřebeně střechy hrdě a napnutě otec mladých čápů; jednu nohu schoval do křídel, aby tak docela nezahálel, když stál na stráži. Přál si, aby každý myslil, že jest ze dřeva vyřezaný: proto tak zticha stál a rozjímal.

„Tam v rybníku leží jedno mrtvé dítě, které se až k smrti uspalo: to vytáhneme pro něho; pak bude plakati, že jsme vráně dali mrtvého bratříčka pro něho. Ale tomu hodnému hochu — však se na něj pamatujete, když řekl: že je hřích, zvířatům se vysmívat! — ten dostane bratříčka i sestřičku. A poněvadž se jmenuje Bohdal, budete se všickni nazývat Bohdalové!“ A tak se také stalo, jak matka pravila; a každý z mladých čápů se jmenoval Bohdal, a ještě podnes se tak jmenuje.

{{Konec formy}}

 

[[Kategorie:Pohádky]]