Ottův slovník naučný/Čechy/Literatura vědecká a odborná: Porovnání verzí

R. 1867 Kvičala založil s Ed. Novotným ''Bibliotheku klassiků řeckých a římských'', kterou zahájeno soustavnější překládání autorů starých, zprvu prosaických, později též básníků. V redakci později měli též podíl V. Vojáček a Ed. Kastner. Knihovna přinesla celou řadu jazykově i věcně vynikajících převodů, ale pohříchu již zanikla. Sem přeložili Hérodota J. Kvičala, Demosthena Ed. Novotný, Sofokla Niederle, P. Durdík, Platóna J. Kosina, Fr. Saska, J. Desolda, Fr. Velišský, Thukydida Vil. Žabka, Eurypida V. Bakovský a P. Durdík, Plutarcha A. Vaniček, Sallusta J. Kvičala a Al. Vaniček, Tacita Fr. Kott a A. Madiera, Livia J. Pechánek, Cicerona P. Tomášek a K. Koblížek, Horáce K. Jelen, Ovida A. Truhlář a Jan Červenka, K. Nepota, Ant. Kvapil atd. Týž úkol plní r. 1885 založená ''Sbírka klassiků řeckých a římských v překladech českých'', kterou řídí dr. J. Král. Ovšem vycházejí mnohé překlady též kromě těchto dvou sbírek; uvádíme jen znamenitý převod Homéra a Vergiliovy Aeneidy od řed. Antonína Škody, mistrné překlady několika zpěvů Homérových od J. Niederla a spisů Aristotelových od dra Pavla J. Vychodila, převod Hésioda od H. Mejsnara, Aischyla od Mejsnara a Fr. Loukotky, Sofokla od Končinského, Krále, Štolovského a Th. Hrubého, Aristofana od A. Krejčího, Pindara od L. Scholze atd. Cicerona přel. R. Novák atd., T. Hrubý vydal též ''Výbor z literatury řecké a římské'' českým reálkám. Širý obor klassické filologie na všech polích nachází pořád hojněji pracovníků; ovšem jest také nesplněných potřeb a požadavků hojnost, především domácích.
''[[Autor:František Bílý|Bý.]]''

{{Prostrkaně|Filosofie nejnovější.}} Soudobně s rozvojem literatury čes. na počátku tohoto století i filosofie počala se pěstovati. Byla to aesthetika, jejíž obor nejprve vzděláván a sice Jungmannem (''Slovesnost'' 1820) a Šafaříkem (''Počátkové čes. básnictví'' 1818) z příčin jazykových i slovesných, Fr. Palackým z pohnutek filosofické spekulace. Tento ve spisech: ''Přehled dějin krasovědy a její literatury'' a ''Krasověda, čili o kráse a umění knihy patery'' názory svými přiklání se k {{Prostrkaně|metafysické}} podstatě krásna. Fr. Klácel psal ''Průpravu k ladovědě'', ''Dobrovědu'' a ''Mostek'', úvod to do studia filosofie. K vůli vytvoření terminologie filosofií se obíral a psal A. Marek ''Logiku čili umnici'' 1820, která pak r. 1844 po druhé vyšla zároveň s metafysikou pod záhlavím ''Základní filosofie''. Tolik budiž povědíno o době, aby se tak řeklo, průpravné, kde celkem zřetel jazykový převládal nad ohledem k řešení problémů filosofických. O dalším rozvoji dlužno připomenouti toto: dosti jest pracovníků, kteří buď k tomu neb onomu mínění se přidávajíce, směr ten literárně pěstí a v oboru tom své výzpyty konají, jejichž spisy, i když německy jsou psány, zde uvedeny býti musí, poněvadž původcové jich náležejí osobností svou českým snahám osvětným. Vedlé četných prací porůzných dílem historisujících, dílem o jednotlivých disciplinách filosofických pojednávajících, jednáno o filosofii soustavně s hledisek oprávněnosti důvodů metafysických a vyskytují se hlavně idealismus Schelling-Hegelovský, kritický realismus Herbartův, církevní filosofie thomistická a konečně protidogmatický směr určovaný vlivy z jedné části filosofie francouzské a jmenovitě anglické (Humem). V aesthetice drží vrch formalismus Herbartův, v paedagogice psychologie téhož. Jména filosofův a spisy, z nichž jen nejčelnější uvedeny zde býti mohou, jsou pak: August Smetana (''{{Cizojazyčně|de|Die Katastrophe und d. Ausgang der Geschichte d. Philosophie}}'' 1850 a ''{{Cizojazyčně|de|Der Geist, sein Entstehen und Vergehen}}'' 1865), Ig. J. Hanuš (''Nástin duševědy'', 1849; ''Nástin logiky na základě metafysickém''; ''{{Cizojazyčně|de|Geschichte der Filosofie von ihren Uranfängen bis zur Schliessung der Filosofenschulen d. Justinian}}''; ''Rozbor filosofie Štítného'' a j.); J. Dastich (''Rozbor filosofických náhledů Tómy ze Štítného o pojmu krásy a poměru víry k rozumu''; ''Základové praktické filosofie''; ''Filosofická propaedeutika''); Oldř. Kramář (''{{Cizojazyčně|de|Problém der Materie}}'', spis v kritické škole herbartovské uznaný; ''O spánku a snu''; ''O nevědomých představách''); J. Durdík, který četnými a ladnou formou psanými spisy (''{{Cizojazyčně|de|Leibniz und Newton}}''; ''O poesii a povaze lorda Byrona''; ''Kritika''; ''Všeobecná aesthetika''; ''Poetika jakož aesthetika umění básnického''; ''Dějepisný nástin filosofie novověké''; ''Dějiny filosofie nejnovější''; ''Psychologie pro školu''; ''Rozpravy filosofické''; ''O letorách, nový náhled o letoře''; ''Kallilogie''; ''Karakter''; ''O významu nauky Herbartovy''; ''Tóma ze Štítného, praotec filosofie české''; ''O filosofii a činnosti B. Bolzana''; ''O Kantově Kritice čistého rozumu''; ''O módní filosofii naší doby''; ''O pokroku mravnosti'' a j.), podstatných zásluh o terminologii filosofickou si získal a tvůrcem moderní prosy filosofické zván býti může; G. Lindner (''{{Cizojazyčně|de|Logik, Einleitung in das Studium d. Philosophie}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Lehrbuch d. empirischen Psychologie}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Das Problem d. Glückes}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Ideen zur Psychologie d. Gesellschaft}}''; ''Všeobecné vychovatelství a vyučovatelství''); J. Kapras (''O základných zákonech psychofysických''; ''Počátky duševního života''; ''Zkušebná duševěda''; ''Spiritismus, kulturní a psychická rozprava''); Frant. Květ (''{{Cizojazyčně|de|Leibnizens Logik}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Leibniz und Commenius}}''; ''Nauka prostonárodní o vychování'';'' Aesthetický rozbor rukopisu Královédvorského''; ''čl. o filosofii Komenského''); Ot. Hostinský (''O významu praktických ideí Herbartových pro všeobecnou aesthetiku'' a jmenovitě v novém kritickém rozboru ''Herbarts Aesthetik, Šest rozprav z oboru krasovědy''; z oboru aesthetiky hudby: ''{{Cizojazyčně|de|Das Musikalisch-Schöne und das Gesammtkunstwerk}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Die Lehre von den musikalischen Klängen}}''). V. Hlavatý (''Rozbor filosofie sv. Tomáše Akvinského''), Jos. Pospíšil (''Filosofie podlé zásad sv. Tomáše Akvinského''), Eug. Kadeřávek (''Filosofie křesťanská, porovnána s některými filosofiemi nového věku'' a jiné), J. Vodka S. J., P. Fr. Konečný O. P. a jiní, jmenovitě členové řádu dominikánského. Emanuel Makovická (''Počátkové kritického realismu''; ''Z říše představ a citů''; ''Sociologické črty, poznámky a aforismy'', kromě článků hlavně paedagogických). T. G, Masaryk (''{{Cizojazyčně|de|Selbstmord als Massenerscheinung}}''; ''O hypnotismu''; ''Základové konkrétní logiky''; ''Blaise Pascal''; ''Theorie dějin dle Bucklea''; ''Počet pravděpodobnosti a Humeova skepse''; ''O studiu děl básnických''; ''Slovanské studie. Slavjanofilství Ivana Vasiłjeviče Kirjejevského'', 1889). — O psychologii psali ještě K. F. Hyna, P. V. Šimerka, J. Slavík (''Zkušebné dušesloví''), Emil. Šulc, o historii psychologie Frant. Drtina (''Tříděni jevů duševních v řecké filosofii''). Psychologií experimentální již J. Ev. Purkyně se obíral. O historii práva pojednává Jos. Trakal (''Hlavnější směry novější a právní filosofie státní''), o filosofii orientální Fr. Čupr (''Učení staroindické''; kromě toho psal ''{{Cizojazyčně|de|Sein oder Nichtsein der deutschen Philosophie in Böhmen}}''; ''{{Cizojazyčně|de|Grundriss der empirischen Psychologie}}'') a R. Dvořák (''Číňana Konfucia život a nauka''). Příspěvky k historii filosofie podali v monografiích K. Steinhauser, Frant. Čáda, G. Zába (''Pyrrhonismus''), F. X. Procházka, A. Krecar a j. Z překladů budiž připomenut Vychodilův překlad Aristotelových spisův (o duši, o básnictví a ethiky Nikomachovy), Durdíkův překlad Leibnizoyy ''Monadologie'', Slavíkův Descartesových ''Úvah o prvé filosofii'', Guthův ''Descartesa rozprava o methodách'', Brejchův ''Comteovy sociologie'', Školův ''Sullyho psychologie'' a jiné.
''[[Autor:Gustav Zába|Zb.]]''

{{Prostrkaně|Časopisů}} paedagog. vydáváno v těchto 20 letech hojně; některé však za nedlouho zanikly. Dosud vycházejí tyto: ''Beseda učitelská'', ''Časopis učitelek'', ''Česká škola'', ''Komenský'', ''Krok'', ''Národ a škola'', ''Pěstoun'', ''Posel z Budče'', ''Paedagogické rozhledy'', ''Škola měšťanská a živnostenská'', ''Učitel'', ''Učitelské noviny'', ''Věstník Budče Hořovické'', ''Věstník Ústř. Matice školské'', ''Věstník vládní'', ''Vychovatel''.
''[[Autor:Petr Durdík|PD.]]''

Prozřetelnost vychovatelská, která jinde vydává i zvláštní spisy a časopisy pro poučení, jiné pro pouhou zábavu, pro dívky a jiné pro chlapce, u nás časopisem ''Malými novinami'' (zal. Ant. Jandlem a Fr. Vl. Krchem) a bibl. ''Dětskou knihovnou'' postarala se o lehkou a snadnou četbu pro dítky nejmenší, 6—7leté. ''[[Autor:|Hř.]]''

{{Prostrkaně|Vědy bohoslovecké.}} Ve stol. XVIII. udušen veškeren skoro život literární i na roli bohoslovecké, a po drahná léta nevydáno žádné knihy závažné jazykem českým. Teprve na konci století počal se jeviti život nový i v literatuře bohoslovecké; s počátku ovšem jen slabě, čileji už od r. 1820. Nicméně tak důkladně, jako ve vědách jiných, nebylo pracováno v bohosloví od doby probuzení až do r. 1860. Příčina byla v tom, že vlastenecké kněžstvo, ujavši se horlivě vzdělávání písemnictví národního, pěstovalo všechny odbory literatury české a tudíž nemohlo stačiti vědám výhradně theologickým; také v tom, že při přednáškách na fakultě i v seminářích diécésních užíváno latiny, a že nebylo vždy nakladatelů na knihy bohoslovecké. Nejvíce pracováno v literatuře biblické, v pastorálce vůbec a v homiletice zvlášť. Avšak od té doby, kdy byla zavedena rovnoprávnost jazyková na školách středních a založeno „Dědictvi sv. Prokopa“ k vydávání knih vědeckých pro duchovenstvo, nastal i na roli bohoslovecké ve všech odborech ruch čilý, kterýž v době nynější utěšeně vzrůstá. Tak ve {{Prostrkaně|studiu biblickém}} postaráno předem o nová vydání Písma svatého (Fort. Durych a Faustin Procházka 1780 a 1804, J. Krbec 1851 a 1857, Bezděka, Inn. Frencl 1860, Fr. Srdinko a Klem. Borový 1888 a 1889, bible s illustracemi Gust. Doréa redakcí Ant. Lenze 1892; dosud vychází ''Zlatá bible'' s obrazy nejproslulejších umělců redakcí K. Borového, J. Drozda a J. Kyselky). V {{Prostrkaně|exegesi}} vydány četné práce menší různých spisovatelů; výklad k celému Písmu sv. vzdělal T. Draský 1822; k Novému zákonu Fr. Pollášek 1791 Fr. Sušil, jehož dílo jest velice důkladné. ''Úvod v knihy biblické'' (Introdukci) vzdělal J. Körner (do Nového zákona) a J. Stárek (do Starého i Nového zákona pod jménem ''Historie zjevení Božího''); {{Prostrkaně|biblické starožitnosti}} sepsal J. Beran, M. Mlčoch; {{Prostrkaně|biblický zeměpis}} J. Javornický, A. Hrdlička a j.; {{Prostrkaně|konkordanci biblickou}} K. Khun 1784; {{Prostrkaně|biblickou encyklopaedii}} J. Frencl; {{Prostrkaně|dějiny zjevení Božího ku potřebě školní}} vzdělal Š. Vrána 1821, později F. Pondělík, J. Frencl, M. Procházka, J. Hulakovský, Fr. Srdinko, J. Doležal a j.; {{Prostrkaně|výklad k bibl. dějepravě}} K. Tippmann; {{Prostrkaně|výklady na nedělní evangelia}} Aleš Pařízek, Fr. Pollášek, A. Hejbal, Fr. Rychlík, Šrůtek, Fr. Dusil a j. Též {{Prostrkaně|život Spasitele}} sestaven na základě studia biblického jmenovitě od P. Neumanna, In. Bílého a K. Müllera; nyní pak vychází P. Didona ''Ježíš Kristus'', přeložený od J. Hulakovského. V {{Prostrkaně|apologetice}} mimo K. Vorla, K. Vernera, J. Hubálka, V. Rokosa a j. sluší jmenovati J. V. Jirsíka (Bohomil), V. Krolmusa, Pant. Neumanna, Fr. Poimona, kteří neveliké, ale pěkné spisy sepsali na obranu církve katol.; z doby novější pak B. Hakla, Mat. Procházku, J. Čermáka, J. Procházku, kteří vzdělali apologetiky katol. náboženství pro školy střední, a závažné práce V. Štulce (''Renan a pravda''), dra Ant. Lenze (''Filosofie o nesmrtelnosti duše'', ''Učená rozprava o jsoucnosti Boží'' a j.), Tom. Střebského (''Bible a příroda''), dra Eug. Kadeřávka (''Náboženství rozumářské a křesťanské'' a j.), Mat. Procházky (''Původ a vznik náboženství'') a j. Mezi spisy {{Prostrkaně|dogmatickými}} přední místo zaujímá ''Populární dogmatika'' J. V. Jirsíka 1855, vědecky spracovaná ''Stručná katol. dogmatika'' J. Bartáka 1878, dra Ant. Lenze ''Anthropologie'' 1882 a ''Mariologie'' 1879; také sluší jmenovati ''Katolickou dogmatiku pro lid'' A. Hejbala a {{Prostrkaně|učebnice pro školy střední}} od J. Ctibora, M. Procházky, B. Hakla a j.; mezi {{Prostrkaně|mravoučnými}} pak mravouku A. Hejbala, J. Ctibora, B. Hakla, M. Procházky, a jmenovitě pěkně spracovanou mravouku dra J. Procházky a dra J. Stárka 1884. {{Prostrkaně|Věrouku a mravouku}} přehledně sloučili J. Frencl, Fr. Vinklář, J. Podstránský a j. Z {{Prostrkaně|círk. dějepisu}} uveřejněno více prací, zejména ku potřebě školní dílem dle německých spisů vzdělaných, dílem původních. Původní práce vzdělal K. Hnojek, K. Lanyi, J. Bílý (''Obšírný dějepis katolické církve'' 1847 a 1860), Fr. Poimon, P. Neumann, T. Novák. J. Drozd a j. Dílem vědeckým a velice důkladným jest ''Všeobecný círk. dějepis'' od dra F. Kryštůfka. ''Dějiny diécése pražské'' napsal dr. Kl. Borový; ''Církevní dějiny české'' píše Fr. Vacek; jednotlivé monografie sepsány od různých spisovatelů; zvláště důkladné jsou ''Životopisy arcibiskupa Ant. Brusa z Mohelnice'' a ''Martina Medka'' od dra Borového, ''Arnošta hraběte Harracha'' od dra Fr. Krásla, ''Učení M. Jana Husa'' od dra A. Lenze, spisy J. Votky, ''Posvátná místa kr. hl. města Prahy'' od Fr. Ekerta. ''Dějiny posvátného zpěvu staročeského'' napsal s velikou pílí K. Konrád. V {{Prostrkaně|patristice}} vyniká ''Patristická encyklopaedie'' A. Řeháka; jednotlivé spisy sv. Otců přeložili Frant. Čelakovský (''Knihy sv. Augustina o městě Božím''), Fr. Sušil (''Spisy Otců apoštolských''), J. Stárek (''Vybrané spisy sv. Cypriána a Jana Zlatoúst.''), J. Desolda (''Sv. Irenea a Sv. Jana Zlat. knihy o kněžství''), Herčík (''Vyhnání sv. Augustina''), J. Vlček (''Homilie sv. Makaria''), J. Sýkora (''Katechese sv. Cyrilla Jerusal.''). V {{Prostrkaně|patrologii}} sluší jmenovati Fr. Hoška ''Život a spisy sv. Aur. Augustina'' a menší ale závažné spisy V. Štulce ''O sv. Janu Zlatoústém'' a dra Františka Kryštůfka ''sv. Ireneus''. {{Prostrkaně|Životopis svatých}} napsal H. Karlík, B. Kulda, Fr. Ekert a j. V {{Prostrkaně|círk. právě}} prosluli dr. Klem. Borový (''Úřední sloh círk.'') a dr. Fr. Laurin; důležitý jest též spis dr. Ant. Víška ''Občanský sňatek'' 1883. V {{Prostrkaně|pastorálce}} pracovali J. Chládek 1780, V. Stach (''Příručka učitele lidu'' 1784), Hnojek; nověji In. Frencl, Jos Šrůtek a j.; nejvíce proslul v ní Antonín Skočdopole spisem ''Příručná kniha bohosloví pastýřského''. Velezdařilá jest též ''Rukověť pro zpovědníky'' od dra R. Smolíka. {{Prostrkaně|Homiletiku}} vzdělal dr. Aleš Pařízek, dr. Dom. Špachta, Hnojek a j. V {{Prostrkaně|kazatelské}} literatuře pracováno velmi pilně; prosluli v ní Jan Rychlovský († 1811), Fr. Pollášek, J. Rautenkranc (1817), Mat. Sychra († 1830), Vinc. Zahradník († 1836), J. V. Jirsík, Hnojek, Ondrák, Daneš, Ehrenberger, B. Kulda, A. Hakl, Brynych, Vohnout a mnozí jiní; {{Prostrkaně|exhorty pro studující}} vydal J. Ježek, J. Hulakovský a j. Nejdůkladnější {{Prostrkaně|postillu}} sepsal In. Frencl, též J. Medlín; Goffineovu přeložil J. Chmel, J. Zimmermann a J. Desolda. {{Prostrkaně|Katechetiky}} vzdělali pečlivě J. Škoda, dr. Fr. Blanda (''Pastorálka ve škole'' 1S84). {{Prostrkaně|Katechese}} vydal Skočdopole; {{Prostrkaně|výklad katechismu}} Hýbl (1824), Mik. Tomek (1828), Jak. Procházka, V. Pakosta a j. {{Prostrkaně|Příklady}} k pravdám náboženským sestavil velmi pečlivě J. Macan a Jan Černohouz. Ve {{Prostrkaně|filosofii křesť.}} vydali spisy důkladné dr. Pospíšil, dr. Kadeřávek a dr. Hlavatý. Ku {{Prostrkaně|vzdělání mysli}} mimo život Krista Pána a životy svatých vydány spisy asketické a četné knihy modlitební pro dospělé i pro mládež. Zvláště rozšířena jest Tomáše Kempenského ''Zlatá kniha o následování Krista'' (přeložena od Stránského, Douchy, Poimona, Desoldy, Chodníčka), ''Frant. Salesského Filothea'' (vydána od V. Žáka, Krbce, Poimona, Desoldy). J. Macana ''Rukověť chrámových pobožností'' a J. Němečka ''Rukověť odpoledních pobožností'', V. Beneše Třeb. ''Pomněnky ve vínek božský'' a mn. j. Ku vzdělávání bohoslovecké literatury nemálo přispívají {{Prostrkaně|rozličné časopisy}}, jmenovitě ''Časopis katol. duchovenstva'' redigovaný nyní drem Kl. Borovým, v němž důkladné práce ze všech oborů bohosloveckých vycházejí, ''Pastýř duchovní'' red. J. Ježka, ''Blahověst'', ''Posvátná kazatelna'', Ježkova ''Knihovna katechetská'' a j. Taktéž napomáhají literatuře některé {{Prostrkaně|ústavy}}, zvláště: Dědictví sv. Prokopa a Dědictví sv. Jana Nep. v Praze, a Dědictví Cyrillo-Methodějské v Brně. Knihy menšího objemu, zvláště takové, jež pojednávají otázky časové, vydává „Katol. spolek tiskový“ v Praze; knihy ku vzdělání mládeže katolické „Dědictví maličkých“ v Hradci Králové.
''[[Autor:Jan Ladislav Sýkora|Sa.]]''

Jakožto zvláštní odbor ethnografie vyvinula se v Anglii {{Prostrkaně|lidověda}} (folkloristika) a záhy také nalezla ochotného přijetí u nás. Valem mizející svéráznost našeho lidu zachycována jest aspoň v poslední hodince. V Čechách K. J. Erben sebral ''Prostonár. písně, říkadla a hry'', před ním už něco F. L. Čelakovský, jenž také vydal ''Mudrosloví národu slov. v příslovích'' (nové, rozšířené vydání pořídil dr. J. V. Novák); duchovní písně nár. sebral Jos. Vl. Kamarýt; jakés takés klasobraní podnikla ještě „Slavie“; Němcová, Malý, Košín, Krolmus, Houška, Beneš Třebízský, Svátek, Kouble, Hraše, Rais, především pak K. J. Erben sebrali pohádky a pověsti, zvyky, pověry a pod.; na Moravě a ve Slezsku písně sebral Fr. Sušil a Fr. Bartoš, valašské písně, hry atd. Edv. Peck a Fr. Bayer, veškeren obor života dětského (v ''Našich dětech''), a lidového (v knihách ''Lid a národ'', ''Svatba'', ''Moravský lid'' a j.) Fr. Bartoš; pohádky a pověsti sebrali M. Kulda, Menšík, Mikšíček, Stránecká, něco též Bayer, Havelka, Vrána; pro Slezsko tuto práci vykonal aspoň z části Vinc. Prasek (ve ''Vlastivědě'') a dr. Sláma (ve ''Vlasteneckém putování''); na Slovensku sebrali písně J. Kollár a Kadavý, a rozpravu o písních a pověstech slovanských vůbec sepsal Ludevít Štúr; o národ, písni též psal Bartoš, Brandl, Gebauer, Hostinský; pohádky slovenské vypravují B. Němcová, Škultéty a Dobšinský, který také vylíčil zvyky, obyčeje, pověry atd. na Slovensku. Tyto pro celý kmen českoslovanský vypsal dle pramenů starých a dle tradice, uspořádav je postupem ročním, dr. Č. Zíbrt, jenž vůbec v celé řadě spisů už osvětlil hry, zábavy, lov, kuchyni a jiné stránky života předků a srovnávaje tento s jinonárodním vyšetřuje, v čem předkové naši byli původní, svoji, v čem se srovnávali s jinými a v čem se po cizině opičili. Práci nad jiné nesnadnou podnikl ''Dějinami českého kroje'', o niž se rozdělil s drem Z. Winterem, rovněž neunavným a šťastným pracovníkem na tomto poli, s kulturními dějinami tak příbuzným. Od let už pracuje v lidovědě Primus Sobotka (''Prostonárodní výklady z jazykozpytu, bajesloví a psychologie národní'', ''Rostlinstvo a jeho význam v nár. písních, pověstech'' a j.), nověji Vykoukal, Košťál, T. Škrdle, F. Řehoř, bar. Krušina a j. Zvláštní časopis ''Český lid'' za redakce dra Č. Zíbrta a dra L. Niederla nákladem Šimáčkovým vydávaný pečuje o zorganisování a pozdvižení lidovědy u nás.
''[[Autor:František Bílý|Bý.]]''

{{Prostrkaně|Církevní právo}} pěstovali prof. dři Fr. Laurin zvláště právo manželské (''O bezženství duchovních'' [1878], ''O moci zákonodárné a soudní v příčině manželství'' a jiné stati v Právníku), ''Pokrevenství a švagrovství jako překážky manž.'' (1891), Em. Ott ''Působení práva círk. na rozvoj říz. soudn.'' (a j., t. XVI.), ''{{Cizojazyčně|de|Beiträge zur Receptionsgeschichte}}'' (1879), ''{{Cizojazyčně|de|Die Tabula juris}}'' (1888) a ''{{Cizojazyčně|de|Die Rhetorica ecclesiastica}}'' (1892), Jiří Pražák (v Právníku) a dr. K. Henner: ''{{Cizojazyčně|de|Beiträge Zur Organ, der päpstl. Ketzergerichte}}'' (1890). Právnická Jednota vydala Rittnerovo ''Církevní právo katol.'' překl. dra Em. Zítka (1889).

{{Prostrkaně|Právo veřejné}} vykazuje již ve starší době mnohé výklady populární, částečně překlady: Obentraut, ''příruční kniha pro vesní rychtáře'' (1847, 1860), ''Sbírka zák. o robotě a vykoupení se z ní'' (1847), Ferd. Stamma ''Úřadování obecní správy'' (1851), A. Kudly ''Výklad zák. obecn.'' (1851, Brno), Fr. Špatného ''Přír. kn. k úřadování představených'' (1852). Zavedením samosprávy rozmnožil se jednak počet podobných výkladů (J. Kratochvíle, J. Hlavatý, dři J. P. Trojan, Jak. Škarda, Fr. L. Rieger; R. Wunš), jednak přistoupeno i k soustavnému výkladu zřízení a zákonů samosprávných: Schwarz Fr. ''Výklad zákona obecn.'' a spisy K. Čížka (''Obrys řízení správn.''). Pojednání monografická podávají: prof. dr. Randa (''{{Cizojazyčně|de|Beiträge zum österr. Wasserrecht}}''), prof. dr. Jiří Pražák (''Spory o příslušnost'', 1886, ''{{Cizojazyčně|de|Wasserrechtl. Competenzfragen}}'', 1892 a j.), dr. K. Jičinský (''Vodní právo'', 1870), dr. Jar. Čelakovský (''O právu obce praž. k řece Vltavě'', 1882), dr. Fr. Fiedler (''O obecním statku'', 1889, ''O scelování pozemků'', 1889), K. Čížek (''Spory o pozemky obecní'', 1889), dr. B. Rieger (''O samosprávě'', 1891), vedlé článků drů Reicherta, Jak. Škardy a mn. j. Pojednání taková i praktické případy pěstují časopisy ''Obor samosprávný'' (1878), ''Listy veř. správy'' (1886), a na Moravě Sovadinův ''Sekretář'' (1880) (nyní ''Českomor. Národní hospodář'', 1883).

Populární účel mají četné spisy K. Adámka, Jos. Baráka (''Přednášky'') a menší knihovny (Fr. Srbený, ''Bibliot. polit. pro lid''; Bibliotéka českého klubu; Vzděl. bibliot. českého studentstva; Epištoly svobody; Epištoly pro lid; Potit. besedy) vedlé mnohých brožur, jež zvláště za dob politicky pohnutých četněji se objevují.
''[[Autor:Jaroslav Haasz|Hsz.]]''

Příspěvky k dějinám a přehledy literatury přírodopisné pro jednotlivá období charakteristická jsou mimo výše uvedenou stať Preslovu tyto: Dušana Lambla ''O přírodopisu vůbec a v naší literatuře zvláště'' (Musejník, 1854); ''O naukách přírodních na konci 1. půlstoletí českého musea'' (t., 1870); řeči J. Krejčího přednesené ve sjezdech přírodozpytců (t., 1871 a 1880). Přehled literatury přírodopisné napsal B. Bauše do památníku II. sjezdu lékařů (1882); v Živě 1891 uveřejněna Frant. Vejdovského stať ''Dnešní stav geografie české''. Příspěvky životopisné: Lad. Čelakovského ocenění Adama Zalužanského (Osvěta, 1876); Josefa Rudy ''Mistr Jan Černý a jeho herbář r. 1517''; životopis J. Svat. Presla napsal A. Bernard (Osvěta, 1891) a j. Z překladů důležitých cizích děl přírodovědeckých na jazyk český sluší zejména uvésti Brehmův „Život zvířat“.
''[[Autor:Bohumil Bauše|Bše.]]''

III. {{Prostrkaně|Časopisectvo:}} ''Časopis českých lékařů'', týdenník, ročník I.—XXXI. Založen a redigován prof. Eiseltem a drem Podlipským. První číslo vyšlo 15. ledna 1861. Dnešní redaktorové: Maixner, Reinsberg, Mitvalský. ''Sborník lékařský'', založ. r. 1887, I.—IV. Redigují Hlava a Thomayer. ''Zdravotnický věstník'', měsíčník, red. Gab. Kabrhela. ''Živa'', red. Marešem a Raýmanem (I.—II. roč.) přináší rovněž úvahy z oboru lékařského. — {{Prostrkaně|Populární lékařská literatura}} jest rovněž četná. Opatřena řadou tělověd, slovníků lékařských populárních (''Slovník zdravotní''), návodů o vnitřních, ženských a dětských chorobách, o pomoci při náhlém ochuravění atd. pracemi Šíla, Hellmutha, Svobody, Hakla, Kliky, Křížka, Jandy, Chodounského, Pečírky a j.
''[[Autor:Karel Chodounský|ch.]]''

Souborného díla o chemické technologii jednajícího nemáme; mnoho chemického jest v Listech průmyslových (red. Al. Studnička); založen orgán ''Časopis pro průmysl chemický'', red. Fr. Štolba a Ant. Bělohoubek od r. 1891. Učebné knihy pro školy střední máme od J. V. Jahna (''Počátkové chemie'', 1877), Zd. Jahna i P. Procházky (''Chemie organická'', 1884), učebnice M. Hofmanna i Hejzlara, a ''Nauku o zboží'' od K. Lukáše (Praha, 1890).
''[[Autor:Bohuslav Raýman|Rn.]]''

Těmito však spisy přece pohybovala se literatura mathematická ještě jenom na nižší půdě průpravné. Vyšší vědecká činnost mohla nastati teprv od té chvíle, kdy jazyku českému otevřeny byly cesty také k vysokému učení. Jakmile r. 1865 provedena reorganisace vys. škol technických a zavedeny při ní též české stolice, nastala záhy netušená před tím vědecká činnost literární. Vyšlyť rychle po sobě: {{Prostrkaně|Gust. Skřivana}} ''Základové analytické geometrie v rovině'' (1864) a ''Přednášky o algebraické analysi'' (1865); {{Prostrkaně|Frt. Studničky}} ''Základové sférické trigonometrie'' (1865) a ''Vyšší mathematika v úlohách'' (1865); {{Prostrkaně|Mart. Pokorného}} ''Determinanty a vyšší rovnice'' (1865). Také založen byl periodický list ''Krok'' (1864—65) pro publikace vědecké vůbec, v němž i mnohá pojednání mathematická, produktivní i kritická, byla uveřejněna. — Ještě však k dovršení vědeckosti literatury mathematické nedostávalo se spisu o celém oboru vyšší mathematiky, a takový teprve v l. 1867—1871 vydal prof. {{Prostrkaně|Frt. Studnička}}, zvaný ''Základové vyšší mathematiky''. Jsa professorem mathem. na české vysoké škole technické, pak prof. téhož předmětu na české universitě, stal se Studnička předním repraesentantem této vědy v naší literatuře vysokým nadáním, neunavnou pílí a velikou produktivností. Kromě spisů již jmenovaných vydal ještě tyto důležité spisy: ''O determinantech'' (1870), ''O počtu variačním'' (1872), ''Úvod do analytické geometrie v prostoru'' (1874), ''Základové nauky o číslech'' (1876), ''Algebraické tvarosloví'' (1879) atd. Mladší dorost vyslal nám dva již v útlém věku geniální mathematiky bratry {{Prostrkaně|Emila a Edvarda Weyra}}, kteří společně vydali pozoruhodný třídílný spis ''Vyšší geometrie'' (1871—1878). Mimo to sepsal Edv. Weyr ''O základní větě v theorii matric'' (1884), táhnoucí se k novým, abstraktním theoriím quaternionu. Nyní postoupil v tomto badání k výšinám vědy absolutní, sepsav spisy: ''O binárních matricích'' (1887) a ''O theorii forem bilineárných'' (1889), kterýžto poslední spis vyšel jakožto č. II. spisů poctěných jubilejní cenou král. české společnosti nauk. V oboru vyšší geometrie pak sepsal ještě spis ''O theorii ploch'' (1891), opět poctěný jubilejní cenou téže společnosti. Na tomto poli sledoval bratry Weyry dále {{Prostrkaně|Kar. Zahradník}}, jenž i o determinantech a z oboru analytické geometrie napsal mnohé cenné články. — Jiný nový obor, grafické počtářství, nalezl výtečného pěstitele {{Prostrkaně|Josefa Šolína}}, jenž vydal spis ''Základové arithmografie'' (1875). Se speciálním oborem počtu pravděpodobnosti zvláště u nás obírá se {{Prostrkaně|Aug. Pánek}}, vydav obsáhlejší cenné pojednání ''O mathematické a morální naději'' (1877). Týž důvtipný mathematik sepsal dále množství roztroušených pojednání ze všech oborů mathematiky, zvláště pak i vyšší. — Dlužno uvésti zde také spis geniálního {{Prostrkaně|V. Šimerky}} ''O síle přesvědčení'' (1881), jímž stal se duchaplný pokus podrobiti nauky filosofické mathematickým vývodům. — Vědecké spisy cenného obsahu sepsali mimo to: {{Prostrkaně|Pošusta}} ''Návod k praktickému řešení vyšších číselných rovnic o jedné neznámé'' (1876), {{Prostrkaně|Řehořovský}} ''Základové vyšší algebry'', I. (1883), {{Prostrkaně|Šourek}} ''Nauka o čtyrstěnu'' (1886), {{Prostrkaně|Müller}} ''Kompendium geodesie a sférické astronomie'' (1887). K těm řadí se předčasně zemřelý velenadaný badatel {{Prostrkaně|Ludv. Kraus}}, který počal dílo ''Theorie funkcí'', jehož nedokončení podlé uveřejněných z něho částí (''Základové arithmetiky'' a ''Základové nauky o funkcích racionálných'') velmi jest želeti.

Literatura {{Prostrkaně|školních knih}} jest dnes již značně objemná. Opomíjejíce knih pro obecné školy psaných, uvádíme nejhlavnější sem spadající spisy: Fähnrich ''Počtověda pro gymnasia'' (1850); Smolík ''Početní kniha pro nižší gymn.'' (1861), ''Rovnice 1. a 2. stupně'' (1864), ''Algebra pro stř. šk.'' (1870); Ryšavý ''Měřictví pro vyšší školy reálné'' (1862), ''Měřictví pro nižší tř. šk. reál.'' (1865): Fleischer ''Mathematika I., algebra'' (1862); Dřízhal ''Počátky měřictví pro nižší gymn.'' (1863); Jarolímek starší ''Počtářství pro 1. a 2. tř. škol reál.'' (1863); Šimerka ''Algebra či počtářství obecné'' (1863); Jandečka ''Geometria pro vyšší gymn.'' (1864—67); Majer ''Úlohy z mathematiky určené ku přijímacím zkouškám na ústav polytechnický'' (1864); Vosyka ''Počtářství pro 2. tř. šk. reál.'' (1865); Fischer ''Arithmetika pro niž. gymn.'' (1868); Juzl ''Měřictví a měřické rýsování v ploše pro prům. a reálné šk.'' I. (1869), ''Měřické tvary v rovině a prostoře'' (1872); Šanda ''Měřictví pro vyš. tř. reál. škol'' (1870); Valenta ''Počítání písmenné čili algebra'' (1870); Hora ''Sbírka vzorců mathem. pro studující šk. střed.'' (1874); Studnička Alois ''Měřictví pro 1. tř. reál. gymn. a reál. škol'' (1874); Vymazal ''Nejpotřebnější známosti trigonometrické'' (1875); Hromádko-Strnad ''Sbírka úloh z algebry pro vyš. tř. škol stř.'' (1876); Starý ''Arithmetika pro niž. tř. gymn. a reál. gymn.'' (1877); Hoza ''Základy měřictví v prostoru'' (1878), ''Základy měřictví v rovině'' (1880), ''Měřické tvaroznalství pro 1. tř. šk. stř.'' (1881), ''Algebra pro vyš. reálky'' (1892); Studnička Frt. ''Algebra pro vyšší tř. šk. stř.'' (1879); Zahradník ''Prvé počátky nauky o determinantech'' (1879); Domin ''Geometrie pro ústavy učitelské'' (1880); Barborka ''Měřické tvaroznalství v rovině i prostoru'' (1881); Burjan ''Arithmetika pro úst. učit.'' (1881); Hess ''Nauka o měřických útvarech rovinných'' (1881); Jarolímek mladší ''Geometrie pro 4. tř. šk. reál.'' (1881); Starý ''Arithm. pro 1.—3. tř. šk. reál.'' (1882); Šikola ''Arithm. pro 4. tř. gymn. a reál. gym.'' (1882); Amortová ''Nový návod ke zmocňování a odmocňování výrazů algebraických i čísel dekadických'' (1883); Janoušek ''Geometrie pro úst. učitelské'' (1883); [[Autor:Emanuel Taftl|Taftl]] ''Algebra pro vyš. tř. šk. stř.'' (1883); Zahradník ''Anal. geometrie v rovině'' (1883); Hromádko ''Besídka mathematická'' (1884); Jelínek ''Početní úkoly tělesoměrné pro vyš. tř. stř. šk.'' (1884); Machovec ''Algebra pro vyš. tř. šk. stř.'' (1886); Machovec-Starý ''Arithm. pro niž. šk. stř.'' (1886); Tůma ''Arithm. pro niž. tř. gymn.'' (1886); Jeřábek ''Základy měřictví pro niž. tř.'' (1887) a j.

Jakož odborné časopisy jsou ve všech literaturách předůležitým činitelem, jest zajisté i vznik časopisu pro pěstování mathematiky a fysiky r. 1872 čin pozoruhodný. K tomuto podniku došlo po založení Spolku pro volné přednášky z mathematiky a fysiky r. 1862, který r. 1869 přeměnil se v Jednotu českých mathematiků. Nejprve sestaveny z četných přednášek ve Spolku i Jednotě konaných tři „zprávy“ (1870, 1871), obsahující nejednu práci velmi cennou, konečně pak založen shora jmenovaný časopis. Prvních deset ročníků redigoval prof. Fr. Studnička, ročník 11. a 12. prof. Edv. Weyr, od 13. ročn. pak prof. Aug. Pánek. Z nesčíslných pojednání mnohá pronikla důležitostí svou daleko za hranice našeho národa. Mimo takové přesně vědecké články pěstuje se v časopise také mathematika pro žactvo středních škol, i četné úkoly, jejichž řešení vzbuzuje značnou měrou interess pro toto studium. — Konečně i programmy střed. škol českých staly se semeništěm hojných pojednání mathem., nezřídka velmi pozoruhodných.
''[[Autor:Martin Pokorný|MP.]]''

{{Prostrkaně|Geometrie polohy.}} Rozvoj této nejmladší vědy geometrické, která bývá též „vyšší“, neb i „novější synthetickou geometrií“ nazývána, spojen jest s vývojem geometrie deskriptivní. V projektivných vztazích mezi originálem a průmětem má svůj původ; na těchto vztazích jsouc vzdělána odvozuje vlastnosti, jež deskr. geometrie obrazy vyjadřuje nebo jichžto k řešení svých úloh užívá. Některá pojednání, jako Šolínova, Suchardova, Procházkova a Machovcova již při geometrii deskriptivní uvedená zasahují i do tohoto odvětví geometrického. Naší literatuře tohoto oboru prospělo, že hned s počátku ujali se pěstování jejího jazykem českým mathematikové nyní světového jména požívající bratři {{Prostrkaně|Emil a Edvard Weyrové}}. R. 1870 vyšel 1. díl jejich velkého spisu ''Základové vyšší geometrie'', obsahující theorii útvaru promětných prvořadých; díl 2. pojednávající o theorii křivek 2. stupně následoval r. 1874, a díl 3. o přímočarých plochách 2. st. a o vztahu kollineárním a reciprokém útvarů druho- a třetiřadých r. 1878. Spis ten rovná se nejlepším toho druhu spisům cizojazyčným pojednávajícím o geometrii směrem příbuzným Steinerovu. Emil Weyr, seznámiv se již před tím v Miláně se směrem Cremonovým, vydal roku 1873 a doplňky opatřil překlad klassického spisu Cremonova pod titulem ''Úvod do geom. theorie křivek rovinných'' a krátce před tím r. 1872 v Živě překlad dvou slavných pojednání Cremonových: ''Cremonovy geometrické transformace křivek rovinných''. Mimo tyto spisy Em. Weyr sepsal tato česká pojednání z geom. polohy: ''O involuci'' (II. zpr. Jedn. čes. math. r. 1871); ''O promítavých vlastnostech kruhu'' (III. zpr. Jedn. čes. math.); ''O evolutách křivek rovinných'' (roč. III. Čas. math.); ''O promětnosti cyklické'' (roč. XI. Časop. math.) a j. Prof. Ed. Weyr napsal r. 1870 do I. zpr. Jedn. česk. math. rozpravu ''O promětných tvarech v rovině''; r. 1891 obohatil literaturu naši spisem ''O theorii ploch'', poctěným cenou z jubil. fondu král. české společ. nauk; r. 1891 uveřejněna byla v Rozpravách čes. akademie jeho práce ''Strojení oskulačních kuželoseček ke křivkám určeným projektivnými řadami a svazky''. Ostatní jeho práce zasahují do odborů jiných. Směrem podobným Cremonovu nese se spis {{Prostrkaně|Th. Monina}} ''O některých druzích souřadnic projektivických''. — Z ostatních rozprav o geometrii polohy jednajících buďtež jmenovány kromě prací již v deskr. geometrii uvedených tyto: {{Prostrkaně|V. Jeřábka}} ''O geom. místu bodu, z něhož se promítá daná kuželosečka na danou rovinu co kružnice'' (Archiv math. a fys., sv. II.), ''O geometrických místech středů kuželoseček, v nichž protíná svazek rovin plochu kuželovou 2. st.'' (VIII. roč. Čas. math.); {{Prostrkaně|M. Lercha}} ''Příspěvek k theorii kuželoseček'' (X. roč. Čas. math.), ''Některé dedukce z věty Carnotovy'' (zpráva Kr. čes. spol. nauk, 1882); {{Prostrkaně|F. Machovce}} ''Poznámka k vytvoření plochy 3. řádu se 4 body dvojnými'', ''O jisté vlastnosti polárných trojúhelníků kuželosečky vepsaných jiné kuželosečce'', ''O křivkách 3. řádu procházejících vrcholy úplného čtyřúh. a jeho diagonálného trojúhel.'', ''O počtu bodů, jimiž křivka n^ho řádu jest určena a o jejích bodech mnohonásobných'' (tam., XV.), ''O středech křivosti kuželoseček'' (zpr. Král. čes. spol. nauk, 1884), ''O zvláštní kub. transformaci a o zvl. kub. komplexu paprsků při ní se vyskytujícím'' (t, 1888), ''Příspěvek k vlastnostem normal. ploch 2. řádu'' (t, 1889), ''O přímkových plochách 2. řádu obsažených v komplexu tetraedrálním'' (Rozpravy čes. akad., 1891); {{Prostrkaně|Al. Strnada}} ''O kvadratické transformaci'' (zpráva real. šk. v Hradci Král., 1886); {{Prostrkaně|J. S. Vaněčka}} ''Organické vytvořování čar a ploch 2. st.'' (X. roč. Čas. math.), ''Oprava chybných rčení při transf. rec. průvodiči'' (t., XIV. roč.), ''O všeobecné inversi'' (zpráva Kr. čes. spol. nauk, 1882), ''O čarách a plochách inversních 2. st.'', ''O zvláštní ploše 4. řádu'', ''O plochách sborcených a kuželosečkových'' (t., 1883); {{Prostrkaně|J. S. a M. N. Vaněčků}} ''Poznámka ku všeob. inversi'' (t., 1883), ''Svazkové vytvořování křivek rovinných'', ''Vytvořování kuželoseček po způsobu Mac-Laurinově'' (t., 1884), ''Nové vytvořování svazku kuželoseček'', ''O vytvořování křivek'', ''O křivkách 4. řádu se třemi a jedním bodem dvojným'' a ''O křivce dvojných bodů'' (t., 1885).
''[[Autor:František Machovec|Mc.]]''

Neposlední místo co do důležitosti zaujímají školní knihy fysikální, zvláště pro střední školy. První školní knihou takovou byli Smetanovi ''Počátkové silozpytu či fysiky'' (1852); dále pak vyšly: Krejčího ''Fysika pro reálni a průmyslové školy'' (1859), Majerova ''Fysika pro nižší školy'' (1862), ''Fysika pro vyšší školy'' (1870), Pažoutova ''Fysika'' ve sbírce „Dívčí škola“ (1864) a ''Fysika pro vyšší dívčí školy'' (1872), Starého ''Fysika pro vyšší dívčí a jiné střední školy'' (1869), Klikova ''Fysika pro nižší gymnasia a reálky'' (1880), Müllerova ''Fysika pro ústavy učitelské'' (1881), Doubravy-Simonidesa a později Müllera-Simonidesa ''Fysika pro vyšší gymnasia a reálky'' (1882, 1884), Lemingrova ''Fysika pro nižší školy střední'' (1886), Pošustovy ''Základy silozpytu'' (1891) atd., mimo knihy dle cizojazyčných sdělané. Sem náleží také poněkud Klikova ''Fysika'', část textu k „Názornému atlasu k Slovníku Naučnému (Kobrovu)“ (1875).
''[[Autor:Martin Pokorný|MP.]]''

''a)'' {{Prostrkaně|Literatura geodaetická (zeměměřická)}} jest přes 300 let stará, jakž svědčí {{Prostrkaně|Görla}} z Görlsteina: ''Vinitorium, t. j. zpráva nebo naučení, kterak se mají vinohradové měřiti'' z r. 1591. Po tomto spisu jmenovati jest {{Prostrkaně|Podolského}} ''Knížka o mírách zemských'' z r. 1683, 2. vyd. z r. 1828; {{Prostrkaně|Weselého}} ''Gruntovní počátek mathematického umění, geometria practica'' z r. 1734, kterážto kniha jest vlastně první českou geodaesií a zamlouvá se svou skladbou skutečně českou, a {{Prostrkaně|Swěteckého}} ''Zemoměření'' z r. 1738. V tomto století vyniká mezi pracovníky tohoto oboru především {{Prostrkaně|Kořistka}}, proslulý též jako kartograf, jenž zahájil první české přednášky o geodaesii na technice pražské a uveřejnil v Živě ''Zprávu o pracích a výsledcích měření výšek v okolí pražském'' (1856), ''Výsledky měření, jímž velikost a podoba země stanovena byla'' (1863), v Archivu pro přírodovědecké prozkoumání Čech ''Práce oddělení topografického'' a ve Zprávách spolku archit. a inženýrů v král. Českém ''Dva diagrammy k rychlému vypočtení výšek'' (1874). O něco málo později vystoupil Müller, prof. geodaesie na české technice, a to pracemi drobnějšími ve Zprávách spolku archit. a inž. na př. ''Grafické nivellování'' (1866), ''O směru tížnice'' (1883), ''O sferickém excessu'' (1886), konečně pak soustavným, na základě nejnovějšího stavu vědy založeným důkladným dílem, jež nese název ''Kompendium geodaesie a sferické astronomie'', jehož 1. čásť vyšla 1887, 2. čásť 1889 a kteréž bohdá nezůstane nedokončeno. Všickni mladší pracovníci jsou odchovanci Müllerovi, jako {{Prostrkaně|Pešek}}, jenž vydal ''Stručný návod k tachymetrii'' (1833), {{Prostrkaně|Vosyka}} uveřejnil ve Zprávách spolku archit. a inžen. ''Nový způsob konstruování vrstevnic'', {{Prostrkaně|Novotný}}, který otiskl v Technických listech ''Připojení nových plánů polohopisných ku stávající síti trigonometrické měření katastrálního'' (1891), ''Fotogrammetrie, její vývin a budoucnost'' (1891), ''Nové plány polohopisné našich měst'' (1892); sem také náleží {{Prostrkaně|Fričův}} ''Nový hornický theodolit Duplex'' ve Zprávách spolku archit. a inž.
''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

''d)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství inženýrského}} počíná vlastně teprve od té doby, kdy Bukovský zahájil (1865) na technice pražské výklady o stavitelství vodním a silničném v jazyku českém, a nalezla prvního útulku ve „Zprávách spolku architektů a inženýrů v král. Českém“ (zal. r. 1866); časopis tento má mimo to velikou zásluhu o vytříbení názvosloví a prvním redaktorům českého vydání „Zpráv“, Noskovi, Bukowskému, Krostovi, Bělohoubkovi, Šolínovi, Salabovi, Schulzovi, překonati bylo veliké potíže po stránce terminologické. ''α)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství mostního}} měla v létech šedesátých jen několik pracovníků, {{Prostrkaně|Bukowského}} (zkruží pro klenuté mosty, o vzpěradlech a věšadlech), {{Prostrkaně|Baziku}} (viadukt společ. státní dráhy), {{Prostrkaně|Noska}} (o dřevěných mostech), ale zanedlouho povstala řada sil mladších, větším dílem odchovanců Bukowského, kteří psali do „Zpráv spolku arch. a inž.“, do „Techn. Listů“, ale také většími zvláštními spisy tuto literaturu obohatili. Na místě prvním jmenovati jest {{Prostrkaně|Šolína}}, jehož ''Theorie zevnitřních sil trámů přímých'', vydaná r. 1878—85 nákladem spolku posl. inženýrství, a ''Theorie plnostěnných nosníků obloukových o dvou opěrách'', vydaná r. 1892 českou akad. pro vědy, umění a slovesnost, byly by chloubou každé literatury světové co do obsahu i co do mluvy. Pěknou a užitečnou prací jsou {{Prostrkaně|Velflíkovy}} ''Přehradové železné mosty z r. 1890''; {{Prostrkaně|Zafouk}} má ''Nauku o pevnosti'' z r. 1874, {{Prostrkaně|Pek}} ''Stavebnou mechaniku'' z r. 1881. {{Prostrkaně|Reiter}} uveřejnil ve „Zprávách“ kamenný most z Podskalí na Smíchov, {{Prostrkaně|Maýr}} most přes Ohři v Klášterci, {{Prostrkaně|Fiala}} most přes Labe u Mělníka v „Techn. L.“ a jakožto stateční pracovníci se osvědčili Janů, Soukup, Zimmler a jiní. — ''β)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství silničního a zemního}} zastoupena jest ve „Zprávách sp. arch. a inž.“ pojednáním Šulovým o dopravě, Frenzlovým o stanovení krychlového obsahu, Štěpánkovým o dlažbě vídeňské, Válovým o grafické kubatuře, Petrlíkovým o kubatuře výkopů a náspů, Výškovým o stanovení vzdálenosti dopravy zemin, Soukupovým o silnici na Letnou a j. Povšimnutí zasluhuje {{Prostrkaně|Petrlíkovo}} ''Válení silnic'' z r. 1884. — ''γ)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství vodního}} čítá dosti pracovníků. Ve „Zprávách sp. arch. a inž.“ pojednal Štěpánek o vodovodu vídeňském, Petrlík o vodovodu eisenberském, Vosyka o pohyblivém jezu na Marně, Plenkner o regulaci Neretvy, Salaba o nové vodárně pražské, Stupecký o povodni jizerské, Jirsík o pohybl. jezu soustavy vlastní, Dlouhý o staviteli plavidla županovického, v „Techn. Listech“ pojednal Štěpánek a Petrlík o vodárně plzeňské, Spens o jezu na Sekvaně a o tažení lodí lanem nekonečným, Smrček o uplavnění Mohanu, Plenkner o plavidlech a jezu charlottenburském, Petrlík o hydraulických zdvihadlech lodních, Stupecký o regulačních pracech na Lužnici, Šantrůček o návrhu na úpravu Výrovky; {{Prostrkaně|Gallaš}} napsal ''Upravení řek v Čechách'' (1871), {{Prostrkaně|Vála}} vydal ''Vodní cesty v Čechách a na Moravě'' (1881), {{Prostrkaně|Reiter}} ''Vodní cesty v Čechách'' (1884), {{Prostrkaně|Němec}} ''Úpravy vodní v Čechách'' (1886). Největším dílem a prací záslužnou jest {{Prostrkaně|Plenknerovo}} ''Uplavnění řek methodou kanalizační'' (1887), obsahující množství údajů, jež se táhnou k vodstvu českému. — ''δ)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství železničního}} jest dosud pouze ve „Zprávách sp. arch. a inž.“ a v „Techn. Listech“. V oněch uveřejnil: {{Prostrkaně|Bazika}} o výměrách (1872), o vyšetření odškodnění z pozemků (1883), o lokálních a jiných drahách (1876); {{Prostrkaně|Polívka}}, mají-li se pražce impregnovati (1876), o potřebě rozšíření sítě železniční (1878), o první středoasijské dráze (1880), o spojení oceanu Atlantského s mořem Indickým (1882); {{Prostrkaně|Frenzl}} o zkrácených kolejnicích (1874); {{Prostrkaně|Seidl}} o napouštění prahů železničních (1880), o produkci dříví v Rakousko-Uhersku a je-li železná vrchní stavba na čase (1880), o vlivu železných kolejí železničních na udržování (1881), o kolejnicích z oceli bessemerské (1881), o visuté železnici závrateckoprachovické (1882); {{Prostrkaně|Šíma}} o zařízeních ku překládání zboží na drahách (1883), studie a zkušenosti o železných drahách (1889); {{Prostrkaně|Velflík}} o přenosných železnicích soustavy Dolbergovy (1892). V „Techn. L.“ pojednal {{Prostrkaně|Brückner}} o odporech proti pohybu vlaku (1888), {{Prostrkaně|Procházka}} o kolejové překládce (1889), {{Prostrkaně|Šíma}} o svéstojných výlohách železných drah (1891); tamtéž podáno jest (1889) zlepšení kolejí na příčných prazích po způsobu Seidla.
''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

''e)'' {{Prostrkaně|Literatura stavitelství pozemního}} má nejstarší spis Truskou pořízený překlad Vocha Lukáše ''Správa k vyrejsování pěti řádů sloupů'' z r. 1783, jenž terminologicky jest zcela chudý. Roku 1840 přeložil Štěpánek Jöndlův „{{Cizojazyčně|de|Unterricht in der Landbaukunst}}“, jejž r. 1864 {{Prostrkaně|Niklas a Šanda}} přepracovali tak důkladně, že pod názvem ''Jöndlovo poučení o stavitelství pozemním'' dočkal se 4. vydání. V létech sedmdesátých vydával {{Prostrkaně|Pacold}} ''Studie pozemního stavitelství'', celkem 30 tabulek, návrhů a staveb hotových. Po té omezovala se literární činnost po dlouhou dobu na „Zpr. sp. arch. a inž.“, kdež se vyskytují zvučná jména: Turek, Wolf, Mocker, Barvitius, Schulz, Wiehl a j. R. 1879 přeložil Kafka Wachova ''Stavitelského rádce'', jenž se domohl 4. vydání a byl po dlouhou dobu jedinou příruční knihou při sestavováni rozpočtů; nyní jest zatlačen {{Prostrkaně|Pacoldovým}} ''Stavitelským praktikem'' (1883, 2. dopl. a opr. vyd. 1887); podobný účel sledují {{Prostrkaně|Kusýnovy}} ''Rozpočty staveb pozemních a odhady budov'' (1890). Na širokém základě spočívají {{Prostrkaně|Pacoldovy}} ''Konstrukce stavitelství pozemního'', jichž 1. díl (1890) obsahuje práce tesařské, pokrývačské a truhlářské, 2. díl (1891) práce kamenické, zednické, dlaždičské, kovářské a zámečnické; text doplňuje 128 autografovaných tabulek. Návod ku statickým výpočtům dává Pacoldova ''Statika konstrukci pozemního stavitelství'' z r. 1881. V „Techn. Listech“ (1888—1891) jest mnoho drobnějších prací ze stavitelství pozemního a jsou tam zastoupeni Fialka, Čížek, Roštlapil a Chlebeček, Štraybl, Vejrych, Pasovský, Brzák a Čenský, Baum a Münzberger, Chaura, Zeyer a j., zvláště návrhy a stavbami provedenými. Šanda vydal sbírku předloh Heského ''Jednoduché předměty stavitelské a strojnické'' (1884), Purkyně napsal ''Topení a větrání'' (1889) a {{Prostrkaně|Mocker}} obohatil tento odbor literatury skvostnou monografií ''Prašná věž'', vydanou nákladem obce pražské. Rozpravu ''o slohu gotickém'' uveřejnil Tyrš. Poněkud spadá sem také činnost časopisu „Prakticky zedník“ (1882, 1883) a „Zprávy spolku stavbyvedoucích v král. Českém“ (od r. 1889).
''[[Autor:Kristian Petrlík|Plk.]]''

''f)'' {{Prostrkaně|Strojnická a technologická literatura}} česká, jež obsahuje práce starší nežli geodaetická (ale toliko rukopisné: ''O nemocech, též barvení kůží a pláten'', Prostějov, 1556; spis, jak by se měly líti zvony, děla a koule atd., rukopis ze stol. XVII.), v nové době založena slavným {{Prostrkaně|J. S. Preslem}}, jenž r. 1836 uveřejnil ''Obšírné prostonárodní naučení o řemeslech a umělostech, čili technologie všeobecná'', dílo to na svůj čas nad míru cenné. V něm zachováno mnoho českého dobrého názvosloví, jehož nedostatek činil veliké obtíže všem technickým spisovatelům. Presl také vydával ''Časopis technologický'' Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách. Z řady knížek pod názvem ''Průmyslová škola'' pro poučení průmyslníků vydaných patří sem sv. X. {{Prostrkaně|Jos. Baldy a M. Pokorného}} ''Základové technologie'' (1862) a sv. XI. {{Prostrkaně|A. Švarcera}} ''Počátky mechaniky a strojnictví'' (1862). Pěkná na svůj čas byla též práce {{Prostrkaně|P. Správky}} ''Parní stroj'' (1863). ''Technické tabulky'' {{Prostrkaně|Ant. Majera}} byly mnoho rozšířeny a hojně užívány. R. 1880 vydali skoro současně {{Prostrkaně|F. Hromádko}} ''Parní kotel, jeho zařízení a užívání'' a [[Autor:Vincenc Šimerka|{{Prostrkaně|V. Šimerka}}]] ''Parní kotly a stroje a jejich obsluha''. Populární, stručné a obsažné dílo Šimerkovo těší se velké oblibě obecenstva, což nejlépe patrno z toho, že vyšlo r. 1889 ve 4. rozmnoženém vydání. Dobré poučení dává kniha {{Prostrkaně|A. O. Večeře}} ''Zámečnictví''. Výtečná jest {{Prostrkaně|A. Salabova}} ''Nauka o konstrukci částí strojů'', jíž však pohříchu vyšly r. 1883 pouze dva sešity. {{Prostrkaně|V. Šimerky}} ''Základové technické mechaniky'' vyšly od r. 1886 3 sešity, jimiž však tato práce ještě dokončena není. Dobrý odborný jest spis {{Prostrkaně|E. Hertíkovo}} ''Mlynářství''; i {{Prostrkaně|Fr. Rösslera}} ''Ruční práce ze dřeva a kovu'' zasluhuje povšimnutí. {{Prostrkaně|F. Červený a V. Řehořovský}} r. 1889 vydali ''Sbírku tabulek a vzorců'' a připravují úplnější a objemnější práci podobnou, jejíž potřebu pociťuje každý český technik. — Z odborných časopisů, ve kterých mnoho, dílem velmi cenných drobných článků obsahu strojnického složeno jest, uvésti třeba: ''Zprávy spolku architektů a inženýrů v král. Českém'', vycházející od r. 1866, jichž ročník XXV. jako „Časopis výstavní“ (1891) zvláště bohatě a skvěle byl vypraven; ''Technické listy'', časopis věnovaný vědám technickým (od r. 1888—91); ''Český mlynář'' (od r. 1880); ''Listy průmyslové'', orgán českého průmyslového musea, kterých redakcí A. Studničky do r. 1883 vyšlo IX ročníků a které r. 1891 znova vycházeti počaly; ''Český mechanik'' (od r. 1886).
''[[Autor:Vincenc Šimerka|ČŠ.]]''

{{Prostrkaně|Písemnictví vojenské.}} Jest samozřejmo, že u národa, který není politicky samostatný a který nemá ve vlastních rukou síly branné, písemnictví vojenské se vyvíjelo mnohem zdlouhavěji než ve všech oborech jiných. Tak vidíme v době, kdy krásná literatura, najmě básnictví, u nás již utěšeně kvetla, co první zárodek a záblesk spisování vojenského jen pilné sbírání materiálu konané {{Prostrkaně|Tomášem Akvinem Burianem}}, učitelem české řeči a literatury na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní; spisovateli tomu šlo hlavně o ustanovení názvosloví zbraní, šiků a všech pod. věcí ze starých českých líčení a řádů vojenských. Současník pak jeho ve stejném učitelství tamtéž šl. {{Prostrkaně|Moric Fialka}} přeložil r. 1843 nový tehda řád cvičební pro c. k. pěchotu do češtiny. R. 1867 vydáno u Kobra ''Válečnictví polní a vojenství'' jakožto výklad k Názornému atlasu pro Riegrův Slovník Naučný ve hlavní části sepsané na základě porad s Burianem výše vzpomenutým a s použitím drahocenného jeho materiálu {{Prostrkaně|Emanuelem Mírohorským}} (tělocvik a šerm k tomu podal dr. {{Prostrkaně|Miroslav Tyrš}} a techniku zbrojnictví {{Prostrkaně|Karel Procházka}}). V témž roce vydáno po druhé ''Ondřeje z Habernfeldu Vypravování o vojně české od r. 1617'', z latiny zčeštěné Emanuelem Tonnerem. R. 1868 přeložil {{Prostrkaně|Edvard Rüffer}} do češtiny nová tenkráte pravidla cviku pro pěchotu a r. 1869 založil s bratry Skrejšovskými ''Vojenskou bibliotéku'', v níž došlo na ''Všeobecný válečný dějepis'', na ''Knihu o strategii'' a na ''Moderní taktiku'', všeho všudy 24 sešitů o 3 arších. Roku 1869 vyšel u dra Grégra {{Prostrkaně|Rüfferův}} spis ''Celé jihoslovanské bojiště, strategické poměry Dalmatska. Hercegoviny a Černé Hory''. Téhož roku vyšly {{Prostrkaně|Bogdanovičovy}} ''Dějiny vlastenské války r. 1812'', z ruštiny zčečtěné Stan. Volným. R. 1871 založil a téměř sám vyplňoval {{Prostrkaně|Edv. Rüffer}} vojenský týdenník jménem ''Žižka'', jenž však již v létě 1871 potlačen. Místo něho týž pilný spisovatel pak hned vydával ve stejném smyslu a duchu týdenník ''Vlasť'', později zaniklý. V ''Žižkovi'' uveřejněny z pozůstalosti {{Prostrkaně|Mor. Fialky}} zajímavé stati vojenské a příspěvky od setníka {{Prostrkaně|Jos. Thille}}, a do ''Vlasti'' přispíval vedlé jiných též {{Prostrkaně|Mírohorský}}. R. 1871 vydány u Kobra ''Německočeský slovník vojenský'' a mnohem později ''Vojenská čítanka'' pro vojenské výchovny, obé sepsané {{Prostrkaně|Ferd. Čenským}}, učitelem české řeči a literatury na vojenské akademii v Novém Městě za Vídní, který též pilně přispíval do výše jmenovaných dvou týdenníků vojenských, do Žižky a Vlasti, a pracoval vojenské články pro Riegrův Slovník Naučný po Mírohorském a s ním současně. Vojenské řády, předpisy a pod. knihy služebné tehdejší doby většinou jen péčí Čenského vyšly v jazyku českém. Bez udání roku vyšla nákladem F. Bartla {{Prostrkaně|Edv. Rüfferem}} politickostrategicky sepsaná ''Válka francouzskoněmecká r. 187O—71''. Roku 1875 vydal {{Prostrkaně|Čenský}} pode jménem ''Z dob našeho probuzení'' sbírku přátelských dopisův od vynikajících vlastenců, mezi nimiž od Fialky Burianovi vojensky velezajímavé zprávy přímo z bojišť, hlavně z uherského roku 1848—49. Dále vyšly {{Prostrkaně|K. Vl. Zapa}} ''Husitské války'' nejen politicky, nýbrž i vojensky předůležité. V Matici lidu uveřejněna r. 1875 ''Česká válka 1618—1622'' a r. 1879 ''Historicko-vojenská studie k dějinám 30leté války 1621—1648'', oboje sepsané setníky {{Prostrkaně|Jos. Thillem a Ferd. Čenským}}. R. 1881 zčeštil setník zemské obrany {{Prostrkaně|Patrik Blažek}} řád cvičební pěších vojsk rakouských a r. 1883 založen v Kolíně n. L. hlavním působením téhož spisovatele nový vojenský časopis, vycházející dvakráte za měsíc, ''Vojenské Listy'' redakcí a tiskem {{Prostrkaně|Jindř. Paka}}. Tento list, do něhož pilně přispívali a z části dosud přispívají {{Prostrkaně|P. Blažek}}, {{Prostrkaně|Jos. Thille}}, {{Prostrkaně|Ferd. Čenský}}, {{Prostrkaně|Em. Mírohorský}}, {{Prostrkaně|Renffuk}}, {{Prostrkaně|Zástěra}}, {{Prostrkaně|Kojetický}}, {{Prostrkaně|Žižka}}, {{Prostrkaně|Vojtěch}}, {{Prostrkaně|Matašovský}}, {{Prostrkaně|Beneš Krabice}}, {{Prostrkaně|Katina}} a j., se zdarem rozhodným působí podnes. Že ve jménech uvedených přispěvatelů patrno mnoho pseudonymů, má svoji příčinu v mimořádných poměrech našich, kde důstojníkovi hlavně ještě činně sloužícímu neradno a pro postup škodno účastniti se při spisovním podniku neněmeckém anebo nemaďarském. R. 1883 napsal a v Pardubicích vydal {{Prostrkaně|O. Jedlička}} ''Boje v Čechách a na Moravě za války r. 1866''. R. 1887 přeložil Blažek nový řád cvičební a služební pro vojska pěší do češtiny. Do Ottova Slovníku Naučného pracoval s počátku on vojenské články a nyní je pracuje hlavně Mírohorský.
''[[Autor:Emanuel Salomon Friedberg-Mírohorský|FM.]]''

V novější době pracují na poli školského tělocviku zejména {{Prostrkaně|Aug. Krejčí}} ''Příruční kniha pro učitele tělocviku'' (1885), ''Cvičeni pořadová'', ''Cvičeni prostná a s činkami'', ''Cvičení s tyčemi'', ''Cvičení různá'' a j. a {{Prostrkaně|Jar. Pechan}} ''Tělocvik pro obecné školy chlapecké'', díl I., {1888), kdežto spolkovému tělocviku se věnovali {{Prostrkaně|Frant. Kožíšek}} ''Cvičební večery'', {{Prostrkaně|Jos. Klenka}} ''Cvičení s tyčemi'', tělocviku dívčímu {{Prostrkaně|Klem. Hanušová}} ''Dívčí tělocvik'', ''Dětský tělocvik'' a j.; návody pro tělocv. hry školské podali {{Prostrkaně|Ad. Potůček}} ''Hry mládeže'' (1873), {{Prostrkaně|Jan Tykač}} ''Hry tělocvičné'' (1880) a {{Prostrkaně|A. Krčmář}} ''Hry hybné'' (1892). V r. 1889 vydal první českou knihu o šermu dr. {{Prostrkaně|L. Pinkas}} ''O šermu šavlí'', překlad to díla Hergsellova. Dějinám tělocviku věnovány různé práce Tyršovy, jako ''Hod olympický'' (1868), {{Prostrkaně|Gust. Pozděny}} ''Dějiny tělocviku'', v novější pak době počal vydávati dr. {{Prostrkaně|Josef Scheiner}} široce založené ''Dějiny cvičení tělesných'', jichž dosud vydán I. díl (1891) o tělocviku antickém pojednávající. Týž vydal v r. 1887 ''Dějiny Sokolstva v prvém jeho 25letí''. Pro dějiny Sokolstva důležité jsou dále ''Sborníky'' vydávané zprvu drem Tyršem, po té {{Prostrkaně|K. Kareisem}}, drem {{Prostrkaně|Kaizlem}}, nyní {{Prostrkaně|A. V. Pragrem}}, v nichž snesena cenná látka statistická i různé pamětní listy žup i jednot sokolských. O tělocviku se stanoviska zdravotního pojednal dr. {{Prostrkaně|Krupička}} ''O působení tělocviku'', a {{Prostrkaně|Gust. Pozděna}} ''Tělocvik zdravotní'' (1881). Vedlé jmenovaného již listu Sokola vydává se v Americe ''Sokol americký'', red. {{Prostrkaně|K. Štulíkem}} pro tamější jednoty sokolské. Dosavadní tyto počátky českého písemnictví tělocvičného slibují pro budoucnost hojného ovoce.
''[[Autor:Josef Scheiner|Schnr.]]''

souhlásek netoliko dle slovníku a mluvnice, nýbrž také na souvislé řeči“; vedlé něho {{Prostrkaně|Al. Holas}} vystoupil se samostatnou soustavou ''Základy slovanského rychlopisu'' atd. (Uher. Hradiště, 1891). Vedlé toho objevily se po celou dobu od r. 1860 do dneška různé práce buď jiné převody soustavy Gabelsbergrovy nebo i díla původní, kteráž však měla jen efemérni cenu; jména autorů jsou Pírka, Holub, Šolc, Olewiński, Bareš (''Základy slovanského rychlopisu''; ''Rychlopis český'', 1864), Krška (''Stenografie Gabelsbergrova upotřebena pro řeč českou dle methody p. S. Bleyera'', 1865), Husník, Šámal, Hala ''(Učme se psáti rychleji!)'' a j.
''[[Autor:Jan Otakar Pražák|Pž.]]''

První český časopis hospodářský založila roku 1838 c. k. vlast. hospod. společnost pod názvem: ''Zábavné listy pro polní hospodáře a řemeslníky v Čechách''. Roku 1851 byly dotčené listy proměněny v ''Týdenník pro polní, lesní a domácí hospodářství'' a r. 1854 na ''Hospodářské noviny''. V novější době rozmnožil se počet dobrých časopisů odborných velmi značně, zejména dlužno uvésti: ''Archiv zemědělský'' (s tendencí vědeckou), ''Hospod. list Chrudimský'', ''Pražské hospodářské Noviny'' (XV ročníků), ''Hospodář českoslovanský'', ''Plzeňské hospod. noviny'', ''Věstník zemědělské rady'' (list úřední). Vedlé těchto čelných odborných časopisů vydávají též četné hospodářské spolky časopisy menší, „Věstníky“ a „Hlasatele“ pro své členstvo, které obsahují vedlé záležitostí spolkových též poučné, dle místních poměrů vhodně volené články hospodářské.
''[[Autor:Ladislav Burket|Bkt.]]''

{{Prostrkaně|Astronomie a meteorologie.}} Na začátku tohoto století soustředila se veškera astronomická práce při pražské hvězdárně, tehdy ještě královské. Neobyčejně horlivý královský astronom {{Prostrkaně|Alois David}} získal si svým určením geografické polohy různých míst v Čechách o topografii Čech zásluhy nesmírné. V létech dvacátých až třicátých sluší jmenovati v oboru astronomie professora {{Prostrkaně|Hallaschku}}, guberniálního sekretáře {{Prostrkaně|Morstadta}}, setníka {{Prostrkaně|Bielu}} a co do konstrukce astr. hodin hodináře {{Prostrkaně|Kosska}}. {{Prostrkaně|Morstadt}} pojistil si trvalou památku pořízením třetího listu hvězdných map berlínské akademie nauk, {{Prostrkaně|Biela}} pak objevením pozoruhodné periodické komety (Bielovy). I šlechtici čeští: hrabata {{Prostrkaně|Bouquoy}}, {{Prostrkaně|Chotek}}, {{Prostrkaně|Kounic}}, {{Prostrkaně|Jáchym Šternberk}} byli ctitelé i podporovatelé Uranie. R. 1844 založil {{Prostrkaně|Richard Parish}} (později baron ze Senftenberka) na svém panství v {{Prostrkaně|Žamberce}} soukromou hvězdárnu, kde nejprve pozoroval {{Prostrkaně|P. Hackel}}, později {{Prostrkaně|Theodor Brorsen}}, jenž zde objevil 6 vlasatic, z nichž jednu periodickou, po něm nazvanou. Po úmrtí {{Prostrkaně|Davidově}} pěstována astronomie též nástupci {{Prostrkaně|Bittnerem}}, {{Prostrkaně|Kreilem}} a {{Prostrkaně|Böhmem}}, řediteli c. k. hvězdárny pražské. Z doby Böhmovy sluší oceniti zásluhy tehdejšího adjunkta {{Prostrkaně|Kuneše}}, jenž psal pro „Živu“ Purkyňovu české poučné články astronomické. Böhm pak sám zvláště pro '''Č.''' se učinil zasloužilým, určiv celou řadu astronomických konstant pro Prahu (hvězdárnu), a byl rádcem při rekonstrukci slavného staroměstského orloje astronomického, jejž důkladně popsal, jakož i rekonstrukci vzácných astr. hodin, jež chová pražská hvězdárna. Snahy nástupce jeho {{Prostrkaně|Karla Hornsteina}} (1867—1882), výtečného praktického i theoretického astronoma, čelily k získání a zřízení nové hvězdárny, ač bez výsledku. Svou přízní ke snahám českým připoutal k ústavu svému {{Prostrkaně|Hornstein}} celou řadu mladých Čechů, již si získali čestné jméno v astronomii. Jmenujeme v první řadě prof. {{Prostrkaně|Seydlera}}, v novější době prvního astronoma českého a zakladatele astronomického ústavu, jehož jméno i v cizině s uznáním se uvádí, pak {{Prostrkaně|V. Strouhala}}, jenž se oddal později výhradně fysice. {{Prostrkaně|B. Bečka}}, později docent astronomie na české universitě, byl bohužel nucen pro chorobu zříci se pěstování této vědy; z mladších uvádíme zasloužilé muže {{Prostrkaně|V. Rosického}} a {{Prostrkaně|V. Lásku}}. V oboru astronomie deskriptivní dobyl si čestného jména prof. {{Prostrkaně|V. Šafařík}}, jenž i v oboru praktické optiky jest znalcem. V astrofysice byl dobře ceněn prof. {{Prostrkaně|Zenger}}. V oboru astronomické literatury české vyniká prof. {{Prostrkaně|Fr. J. Studnička}}, jehož populární rozpravy a díla jsou velmi hledána. Jeho ''Všeobecný zeměpis'' tu sluší uvésti pro čásť astr.; rovněž i čásť astronomického textu k názor. atlasu Kobrovu od {{Prostrkaně|B. Bečky}}, kde mnohé věci jsou podány poprvé v rouchu českém. Největší zásluhy o astronomii českou má ovšem prof. {{Prostrkaně|Seydler}} svými původními pracemi v oboru analyse nebeské a svými rozpravami o nejrůznějších otázkách astr., otištěnými v rozličných časopisech českých, jakož i zřízením českého astronom. ústavu, jehož správcem po úmrtí Seydlerově stal se dřívější adjunkt pražské hvězdárny {{Prostrkaně|G. Gruss}}. S uznáním uvésti sluší orientační články ředitele {{Prostrkaně|M. Pokorného}} v oboru astrofysiky a j. a originální čásť kompendia geodaesie a sfér. astronomie prof. {{Prostrkaně|Fr. Müllera}}, zasahující do theorie nejmenších čtverců a optické části strojů. Kromě nyní zastaralých, dříve dobrých ''Základů hvězdosloví od Smetany'' nemáme posud soustavné knihy astronomické. Zřízením astr. ústavu české university počíná nová doba pěstování astronomie pro Čechy. — {{Prostrkaně|Meteorologie}} byla — mimo vlasten. společnost hospodářskou — taktéž hlavně na pražské hvězdárně pěstována. Největšího rozkvětu dosáhla za ředitele {{Prostrkaně|Kreila}} a za spolupůsobení {{Prostrkaně|K. Fritsche}}; za {{Prostrkaně|Kreila}} zavedena též stálá magnetická pozorování, první v Rakousku. Tehdáž pražská hvězdárna měla vůbec primát téměř v celé Evropě. Jménům: {{Prostrkaně|Kreil}}, {{Prostrkaně|Fritsch}}, {{Prostrkaně|Jelinek}} náleží trvalá památka v oboru meteorologie. Později hlavně {{Prostrkaně|K. Hornstein}} povznesl opět klesající hodnotu pozorování meteorologickomagnetických a svými výzkumy v oboru vztahů meteorologických a magnetických elementů s rotací slunce dobyl si slavného jména. V novější době s velikým zdarem pěstují meteorologii česky prof. {{Prostrkaně|Fr. Augustin}}, docent meteorologie na české universitě, a {{Prostrkaně|St. Kostlivý}}, adjunkt na c. k. centrálním ústavu meteorol. ve Vídni. Jméno ''klassické země pro ombrometrii'' získal Čechám prof. {{Prostrkaně|Fr. J. Studnička}}, jenž zřízením a dlouholetým vedením ombrometrických stanic v Čechách pořídil veliký materiál, jehož výsledky uveřejnil ve svém dešťopisu Čech. Dešťoměrné stanice v Čechách řídí nyní zemědělská rada.
''[[Autor:Gustav Gruss|Gs.]]''

Z předních politických listů německých v té době v Čechách vycházely: ''{{Cizojazyčně|de|Bohemia}}'' (od r. 1827—1851 co list zábavný, a od r. 1852 teprve co list politický), úřední ''{{Cizojazyčně|de|Prager Zeitung}}'' (od r. 1744) a ''{{Cizojazyčně|de|Prager Abendblatt}}''.
''[[Autor:Jan Srb|Sb.]]''