Ottův slovník naučný/Afrika: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Jednotka kurzívou; kosmetické úpravy |
- prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; fix link; oprava kódu; kosmetické úpravy |
||
Řádek 5:
| DALŠÍ = Afrodisia
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Afrika
| AUTOR = [[Autor:Vojtěch Mayerhofer|Vojtěch Mayerhofer]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:Otakar Feistmantel|Otakar Feistmantel]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Emanuel Kovář|Emanuel Kovář]], [[Autor:Václav Švambera|Václav Švambera]]
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 347–411. [
▲ | ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' První díl. Praha: J. Otto, 1888. S. 347–411. [http://www.archive.org/stream/ottvslovnknauni15ottogoog#page/n369/mode/1up Dostupné online.]
▲ | LICENCE = PD-old-70
| WIKIPEDIA-HESLO = Afrika
}}
[[Soubor:Ottův slovník naučný - Afrika.jpg|náhled|<div style="text-align:center">Mapa Afriky.</div>]]▼
{{Forma|proza}}
▲[[Soubor:Ottův slovník naučný - Afrika.jpg|náhled|<div style="text-align:center">Mapa Afriky.</div>]]
'''Afrika''', díl světa co do rozsáhlosti třetí (po Americe a Asii), jehož jméno ještě za císařů římských značilo jen pobřežní krajinu a provincii římskou v nynějším vých. Túnisu, později přeneseno na všechny středomořské země africké a konečně rozšířeno na celou pevninu. Jest to poloostrov (od zřízení průplavu suezského r. 1868 vlastně ostrov) na Asii visící isthmem 145 ''km'' širokým, ostatně se všech stran omývaný moři světovými: na sev. Středozemním mořem až k úžině Gibraltárské, na záp. Atlantským okeánem až k mysu Dobré Naděje, na jihu a vých. Indickým okeánem a Rudým mořem, jež spojuje úžina Báb-el-Mandeb (brána slzná). Rozkládá se mezi 37° 19' s. š. a 34° 51' j. š., 17° 33' z. d. a 51° 15' v. d., a krajní body její jsou na sev. Bílý mys (Capo Blanco), na jihu Střelkový ''m''. (C. Agulhas), vzdálené od sebe 8015 ''km'', na záp. Zelený mys (C. Verde) a na vých. mys Gardafujský (Ras Girdif), vzdálené od sebe 7790 ''km''.
Řádek 29 ⟶ 22:
'''A'''. jest celina poměrně velmi nepatrně rozčleněná, jejíž pobřeží rozvinuje se délkou 27.900 ''km'', a připadá tudíž na 1 ''km'' břehu 1047 ''km²'' země. Má jen tři velké otevřené zálivy: Velkou a Malou Syrtu na severu. Guinejský záliv na záp. a Adenský na východě. Kromě těchto značnější a hlubší jsou tyto zálivy: Arzeuský, Alžírský, Bougieský, Storský a Bôneský v Alžíru, Túniský a Hammámetský v Túnisu, Bombský a Solumský v Barce, Arabský, Abúkírský v Dolním Egyptě, Suezský, Kátrfský, Ansleyský, Asábský na pobřeží rudomořském, Tádzúrský v zemi Adalů, Severní (Herdija) a Mandajský na poloostrově Somálském, Formosa a Bagamojský v Zanzibaru, Másimský (č. z. Fernanda Velosa), Sofálský, Inhambánský a Delagojský na pobřeží mozambickém, Algojský, Sv. Sebestiána, Falešný (Falsebay), Tabulový, Sv. Heleny v Kapsku, Angra Pequena a Velrybí zát. v něm. území jiho-záp. '''A'''-y, Velký a Malý Rybí, Bengoský v Angole, Nazáretský a Coriský ve francouzském Gábúně, Biaferský a Beninský v hloubi zálivu Guinejského, Yawrijský v Sieře Leoně, Baja del Galgo (Lévrier) na sev. konci Senegambie, Rio de Oro na přímoří saharském a Agádírský v záp. Marokku.
{{Prostrkaně|Pobřeží africké}} jest z větší části skalnaté a vysoké, jinde zase nízké, mělké a proto vůbec nesnadno přístupné. Tak hned břehy marocké, alžírské a túniské jsou veskrze skalnaté, postrádajíce výhodných přístavů. Zde vynikají mysy Trojvidlový (C. Tresforcas), Búšárúnský, Železný (C. Fer), Bílý (C. Blanco), Cap Bon a Ras Masrata. Naproti tomu přímoří obou Syrt jest všude ploché, písčité, přistání nepříznivé, kdežto Bengází jest vysočina přistupující k samému moři (mys Rasatský). Dolní Egypt má nízké námoří s několika dobrými přístavy, avšak vých. jeho pobřeží zvedá se příkrými skalami z Rudého moře (Ras Benás), rovněž i všecko další východoafr. pobřeží k rovníku (C. Guardafui, R. Háfún), za nímž až asi k 29° j. š. táhne se břeh nízký, bařinatý, lesem porostlý a nezdravý. Za zálivem Sv. Lucie počíná se hornaté pobřeží kapské (C. Recife, C. Francis, C. Agulhas, ''m''. Dobré Naděje), které však na záp. straně Kapska klesá a v zemi Namův a Damarův a dále na sever až ke Gábúnu mění se ve břeh nízký, nejprve pustý a písčitý, pak bažinatý a lesnatý. Od Coriské zátoky k severní hranici Kamerúnu opět strmé skály vystupují z moře (C. San Juan, C. Bata). Přímoří hornoguinejské jest nízké, z části močálovité, z části písková poušť (mys Sv. Pavla a Tříhrotový), avšak za C. Palmas místy opět výše se zvedá až k Zelenému mysu (C. Mesurado). Za Senegalem táhne se břeh pustý, pro velké mělčiny nepřístupný (Bílý ''m''., C. Bojador, C. Nún) až k Marokku, kde Atlas k samému moři vybíhaje (Ras Uferni, C. Espartel) tvoří břehy vyšší, záhybnatější a přístupnější.
''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">Povšechný ráz Afriky</span> ==
Řádek 47 ⟶ 41:
Podobně má se to s domněnkou Darwinovou, že člověk pochází ze střední '''A'''-y. Nemůžeme dokázati, že by byl černoch zejména přišel odjinud, ale rovněž jest nemožno věřiti, že by vzdělaný člověk středomořský nebo západoasijský, Arij nebo Semita, pocházel z '''A'''-y neb teprve od černocha. A což teprve souditi lze o prabydlitelích Ameriky neb Oceanie, o národech východní a severní Asie! Mortillet má pravdu, že mezi jednotlivými národy zeje propast geologická větší nežli mezi jednotlivými druhy zvířecími a že těch několik tisíciletí, co pamatujeme (nanejvýše 4–5), nestačilo na větší změny v plemenech lidských. Pohlédneme-li na nejstarší obrazy světa (malby staroegyptské), najdeme tam černochy takové, jakými jsou podnes, a totéž platí o jiných národech, Núbech jako Semitech, a doba ta, která rovná se asi stáří některé sequoie v Kalifornii nebo cedru na Libaně, jest příliš krátká, aby se z ní dalo souditi zpět na minulost; naopak vše nasvědčuje jakési stálosti alespoň národů severovýchodní '''A'''-y, až na fetišismus nynějších černochů, který přešel v náboženství lidu v Egyptě starém, jenž ctil dobytčata a krokodily – tak jako na př. podnes černoch ctí ve Whydě pythony aneb Indián severoamerický své totemy: hady, vrány, medvědy atd.
Zvláště nápadné je, že, kdežto Evropa, Amerika i Australie jsou na cestě pokroku, Asie alespoň v celku stojí – '''A'''. nikdy nepokročila, nýbrž spíše jeví úpadek vzdělanosti. Před 4 tisíci léty Egypt byl sídlem první a poslední samorodé vzdělanosti v '''A'''-ice, velké a plodné, která předčila i Evropu; ale tato brzy zanikla, a ani Punové ani Habešané, ani Berberové, ba ani přistěhovalí Arabové nemohli založiti nové, trvalé, samostatné vzdělanosti větší; ano i osady Evropanů v '''A'''-ice nápadně živoří, porovnáme-li na př. osady jejich v Australii s Mysem neb Kanadu s Alžírem. Barbarské říše jiné, jako Japan, Persie, vstoupily na dráhu pokroku – ale v '''A'''-ice ani křesťanský Habeš nejeví nejmenší známky pokroku a v Turecku a Marokku jeví se rozhodný úpadek. Válkami třistaletými, jež způsobil obchod s otroky, vedený Evropany do Ameriky, '''A'''. ještě více zesurověla, zpustla, hynula na obyvatelstvu a vzdělanosti. Ještě za naší doby islám ze severu a východu (od Zanzibaru atd.) pokouší se dobývati střední '''A'''-y, ale kolonisační pokusy Evropanů v '''A'''-ice nemají žádoucího účinku, ba ani tak dobře vymyšlený pokus v Liberii vzdělati '''A'''-u osvobozenými otroky americkými – se nepodařil. Byly zde vždy proudy národů podobné jako v západní Asii a v Evropě; na jihu '''A'''-y bantuští národové na jihozápad, a zase Gallové od XVI. století na sever: ale proudění, stěhování to nevedlo než k novému barbarství, krveprolití, válkám a záhubám, jako na př. Angličanů v Habeši, Ašantsku, Núbii. Říká-li se »semper aliquid novi ex Africa«, neplatí to nikterak v tom smysle, jakoby se tam dály věci nové nebo pokročilé.
''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Horopis}}.</span> ==
Řádek 99 ⟶ 94:
6. {{Prostrkaně|Jihovýchodní roh}} '''A'''-y (Kapsko) tvoří pohoří na severových. (směrem k jihozápadu) jednotné, na jihozáp. na 3–4 rovnoběžná pohoří (směrem k záp.) se rozvětvující. Rozeznávají se tu 3 stupně. {{Prostrkaně|První}} od moře tvoří hory Langekloofské, Langeberge, sev. od Zwellendamu (478 ''m'') a jižně od Worcesteru (240 ''m''); výběžek jižní ke Kaledonu (230 ''m'') je pak Tabulová hora (3582') na samém mysu Dobré Naděje. {{Prostrkaně|Druhý}} stupeň tvoří hory sev. od prorev řek Grootea, Olifantu a Pavianskloofu, dosahující výše až 2200 ''m''. (Cockscombpik u Vitenhage 4000'.) Třetí stupeň tvoří pak hory Roggeveld (3–4000), Koms, Nieuweveld, Winterberg (Lostafelberg 6300' až 2878 ''m'') a Hory Sněžné (Compassberg 2780 ''m'', jiní 10.250), Kamdebú 4500', mezi nimiž a druhým stupněm leží rovina Groote Karroo, z Tulbagu 120 ''m'' do Sommersetu 1487 ''m'', Cradoch v prorvě Velké Rybí řeky 870–923, Graafreynet 760 ''m''. Severně od hor těchto je veliká rovina s jednotlivými horami (Karreé): Victoria West 1321, Calvinia 1100, nejníže Quagga's pits 784 ''m'' vých., Jonkerwater 1072, záp. Springbockfontaen 975, Oohiep 960, Klipforten 946 ''m''. Západní břeh této planiny tvoří na jihu k ř. Olifantu několik souběžných pohoří (Gr. Winterhook 2085, Sneuwkop u Clanwilliam 1831, Rondegat 1084). Za řekou Olifantem k severu máme hory Hantamské (1376 Kabiskow), pak Kamiesské (Ezelskop 4740', Rodeberg 5150' – Lilyfountain jen 576) a Malých Namaků (Windhoell 1371), před nimiž leží nízká poušť. Východně začíná za ř. Kej (Cathcart 1630 ''m'') osamělé pohoří Kathlamba (pak Drakenberge atd.) zvané, nejvyšší to horstvo jižní '''A'''-y, jež dosahuje h. Champagnecastle 3167 ''m'', Giantscastle 2941 ''m'', záp. za ř. Machachur 3050. K jihových. pohoří to pomalu spadává do země Kafrů. Pohoří to jest nám na severu málo známo (Kapstapel 1835, Hamilton 1734); h. Mauch (2188) je dosud nejvyšší místo sev., Spitzkop má 1718. Pohoří samo jde asi až k Limpopu. Předhoří souběžné sev. mezi ř. Urutu, Masuta a Olifantem zve se Lobomboské.
Horopis ostrovů afrických jest velmi jednoduchý; nebo kromě Madagaskaru jsou hory vesměs malé, hlavně sopečné; jen nízký ostrov {{Prostrkaně|Džerbi}} (sev.) jest snad úryvek pevniny. {{Prostrkaně|Středomoří}} jest zvláště chudé. Kromě {{Prostrkaně|Džerbi}} a {{Prostrkaně|Kerkeny}} jsou to vesměs malé skály, Alhucemas, Alborán, Zafaríny (Marokko), Tabarka (u Alžíru), Kerkena, (Túnis). {{Prostrkaně|Rudé moře}} má více malých úskalí korálových nebo sopečných (Toal, Šednán, Džeftún) na již. konci poloostrova Sinajského, Mokaur, {{Prostrkaně|Dahalak}} (největší celého ostroví u Masávy), Fatma ({{Prostrkaně|Asáb}}), {{Prostrkaně|Perím}} (známé pro posádku anglickou), v úž. Báb el Mandeb, Mašak (Tadžura), ale žádný není větší neb důležitější, až zevně {{Prostrkaně|Sokotra}}. {{Prostrkaně|Indické moře}} nemá vedlé břehů severních ostrovů, až na ploché {{Prostrkaně|Pemba i Zanzibar}}; jižněji jest Mafia a řada úskalí (Matema, Ibo). Avšak zde vých. leží {{Prostrkaně|Komory}} (Angasija), h. 2650 ''m''. Komoro Mohilla, Johanna čili Andžuan a Mayotta. Sev.-vých. leží Aldabra, Kosmoledo a více korálových skal – venku dále v moři {{Prostrkaně|Bourbon}}, {{Prostrkaně|Mauritius}}, ostrovy {{Prostrkaně|Seychellovy}}. Jediný větší ostrov {{Prostrkaně|Madagaskar}} mohl by se jmenovati i světem pro sebe (jak to činí na př. Reichenow). Bohužel, že o horopisu jeho skoro ničehož nevíme. {{Prostrkaně|Atlantské moře}} nemá na jihu pouze osamělou sv. {{Prostrkaně|Helenu}} v Guinejské zátoce {{Prostrkaně|Fernando Po}}, ostr. {{Prostrkaně|Principe}}, sv. {{Prostrkaně|Tomáše a Annoon}}, pak {{Prostrkaně|Bissagy}}, {{Prostrkaně|Kapverdy}}, {{Prostrkaně|Arguin}}; severových. {{Prostrkaně|Kanáry}}, {{Prostrkaně|Madeiru a Azory}}, jichž horopis o sobě podáváme. O {{Prostrkaně|Ascensionu}} pochybno, zdaž k '''A'''-ice nebo k Americe náleží jako {{Prostrkaně|Acuňha}}.
''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">Poměry geologické.</span> ==
Řádek 167 ⟶ 163:
3. Též v Habeši vyskytují se podobné pískovce nad archaickými horninami na severu a na západě; byly popsány pod jménem pískovců adigratských Blanfordem, který již tenkráte vyslovil domněnku, že snad jsou aequivalent podobných vrstev v Indii, které jsou obdobou útvaru karooského; zastupují tedy perm, po případě trias. Nad pískovci adigratskými v Habeši následují vápence u Antala sev.-vých. od Gondaru, jež jsou stáří jurského, a také dále na jihu v území Šoa u Anlota byly objeveny. Ve vápencích Antalských nalezl Blanford zkameněliny, jež mají ráz středojurský, a sice: ''Hemicidaris Abyssinica, Ostrea, Gryphaea, Pecten, Trigonia costata, Modiola imbricaria, Mytilus Tigrensis, Cyprina, Ceromya concentrica, C. similis, C. paucilirata, Pholadomya sublirata, Ph. concatenata, Ph. granulifera, Natica, Cerithium'' atd. Velká čásť (východní) vysočiny habešské skládá se z vyvřelých hornin různého stáří. Nejprve jest skupina Ašangi, jež skládá se z hornin čedičových, na mnoze mandlovcových obsahujících pecky achatů a puchavců (hlavně stilbitu). Horniny tyto nápadně podobají se čedičům v západní části Východní Indie, jež spadají do doby mezi křidou a eocénem. Tvoří mocné vrchy se strmými svahy, na nichž viděti sloupovitý sloh. Dále jest skupina hornin trachytických, zvaná skupina Magdala. jež se pokládají za něco mladší. Konečně jsou mladé lávy, asi stejného stáří jako vyvřelé horniny adenské, pročež je Blanford nazval skupinou adenskou. U Mombada na vých. pobřeží vyskytuje se jura, podlé Ammonitů stupeň kimmeridge, a dále podlé ''Ostrea Couloni'' zpodní stupeň křídy, neokom Také mladší usazeniny mořské s měkkýši nyní žijícími jsou známy na některých místech podél pobřeží. Konečně jsou vyvřelé horniny na Kilima-Ndžaru a na hoře Kenii (čedič, trachyt), na Kamerúně (čedič), na ostrovech Fernando Po a Sv. Tomáše, na Zeleném mysu (čedič); podobně na jižním konci jezera Tanganjíky a na sev. jezera Njasy.
O geolog. skladbě některých ostrovů poblíže '''A'''-y byla již učiněna zmínka. Zbývá hlavně {{Prostrkaně|Madagaskar}}. Střed skládá se až k 22° j. š. z vysočiny záležející v {{Prostrkaně|žule a rule}}, jejíž výše obnáší průměrem 1500 ''m''. Větší čásť tohoto prahorního pásma náleží středu a východní polovině; od východu ku středu zdvihá se vysočina ve třech stupních (terasách) – rozvodí ostrova leží zcela blízko u tohoto východního kraje. Do obvodu této vysočiny náležejí pak hojné vulkanické vrchy, jakéž zdvihají se jihozápadně od města Antanánariva ve skupině {{Prostrkaně|Ankáratu}}, kde jest 5 kuželů; z těch nejvyšší má 2873 ''m''. Na severozáp., blíže pobřeží zátoky Bembatuky, jest rozsáhlá vulkanická krajina; odtamtud pokračují vulkanické horniny na západně ležící ostrůvky Nosibé, Majotte, Johannu a Komory. Na jihozápadní úbočí archaické vysočiny přikládá se na Madagaskaru pruh hornin sedimentárních, jež počínají u jižního konce zátoky Bembatuky a táhnou směrem jihojihových. ke tvrzi Dauphinu na jihových. pobřeží. Podlé různých udání jsou zastoupeny vrstvy jurské, kříd. a eocénní; udávají se ''Phylloceras, Lytoceras'' a ''Cosmoceras'' jako zkameněliny {{Prostrkaně|jurské}} (Fischer Compt. rend. 1876); dále ''Ammonites, Nerinaea, Terebratula'' atd. (Richardson 1877). Z křídových uvádí Fischer (1868, Bull. Soc. géol.) ''Nerineu'' se širokou půdicí. Z eocénních vrstev jsou známy ''Nummulites, Alveolina, Velates schmiedeliana'' aj. Jurské a křídové vrstvy hlavně odkryty jsou u hořejšího toku řeky {{Prostrkaně|Anhulahé}}, jež se vlévá do zátoky sv. Augustina. Na jihu archaické vysočiny v prov. Baře vystupují před mesozoickými vrstvami ještě jiné pískovce, jichž stáří není známo. Ostrov {{Prostrkaně|Nosibé}} u sev. konce Madagaskaru skládá se v již. cípu ze žuly; střed jest vulkanický; na východním pobřeží jest kus nummulitového vápence. Pokračováním střední archaické vysočiny Madagaskaru směrem severových. jsou ostrovy Seychellovy, skládající se ze žuly; ostrovy Réunion, Mauritius a Rodriguez, vých. od Madagaskaru, jsou zcela vulkanického původu.
''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">Nerostopis.</span> ==
Řádek 175 ⟶ 172:
{{Prostrkaně|Démant}}: v jižní '''A'''-ice, hlavně v zemi Griků (Griqualand West), kde jsou u Kimberleye největší doly; mimo to podél řeky Vaalu na různých místech, Blumhof, Bultfontein, Dutoitspan atd. První byl nalezen u Hopetownu na řece Orani r. 1867. Výroba od 1. září 1882 do 1. září 1884 obnášela 4,544.134 kar. v ceně 5,147.804 Ł (= 128,695.100 fr.), a sice z hlavních čtyř dolů u Kimberleye, de Beersu, Dutoitspanu a Bultfonteinu. R. 1887 udávala se cena výroby démantů na 3,456.000 (34,560.000 zl. ve zlatě. Felix Abraham: Die Diamantgesellschaften 1887). {{Prostrkaně|Tuha}} na ř. Širé v Madagaskaru (v arch. horn.), k natírání hliněného nádobí. – {{Prostrkaně|Síra}} v poušti Adajelské a ve vyvřelých horninách Menčaru v Habeši. Slouží k výrobě prachu u Habešanů. {{Prostrkaně|Měď}} (ryzí) v Malé zemi Namů. – {{Prostrkaně|Zlato}} na křemenných žilách u Marabastadu a Leydenbergu v Transvaalu, na řece Taiti v zemi Matabelů, a dále na sever na řekách Umfule a Umzinijati; Ras Gedam, nedaleko Masávy; také na jižní straně Drakenbergů. – {{Prostrkaně|Pyrit}} v jižní '''A'''-ice v matičné hornině démantů; také na Madagaskaru v kryst. horninách. – {{Prostrkaně|Galenit}} u Eliščina Portu, ve Velké zemi Namů; {{Prostrkaně|sfalerit}} v Alžíru, {{Prostrkaně|digenit}} (Cu₆S₅) ve větších kouscích v Malé zemi Namů, {{Prostrkaně|antimonit}} v Alžíru, {{Prostrkaně|chalkopyrit}} v Alžíru, Malé zemi Namů; {{Prostrkaně|bornit}} v zemi Namů (29 3 až 33,25% mědi); {{Prostrkaně|tetraëdrit}} v Alžíru; {{Prostrkaně|haematit}} u Griquatownu v zemi Griků (Griqualand West.); {{Prostrkaně|ilmenit}} v hornině démantonosné v jižní '''A'''-ice (Griqualand): {{Prostrkaně|senarmontit}} v Alžíru, {{Prostrkaně|křemen}} v metamorfických břidlicích v Griqualandu u Kurumanu blíže Kosi (žíly) v Transvaalu atd., na Madagaskaru v žule mocné žíly a velké krystally až 8 ''m'' objemu; {{Prostrkaně|jaspisová břidlice}} u Griquatownu v metamorfických břidlicích; {{Prostrkaně|vláknitý křemen}} tamtéž (křemen s vlákny změněn. krokydolithu). – {{Prostrkaně|Chalcedony}}, {{Prostrkaně|achaty}} atd. získány z vyvřelých hornin v jižní '''A'''-ice; {{Prostrkaně|zirkon}} v démantonosné hornině v zemi Griků u Kimberleye a v okolí, {{Prostrkaně|manganové rudy}} (bez speciálního udání, snad Manganit) v okrese {{Prostrkaně|Tulbágu}} v jižní '''A'''-ice (až 85% mang.). {{Prostrkaně|Limonit}} v Šoi; {{Prostrkaně|sůl}} hojná v Habeši, a sice u jezera Asalského (několik hodin od Tadžúry – tvoří se vypařováním vody); dále na vysočině Taltalské v okolí jezera Abhelbád, východně od Agame; v Egyptě, na Madagaskaru; {{Prostrkaně|magnetit}} v zemi Griků (Griquatown) v metam. horninách a v démantonosné hornině. {{Prostrkaně|Salnytr}} v Alžíru v jeskyních, v Egyptě v starých pohřebních jeskyních, jichž půda prosáklá jest močem nesčíslných netopýrů, na Madagaskaru. {{Prostrkaně|Kalcit}} v Alžíru, v Egyptě; co vápenec (hornina) na mnohých místech v útvaru jurském, křídovém a třetihorním. {{Prostrkaně|Siderit}} v Alžíru u Mokta-el-Hadídu v kryst. horninách, 32,18 ''km'' jihozáp. od Bôny; výroba přes 400.000 tun; také na Madagaskaru v archaických horninách. {{Prostrkaně|Trona}} v jezerech Dolního Egypta a Suezské úžiny, pak v rybnících u Memfidy, Terhanne, Esny, Théb atd. {{Prostrkaně|Sůl Glauberova}} (mirabilit) v Egyptě v jezerech. {{Prostrkaně|Alabaster}} východně od Bení Súeffu v Egyptě. {{Prostrkaně|Bosjemanit}} (manganový kamenec) v zátoce Delagoa (vých. pobřeží jižní '''A'''-y). {{Prostrkaně|Kamenec}} obecný v oasách Čárdži a Dachelu v Egyptě; {{Prostrkaně|kallait}} v zemi Namů; {{Prostrkaně|staurolit}} v Alžíru, {{Prostrkaně|granát}} v zrnech v démantonosné hornině jižní '''A'''-y; {{Prostrkaně|slída}} na mnohých místech v horninách, odrůda {{Prostrkaně|chloritická}}. {{Prostrkaně|vaalit}} v démantonosné hornině jižní '''A'''-y; {{Prostrkaně|olivin}} ve vyvřelých horninách (diabasech olivinických) v jižní '''A'''-ice. {{Prostrkaně|Krokydolit}} barvy modré, u Latakoo v zemi Griků; {{Prostrkaně|tygří oko}}, vlákna změněná krokydolitem v křemeni, vyskytuje se v jaspisové břidlici u Griquatownu, tvoří vrstvičky 1–6 ''cm''; užívá se ho k ozdobným předmětům a hory, v nichž se vyskytuje, nazývají se »asbestové«. Z hornin uvésti dlužno: {{Prostrkaně|žulu syenitickou}} u Asuánu a Syeny v Egyptě, pěkný kámen k stavbám; {{Prostrkaně|porfyr}} v Egyptě (červený) u Džebel Dochána; {{Prostrkaně|zelený mramor}} (verde antico = Oficalcit) u El Hammámeta v Egyptě; {{Prostrkaně|hlínu plastickou}} u Gáfatu v Habeši, Kene a Dendery v Egyptě; slouží k výrobě různých předmětů. {{Prostrkaně|Uhlí hnědé}} v Habeši v údolí Goangu mezi Dembeou a Tielgou; {{Prostrkaně|uhlí černé}} u Lower Albany. Tulbágu, Stormbergenu, v jižní '''A'''-ice.
{{Prostrkaně|Literatura}}: Suess: Antlitz der Erde 1883–85, svazek I.; Gürich: v Petermann's Mittheilungen, 33 svazek 1887; Prestwich: Geology, chemical, physical and stratigraphical 1886–1888; Keith-Johnston: Africa 1884; W. T. Blanford: Geology and Zoology of Abyssinia 1870; Hartmann: Abyssinien 1883; Hartmann: Die Nilländer 1884; G. Fritsch: Süd-Afrika bis zum Zambesi 1885; Cohen: Geognostisch petrograf. Skizzen aus Süd-Afrika v N. Jahrb. f. Min. etc. 1887; Feistmantel: Über die pflanzen- und kohlenführenden Schichten etc. v Sitzb. d. k. böhm. Gesellsch. der Wissensch. Praha 1887. V jednotlivých těchto dílech jest uvedena další literatura.
''[[Autor:Otakar Feistmantel|Fl.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Vodopis}}.</span> ==
Řádek 193 ⟶ 191:
{{Prostrkaně|Menší řeky do Indického moře spadající}}. Jak řečeno, nespadají do Rudého moře stálé přítoky, ba ani v Somálsku až k Vadi Nogal (ještě neznámému), jenž prý mívá vody v červenci a v srpnu. Vebi Doboj slouží prý v přímoří k zavodňování, ale step pokračuje ještě za řeku Veb až k řekám Šeri a Taně, za níž stopujeme velké množství řek z hor západních. Buďtež jmenovány jen Sabaki, Muhovu, Ruva, Vemi, Rufi, Rufiči, Umbekuri, {{Prostrkaně|Rovuma}}, Msali, Mtepva, Lurio, Mkobure, Ngambo (u Mozambiku), Makopi, Mtuli, Livungo, {{Prostrkaně|Zambezi}}, Muningusi, Sabi, Limpopo, Manisu, Umbelosi a Maputu (padající do zátok Delagoa), Mkusi, Umvotos, Umbotoi, Tugela, Umgeni, Umkomarzi, Il Tohus, Umtote, Velký Kei, Buffalo, Velká Rybí (100 ''m'' dl., v létě vysychající, v plíšti 70 ''m'' hl.), Sunday, Gamtoos, Gauriz a Breederiver, z nich žádná zvláštního povšimnutí zde nezasluhuje.
{{Prostrkaně|Menší řeky do Atlantského moře padající}} počínají v Marokku velkou Ued el Kebir (60 ''km''), Ued Lukkus 100 ''km'' dlouhá, 100 ''m'' široká v plíšti, 5½ ''m'' hluboká v ústí, pak větší Sebu, z jara 200 ''m'' šir., 3 m hlub. (60.000 ''km''m² úvodí), Umer-Rebia (380 ''km''), 150 až 200 ''m'' šir., jenž má stálou vodu; z Atlasu vysokého Tensyft 250 ''km'' dl., 50–80 ''m'' šir., Ued Sus 320 ''km'', v létě 4–10 ''m'' šir., 0,3 až 1 m hlub., z jara 300–400 ''m'' šir., Ued Nun v létě již vysychající, Šipka, Sebka el Hamra (již v Sahaře). Pak nastupují Senegal a Gambia; jihových. od nich leží v Guinei velký počet menších řek (z ⅔ jen 150 ''km'' dl.), z nichž 32 větší, severně od ostr. Šerboro se širokou zátokou, jižně více s límany, které někdy až 2500 ''km²'' velké a 2 do 10–12 ''m'' hluboké. Jsou to zejm. Casamance (100 ''km''), splavná u Buby, kam dochází příliv, 309–400 ''m'' š.; Rio Grande, Cassini (200 ''m'' šir.), Compony, Nuněz, Pango (310km dl.),Nekulo (320 ''km''), Kolantosy, Scarcies malý, Rokelle, Komansanku, Sewe (800 ''m'' šir. ústí, 2–3 ½ ''m'' hl.), Paul (400 ''km'' dl.), Cestos, Cavley, Assini (líman Ahy), Temdo (s límanem), Ankoba, Pra; – největší Volta (500 ''km'', s límanem, do něhož padají i řeky Fošie a Emvu). Kamašar (líman Athuanga), Wehmi a Ogun (líman Thorai). Potom následuje Nigir. Vých. řadí se Old Calabar, Lo, Mago (550 ''km'' dl., 300 ''km'' splavný), Mungo, ř. Kamerún, Lungasi (90–187 ''m''), Edea, Eyo č. Benito, Muni (140 ''km'') a Gabún, vlastně ústí, zátoka 67 ''km'' dl., 3 až 18 ''km'' široké menších řek, z nichž Como a Rembu jsou největší. Mezi Ogové a {{Prostrkaně|Kongem}} je hlavní ř. Kuilu (330 ''km'' dl., ústí 560 ''m'' šir.), pro prahy u Gotu a Ruminy není splavná, ani v dolním běhu; menší Čiloango. Jižně mezi Kongem a Kvanzou tekou Lelundo, Brize (Ambrizette 350 ''km'' dl.) s vodopádem 46 ''m'' (Arthinstonským), Loše, Bambe, Honzo (180 ''km''), Lifusse, Dande Bengo v horním běhu 12 až 15 ''m'', v dolním 300–600 ''m'' široká. Mezi Luanzou a Kunenem tekou 160–300 ''km'' dl. Conga, Kuwo, Egypto, Catumbella, Coporoso, Canenjumla a Coroca. Jižně od Kunene není stálé povrchní vody; Kuizib míval před 12 až 20 léty ještě někdy pruh vody až do zátoky Velrybí, teď úplně v písku se ztrácí. Na mapě máme řadu bystřic: Hoarnsib, Hoarib, Uniab, Huab, Omarun (Evsib), Coachaab, (Swaop) 360 ''km'' dl., vých. Keisib a Cautab. Mezi řekou Garipem a Mysem Dobré naděje jsou podobné bystřice jen v zimě vodou naplněné: ř. Olifant 50–120 ''m'' široká, pak řeka Bergriver.
''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Podnebí}}.</span> ==
Řádek 213 ⟶ 212:
{{Prostrkaně|Jižní cíp Afriky}} náležeje do pásu subtropického má vyšší tlak barom. (mezi 760 až 766 ''mm'') než trop. '''A'''., zvláště v době zimní. V této době bývá pevnina chladnější než okolní moře a vzduch odchází odtud směrem k moři proudy mocnými, tak že se stává toto velmi bouřlivým; na celém pobřeží kapském dostavují se prudké vichřice, které stěžují lodím přistání, čímž končina tato zasluhuje starého názvu ''Cabo Tormentoso'' (Mys bouřlivý) úplně. Na březích jihoafrických věje silný vítr po celý rok, uvnitř na pevnině jenom v létě; zima jest tam doba poměrně klidná. Jelikož v létě vane naopak vzduch s moře na pevninu, střídá se zde vítr s roční dobou dosti pravidelně; na záp. a jižním pobřeží vějí v zimě vlhké větry sev.-záp., v létě suché jižní větry; na pobřeží vých. jest passát jihových. větrem stálým, přinášejícím déšť a vějícím nejsilněji v nejteplejších měsících od listop. do února. V záp. části bývá zima dobou vlhkou, pošmournou a deštivou, ve vých. části jižní '''A'''-y naopak léto, kde panují prudké letní deště s povodněmi tak jako v trop. '''A'''-ice. Také teplotou liší se záp. pobřeží od vých. tím, že jest působením proudu antarktického mnohem chladnější než pobřeží vých., kde se táhne teplý proud Agulský. Průměrnou teplotu roční vykazuje Kapské Město 17°, Port Eliščin 17.6°, Grahamstown 17,1°, Port Natal 20,6°, Pieter Maritzburg 18,2 °C. Prům. teplota nejteplejšího měsíce dostupuje na jmenovaných místech do výše 21–25°, prům. teplota nejchladnějšího měsíce klesá na 12–15°: zima má tedy teplotu našich jarních a podzimních měsíců. Ve vnitrozemí jihoafrickém má podnebí ráz kontinentální jsouc mnohem výstřednější než na pobřežích. Působí k tomu značné vyvýšení půdy, stepi, vzdálenost od moře a jasná obloha. Ve stepi Karoo, vysoké 1000–1200 ''m'', jest prům. teplota letních měsíců 24–25°, měsíců zimních 6–10°: roční proměna obnáší 12–18°; roční maxima sahají nad 40°, minima klesají pod 0°, tak že se v zimě tvoří na vodách dosti silný led a výšiny pokrývají se sněhem. Déšť dostává pevnina jihoafrická z Ind. okeánu, a to v létě tak jako pobřeží vých., avšak v hojnosti mnohem menší, tak že lze nazvati tuto čásť '''A'''-y suchou. Měření dešťoměrná ukazují na veliké rozdíly výšek mezi pobřežím a vnitrozemím; na jižním pobřeží shledáváme prům. roční výšku deště 50 až 70 ''cm'', na vých. pobřeží 60–100 ''cm''; hojnosti deště ubývá však jak směrem od jihu k sev., tak i od vých. k západu velmi rychle, v Karoou nebývá prům. výška větší 40 ''cm'', na 30° j. š. spadá jenom 20 ''cm'' dešťové vody do roka. Podnebí kapské pokládá se vůbec za velmi zdravé, tak že některé krajiny bývají hojně nemocnými navštěvovány.
Podnebí {{Prostrkaně|sev}}. {{Prostrkaně|subtropické}} '''A'''-y mezi Saharou a mořem Středoz. liší se od podnebí '''A'''-y tropické hlavně suchým létem a mokrou zimou; kdežto na jihu Sahary pršívá v čas nejvyššího postavení slunce, dostavují se naproti tomu na již. pobřeží moře Středoz. deště tenkráte, když stojí slunce nejníže, v létě pak bývá sucho. Zimní deště v subtrop. '''A'''-ice mají původ svůj v proměnách a v rozdělení tlaku nad mořem i kolem moře Středozemního, jež bývá dobou zimní teplejší než okolní země, a stává se následkem toho, jakož i že se vysoký tlak nad Atlant. okeánem posunuje dále k jihu, sídlem barom. minima, v němž se tvoří rozličné cyklony přinášející déšť zemím v okolí moře Středoz. se nacházejícím. Zimní deště panují na celém sev. pobřeží africkém, jakož i na ostrovech Kanárských, Azorských, a objevují se obyčejně nejhojněji od led. do března. V Dolním Egyptě, kde pršívá od listopadu do února, déšť nesahá daleko na pevninu, neboť kdežto v Alexandrii roční výška obnáší 22 ''cm'', nemá Suez a Káhira ani 5 cm. Dále na západ od Egypta, v Barce, v Tripolsku a Túnisku jest půda vyvýšena s dešti poněkud hojnějšími; Bengází vykazuje 17 ''cm'', Túnis 49 ''cm'' vodních srážek. Túnisko, Alžírsko a Marokkánsko jsou země velmi hornaté, následkem čehož tam panuje mnohem větší rozmanitost v poměrech dešťových než v jednotvárné vých. části sev. '''A'''-y. Alžírsko lze rozděliti na tři pásy dešťové, z nichž v prvním, t. j. v pásu pobřežním, spadá asi 70, ve druhém, tak zv. »Tellu«, 57, ve třetím, t. j. na vysočinách a v Sahaře alžírské, 31 ''cm'' vody dešťové. Také v Marokku lze ustanoviti roční výšku srážek vodních na pobřeží na 70 a na vysočinách uvnitř země na 30 ''cm''. Za jižní hranici zimních dešťů subtropických lze pokládati čáru, která se táhne celkem podél 30° s. š. a jež vybočuje nejdále na jih ve Vádí Drá k 25° s. š. a nejdále na sever naproti Malé Syrtě asi ke 33° s. š. Na záp. straně spadá na pokraji pouště asi v Biskře 20, na vých. straně, jižně od Barky, 10 ''cm'' deště; v Tuátu není již pravidelného deště, rovněž v Gadamesu, ve Vargle a Gardáji. Na jihu Středoz. moře oře se pluhem potud, pokud sahají zimní deště. Tyto bývají jenom krátké a prudké lijáky, jejichž voda nevniká hluboko do země, nýbrž rychle odtéká aneb se vypařuje, tak že tam vzdělávání půdy a pěstování obilí závisí na umělém zavodňování země, bez kterého nemohou býti zvláště oasy saharské, ale i tam, kde jsou hojné deště zimní, nemůže prospívati zemědělství bez soustavného zadržování a rozvádění vody. V celé severní '''A'''-ice mimo Níl, Medžerdu, Sebu a Umer-Rebíi všechny řeky jsou periodické, které v létě téměř úplně vysychají. Sucho jest charakteristickou známkou subtrop. '''A'''-y. V Alexandrii trvá sucho téměř po 8, v Tripolsku 7, na pobřeží alžírském a marockém 5–7 měsíců; i v době deště udržuje se obloha po delší dobu jasná než pod mrakem, neboť deště bývají krátké lijáky obmezující se na dosti malý počet dní; jestiť na př. i v době deště v Mogadoru teprve den třetí, v Alexandrii den čtvrtý deštivým; trvalého špatného počasí v sev. '''A'''-ice nebývá. Jasná obloha jeví značný účinek na oteplování a ochlazování půdy zemské a tím též na teplotu vzduchu; v severových. subtrop. '''A'''-ice při větší délce dne a při jasnější obloze dosahují vedra mnohdy vyššího stupně než na blízku rovníku. V Káhiře bylo prům. maximum tepl. vyšetřeno na 40°, též v Alžírsku dosahuje největší teplota výše 40° na pobřeží, 50° v Sahaře. Naproti tomu dostavuje se za jasných nocí zimních někdy mráz nejen ve vyšších polohách, ale i na samém břehu mořském. Celkem však panuje tam mírná a teplá zima s prostř. teplotou v lednu 5–12°, jelikož se vzduch otepluje s moře Středoz., jehož voda bývá v zimě o několik stupňů teplejší než země okolní. Teplá zima působí, že tam rostou stromy a křoviny, které nesnesou tuhých mrazů, ale vydrží sucha a horka letní. Hlavní plodinou obilní jest pšenice, která roste v době zimní; má-li dostatek vláhy, roste pšenice při teplotě poměrně nízké, kdežto kukuřice vyžaduje vláhy při teplotě vysoké a proto se tam hrubě nedaří, že jest léto suché; doba setí začíná příchodem deště, žeň nastává v Barce 10., v Alžírsku 15. května. Rostlinstvu jest zde léto dobou odpočinku a klidu, v létě bývá země vyprahlá a pustá; prům. teplota dosahuje v letních měsících 23–28°. Průměrná teplota roční jest na rozličných místech rozdílna; jest celkem větší (o 1–2°) na vých. než na záp.; tak vykazuje Alexandrie 20,5°, Káhira 21,7°, Tripolis 20,7, Alžírsko na pobřeží 18,1°, Mogador 19,7°, Madeira 18,8°. Z literatury viz: Hann, Handbuch der Klimatologie (Stuttgart 1883); Vojejkov, Die Klimate der Erde (Jena 1887). Fr Augustin, O klimatických poměrech v '''A'''-ice (Zeměp. Sborn. 1886).
''[[Autor:František Augustin|Ag.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Rostlinstvo}}.</span> ==
Řádek 239:
Habešská květena jest zajímavá tím, že se tu stýkají tropické byliny mírného severu (Evropy) a antarktické Kapska (''Protee, Selago, Podocarpus, Disa, Pelargonie, Aloe''). Evropské formy nejvíce alpské (''Arabis albida, Erica arborea'' 8–12.000, ''Veronica beccabunga'', Buahit 13–14.000', druhy ''Dianthus, Hypericum, Saxifaga, Primula''). Květena ta k severu pomalu v Núbii přechází v pustinnou květenu nynějšího Egypta. Neboť starý Egypt zeměslovně měl květenu tropickou, jak ukazuje již les zkamenělý (zkřemenělý) ''Nicolia egyptiana'' u Káhiry a dřeva nalezená v poušti západn. Egypta (''Royena, Jordania'', palmy).
O původu květeny africké nelze se dosud pronášeti, poněvadž není skoro zkamenělin (leda triasových z Kapska). Zdá se býti prastará podlé Cycadeí (''Encefalartos septentrionalis''), konifer (''Widdringtonie'', na Mysu a Madagaskaru), ''Callitris'' (Atlas) atd. Dříve snad souvisela s evropskou přes Španěly a Maltu, ale souvislost s indickou, o které se mnoho psávalo, nelze nijak odůvodniti přes jednotlivé úkazy, na př. ''Nepenthes'' na ostr. Seychellových. Antarktické formy po celé '''A'''-ice střední sem tam se vyskytují a jdou níže než severní formy horní. Záhady ty musí teprve budoucnost rozlušťovati.
''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Zvířena}}.</span> ==
Řádek 259 ⟶ 260:
{{Prostrkaně|Žáby}} (85 dr. na celině u Boulengera bez Madagaskaru 43–44 dr.) značí převahu firmisternií (až na 2 rody, 8 dr.), úplný v tropech nedostatek Caudat (Salamandrid), málo (4) Apod a větší množství Dactylethrid (3); 17 endem. rodů; co typické jmenuje ''Chiromantis, Phrynobatrachus'' (3), ''Cassina'' (2), ''Hylambates, Phrynomantis'' (2), ''Breviceps'' (3). Největší rody jsou ''Rana'' (všesvětová) 23 dr., ''Rappia'' (''e'' i Madagaskar) 19, ''Hylambates'' 9, ''Arthroleptis'' (1 Madagaskar, ''e'') 7, ''Bufo'' 7, ''Megalixalus'' 6, ''Hemixus'' 2. Alžírsko má zase Salamandridy (3 u Straucha jako u Boulengera) a jen 6 žab (Sahará u Tristrama 5). Apoda (''Coecilie'') jsou rod ''Hypogeophis'' 3 (a 1 Seychelly), 1 ''Uerotyphlus'' (2 v Indii) a 1 ''Dermophis'' (záp. '''A'''., ostatních 5 v Amer.).
{{Prostrkaně|Ryby}} africké jsou málo četné. Dambeck dává celé '''A'''-ice 441 dr., a není asi více známo než 500 dr. (Günther má 255 sladkovodních, Dambeck 283, 158 stěhovavých z moře do řek). ''l'' moře okolní jsou chudá, nejbohatší východ (Rudé moře 484 Klunzinger, Zanzibar 428 Playfair, Mauritius 471 Blecker), nejchudší sever (Alžírsko 239) a západ (Duméril 185); i Mys má 169 u Bleckera, 156 u Castelnaua, východ u Deckena 95, jih sladkovodních jen 31 (Dam. beck). Alžírsko (22) má ještě pstruha (''Salar macrostigma'') v potocích horních Kabylie, ''Gasterosteus, Syngnathus'' alg., ''Cristiceps, Blennius, Gobius'' (středomořské), ale Sahará již řídké tropické formy ''Clarias'' (sumec Nílu), ''Chromis'' (v teplicích), Cyprinodonty, tak že asi zbyly ze staršího moře. Nejbohatší řekou jest Níl (105 dr. u Dambecka), mající ráz skoro čistě tropický: 11 Mormyrid (rodina to zvláštní trop. '''A'''-y), 28 Silurid, 15 Cyprinid, 14 Characin, 2 Ganoidy. Na severu jest sice něco středomořských ryb (úhoři, ''Clupea finta''), na jihu čistě tropické. Senegal chudší, jest bohatý na ryby mořské (92 dr., z nichž 56 čistě sladkovodních); chudší také Nigir (27), Gabún (10), i Zambezi (49). Ale jez. Ngami má tropické Chromidy a Characiny, Mys Labyrinthické (''Spirobranchus''), tak že jednota '''A'''-y jest patrná. Nejbohatší rodiny (u Günthera) jsou Siluridy (61), Cyprinidy (52), Mormyridy (51), Characiny (35), Chromidy (29) (společně obě poslední s trop. Amerikou), Cyprinodontidy (8, americkostředomořské), Labyrinthici (5 indických), Mastacembelidy (3 též), Ganoidy (3), Notopteridy (2 indické), 2 Kneriidy a ''Pantodon'' (1) endemické, ''Osteoglossum, Ophiocephalus'' 1 (ind.), 1 ''Lates'' (palaeotrop.) – nepočítajíc stěhovavé mořské. Celkem tedy fauna africká obsahuje značný počet endemických čeledí.
''[[Autor:Jan Palacký|Pý.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Národopis}}.</span> ==
Řádek 319 ⟶ 321:
</ol>
Počet obyvatelstva různě se udává (150 až přes 200 millionův). Hustota jeho je nestejná; nejjiž. čásť a Sahará mají obyvatelstvo velmi řídké, severní a severových. '''A'''. mají četnější, střední '''A'''. nejčetnější obyvatelstvo.
''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Jazyky}}.</span> ==
Řádek 325 ⟶ 328:
Africké jazyky jsou dosud málo známy. Teprve v době nejnovější přibývá o nich zpráv přičiněním missionářův a cestovatelův, tak že jazykozpyt již se pokoušeti může o jejich klassifikaci a vylíčiti obraz jejich aspoň v hlavních obrysech. Jazyky nelze ovšem odděliti od národů jimi mluvících, tak že přehled národů afrických vlastně i vyčtení jazykův obsahuje. Jazyky {{Prostrkaně|Hottentotův}} a {{Prostrkaně|Křovákův}} mají týž zvukový ráz, jenž označen je hláskami mlaskavými a náklonností k nosovkám a hrdelnicím; příbuzny však spolu nejsou. Slovných kategorií neznají, formálným živlem jsou přípony, jež jsou tytéž pro jména, zájmena i slovesa; na př. ''ti-ta'' já, ''au-ta'' muž (já), ''mata'' dávám, //''eč-b'' on, ''au-b'' muž (on), ''ma-b'' dává, ''ma-bi-b'' dává jemu. Jazyky {{Prostrkaně|bantuské}} jsou vzorem jazykův agglutinujících s předponami. Při ohromném prostranství, jaké zaujímají národové bantuští od nejjižnější '''A'''-y až daleko nad rovník, není divu, že jazyky jejich jsou dialekticky rozdílné. Zvukový dojem jižních nářečí je mužnější než severních, v nichž převládají samohlásky jako v jiných nářečích černošských. Vynikají též svou intonací, v čemž shodují se s jazyky {{Prostrkaně|ostatních černochův}}. Tyto jsou velmi blahozvučné, význačny jsou v nich hlásky nosové.
Dělí se ovšem na několik skupin, a sice jsou si příbuzna předně nářečí Ibův a Nupův, pak nářečí Evův, Odžův, Jorabův a Efikův, dále nářečí Bulomův a Temnův, jež dohromady činí skupinu jazykův {{Prostrkaně|hornoguinejských}}. Jsou to jazyky namnoze bez formy, v nichž slovosled a částice značný mají úkol. Kde jsou náběhy k formě, tam objevují se předpony, tak že systém těchto jazykův je na polo provedený systém bantuský. Pozoruhodna je u některých z nich soustava dvacetinná. Jazyky Jolofů, Mandingů, Sonrhaiův a ostatních černochů {{Prostrkaně|sudánských}} mají formální ráz jiný. S předponami střídají se přípony (čím dále k východu, tím hojněji), náběhy k formě jsou hojnější. Některé z nich děkují ovšem dokonalost svou vlivům jaz. hámitských (zvláště hausaština). Jazyky národů bělejších v Súdánu jsou vyvinutější. Jazyk {{Prostrkaně|Fulbů}} je velmi pozoruhodný svými změnami souhlásek v násloví k označení čísla (u jmen i u sloves). Jinak je jazykem agglutinujícím (s příponami), podobně jako jazyky Núbův, Sandehův, Barrův, Masaiův (oigobština). Jazyky bližší jaz. bantuským hojněji vykazují předpony, vzdálenější jazyky jen přípony. Některé z nich jsou význačny tím, že rozeznávají inklusivní a exklusivní duál a plurál u zájmen (fulština, kunamština). Pozoruhodna je též objektivná konjugace a possessivní přípony, což obojí znají též jazyky súdánských černochův a také jazyky {{Prostrkaně|hámitské}}. Tyto jsou též jazyky agglutinující, ale formálně dosti vyvinuté. Dělí se na tři skupiny: 1. {{Prostrkaně|egyptštinu}} a jazyk {{Prostrkaně|koptický}}, 2. t-{{Prostrkaně|amášek}}, 3. jazyky {{Prostrkaně|Bedžův}}, {{Prostrkaně|Sahův}}, {{Prostrkaně|Agauův}}, {{Prostrkaně|Somalův}}, {{Prostrkaně|Gallův}} atd. S obrazem, jaký nám poskytují jazyky severoafrické vůbec, shodují se i jazyky hámitské; západní t-amášek má převahou předpony, egyptština a jaz. koptický přípony, jež jazyky bližší jaz. bantuským střídají s předponami. Ze jazyky hámitské jsou příbuzny se semitskými, je dávno známo. Semitské jaz. jsou v '''A'''-ice zastoupeny {{Prostrkaně|arabštinou}}, jejíž vliv na severu pevniny i na vých. pobřeží je rozhodující, a pak ode dávna zdomácnělými nářečími {{Prostrkaně|habešskými}} (geez, tigré, amhára, harrárí), jimiž mluví vrstvy vyšší. Konečně sluší připomenouti, že na Madagaskaru, mimo nepatrné kmeny bantuské, mluví se nářečím {{Prostrkaně|malajským}} (malagasí). Ze též evropské jazyky slýchati lze v '''A'''-ice, rozumí se samo. Ze všech zdomácnělých jazykův afr. pevniny jen semitské a hámitské vykázati se mohou starší, větší a důležitější literaturou. V ostatních napsány jsou nejvíce překlady z bible a katechismy od missionářův, tu a tam též sbírky pohádek. Souborné spisy o jaz. afr. vydali: Bleek. Fr. Müller, R. Lepsius, Cust a j.
''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Vzdělanost}}.</span> ==
Řádek 381 ⟶ 385:
[[Soubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 093.jpg|náhled|<div style="text-align:center">Č. 93. Zbraně.</div>]]
{{Prostrkaně|Zbraní}} domácí (viz vyobr. č. 93.) je hlavně kopí, jímž hází se i bodá. K rázu i házení užívá se též různých kyjů, jichž dobře umějí užívati. Též sekera koná jim značné služby. Velmi oblíbeny jsou nástroje řezací, všeliké meče. dýky i nože a mimo to mají všichni kmenové své zvláštní zbraně národní. Luk a šípy, kteréž se jedem napouštějí, nalézáme ve středním Súdánu, v krajích horního Nílu, u Somálů, u Sábů, Koranů a kmenů jim příbuzných, u Ašantův a j. Šípy mají různou podobu a nosívají se v toulci, ale i ve vlasech. K ochraně slouží kožené štíty z pravidla dosti umělé; někde (na př. u Gallů) jsou malé, jinde (na př. u Masaiů, u Kafrů) dosti veliké. Pancéřů užívají v Súdánu, Musgové mají kožené, v súdánských státech však z plechových šupin, jichž užívají jezdci, kteří též koně podobně chrání. Pancéřové košile bývají výrobkem perským. V končinách, kde zavládl vliv evropský, vytlačuje zbraň střelná znenáhla zbraně domácí. Ještě dnes vyrábí na př. Lutich pro Guinei ručnice starobylé (křesavé a luntové). Vojenství bylo již u starých Egypťanů značně vyvinuto a dosud vidíme u mnoha kmenů Gallův, Masaiův, Zulův řádnou vojenskou kázeň a určitý způsob boje. V celku však lze říci, že Afričan je dobrý voják, ale vojenství je neuměle zařízeno. Boje vedou se bez pořádku a netrvají dlouho; jsou však kruté a běda poraženému nepříteli. Údy raněných jsou vítězům trofejemi (na př. u Gallů), země se zpustoší, pozůstalí nepřátelé stanou se otroky.
''[[Autor:Emanuel Kovář|Kř.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">{{Prostrkaně|Obchod}}.</span> ==
Řádek 399 ⟶ 404:
Další, téměř ze všech končin afrických vyvážené zboží jest: pštrosí péra, gummi, cukrová třtina, rýže, rostliny olejnaté (''sesam''), senesové listí, vosk, volské a kozí kůže surové i vydělané; ze zemí severoafrických, při Středozemním moři ležících, zvláště do obchodu přichází hedvábí, vlna, luštěniny a raná zelenina, halfa, datle a jiné ovoce, olej olivový, škumpa (''Rhus coriaria''), ličidla, hena (''Lawsonia inermis''), natron, tabák, šafrán, korály, mycí houby, mouka, ruda železná a měděná (z Alžírska), ovce, koně a dobytek rohatý; ze zemí středoafrických vzácná dřeva, zejména ebenové, mahagonové, santalové, lignum vitae, barviva, dura, kukuřice, indych, kopál a kaučuk, vzácné kovy, rohy nosorožců, podzemnice olejná (''Arachis hypogaea''), hlavní to plod Senegambie, jíž se odtud vyváží ročně za 2½ mill. franků, zázvor, arrow-root čili šípový kořen (''Maranta arundinacea''), oleje bylinné a j. Obchod jihoafrický soustřeďuje se především v Kapské osadě, z níž vyváží se mnoho vlny zvláště do Londýna (a (r. 1885 za 17 mill. zl.), pštrosích per (r. 1885 za 5,969.800 zl.), dobytka a diamantů (r. 1880 za 100 mill. zl.), z portugalských krajin při průlivě Mozambickém mimo jiné již jmenované zboží též ambra, želvovina, zlato a dříví ebenové. Pokud se týče {{Prostrkaně|dovozu}}, přichází z ciziny, hlavně z Evropy, na tržiště africké zboží nejrozmanitější, především: hedvábné a bavlněné látky, sukna, kartouny a všeliké tkaniny vůbec, modní předměty, obnošené šatstvo (do Guinee), zboží skleněné, hrnčířské a rukodílné, nástroje řemeslné a výrobky kovové, střelné zbraně a prach, papír, muhammedánské knihy (do Sahary a Súdánu), perly, síra, měď, kamenné uhlí, dobytek, stavební dříví, víno, líhoviny, cukr, čaj, arabská káva a tabák.
{{Prostrkaně|Kommunikace}} jest dosud chuda. Především trpí nedostatkem splavných řek; mnohé zvláště v létě mají málo vody, v jiných mohutných tocích plavbě překážejí peřeje, slapy a vodopády. U větším rozměru provozuje se paroplavba pouze na Nílu (až k Assuanu), v novější době vzmáhá se též na Kongu, Nigiru a Senegalu. Železných drah afrických bylo r. 1885: v Alžíru 1818 ''km'', v Tunisu 416 ''km'', v Egyptě 1532 ''km'', v Kapské osadě 2854 ''km'', v Natalu 187 ''km'', v Senegambii 526 ''km'', na ostrovech Mauritiu 148 ''km'' a na Réunionu 125 ''km'', úhrnem 7600 ''km''. Telegrafních čar měly: Egypt 9373 ''km'' (1882), Alžír 6783 ''km'' (1882), Tunis 2999 ''km'' (1885), Angola 351 ''km'' (1886), Kapská osada 6926 ''km'' (1886), Mozambik 85 ''km'' (1886), Oraň 741 ''km'' (1884) a Transvaal 175 ''km'' (1882).
''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">Politické rozdělení a statistika.</span> ==
Řádek 442 ⟶ 448:
{{Prostrkaně|Ostrovy}} africké počínají se na sev.-záp. {{Prostrkaně|Madeirou}}, kterou však mnozí pokládají ještě za ostrov evropský. Náležejíc k Portugalsku má svého guvernéra ve Funchalu a 133.955 obyv. (1882) na 815 ''km²''. Pak směrem jižním následují tyto ostrovy Atlantského moře: {{Prostrkaně|Kanárské ostrovy}} (''Islas Canarias''), jež spravuje generální kapitán španělský, mají 304.326 obyv. (1884) na 7273 ''km²''. Hlavní město Las Palmas. – {{Prostrkaně|Kapverdské ostrovy}} (''Ilhas do Cabo Verde''), mající 107.026 obyv. (1883) na 3851 ''km²'', spojeny jsou s ostrovy Bissagos a protější pevninou portugalskou, provincií Zeleného mysu. Gen. guvernér sídlí v hl. m. Ville de Praya. – Osamělé ostrovy angl. {{Prostrkaně|Sv}}. {{Prostrkaně|Heleny}} (122 ''km²'' s 5085 obyv., 1883), {{Prostrkaně|Ascension}} (88 ''km²'' s 300 obyv., 1881) a {{Prostrkaně|Tristaò da Cunha}} (116 ''km²'' s 94 obyv., 1886). – {{Prostrkaně|Fernando Po}} v zál. Biaferském a jižnější ostrovy guinejské {{Prostrkaně|Annobon}}, {{Prostrkaně|Korisko}}, {{Prostrkaně|Eloby}} a území {{Prostrkaně|San}}-{{Prostrkaně|Juanské}} při Koriském zálivu patří Španělsku majíce – kromě území posléze jmenovaného – 68.656 obyv. (1885) na 2200 ''km²''. Sídlem guvernéra jest Santa Isabel (dříve Clarencetown) na Fernando Po. – Portugalské ostrovy São Thomé s hl. městem t. jména (18.266 obyv. na 929 ''km²'', 1878) a {{Prostrkaně|Ilha do Principe}} (2622 obyv. na 151 ''km²'') mají společného guvernéra.
Z ostrovů okeánu Indického největší jest {{Prostrkaně|Madagaskar}} (591.964 ''km²'' s 3 mill. obyv.), jenž dle smlouvy tamatavské ze dne 17. pros. 1886 pojat pod ochranu republiky francouzské. Táž jej zastupuje ve všech věcech zahraničných, vnitřní správa zůstavena královně Ranavale Manjace (od r. 1882) v hl. m. Antananarivě, kde sídlí též resident francouzský. – Francii náležejí zde ještě tyto ostrovy: {{Prostrkaně|Réunion}} (Bourbon) s 179.639 obyv. (1885) na 2512 ''km²'' a guvernérem v St.-Denisu, {{Prostrkaně|Komory}} s 64.900 obyv. (1883) na 1972 ''km²'', {{Prostrkaně|Nosi}}-{{Prostrkaně|Bé}} při sev.-záp. pobřeží Madagaskaru s 11.299 obyv. (1885) na 293 ''km²'' a {{Prostrkaně|St}}. {{Prostrkaně|Marie de Madagascar}} č. Nosi-Ibrahim, se 7634 obyv. (1885) na 165 ''km²''. – Britské ostrovy v těchto končinách jsou: korunní osada {{Prostrkaně|Mauritius}} (Isle de France) s hl. m. Port Louis, 370.766 obyv. (1884) na 2655 ''km²'' a guvernérem, jehož správě podřízeny jsou ostrůvky {{Prostrkaně|Rodriguez}}, {{Prostrkaně|Sv}}. {{Prostrkaně|Pavel}}, {{Prostrkaně|Nový Amsterodam}} a souostroví {{Prostrkaně|Amiranty}} a {{Prostrkaně|Seychelly}}. Konečně též ostrov {{Prostrkaně|Sokotora}} se 4000, dle jiných 10.000 obyv. na 3549 ''km²'' přijal britský protektorát.
''[[Autor:Vojtěch Mayerhofer|f.]]'' == <span style="display:block;text-align:center">Výzkumy africké.</span> ==
Řádek 476 ⟶ 483:
Největších zásluh na tomto území dobyl si {{Prostrkaně|Rohlfs}}. Roku 1869 vyšel z Bengází, prošel Barku a dostal se na nové cestě z Bengází přes Audžilu a Sívu do Alexandrie. Byv s celým štábem odborníků (Zittel, Jordan, Ascherson) vyslán r. 1872 chedívem na novou výpravu, odešel ze Sijútu, navštívil oasy Farafru a Dachel, prošel odtud směrem severozáp. vysokými dynami písečnými, obrátil se k oase Sívě a odtud přes Bacharii opět k Nílu. Než ani veliké vědecké výsledky této výpravy neuspokojily neunavného cestovatele, jenž r. 1879 vydal se s krajanem naším {{Prostrkaně|Steckerem}} na novou výpravu, dosáhl Džofry, Audžily a konečně jako první Evropan i oas Kuferských, zde však tato veliká výprava nalezla konec, byvši přívrženci řádu Šnúsů přepadena, tak že oba cestovatelé sotva život zachránili. Jmenovaný fanatický řád činí vůbec cestování v krajích těchto téměř nemožným a také od této výpravy nic nového zde nevykonáno, pouze 1881 Italové {{Prostrkaně|Haimann}} a {{Prostrkaně|Camperio}} prošli Kyrenaikou. Kraje ještě jižnější, jako Tibesti, Vadáj a Dár-Fúr až do cesty Nachtigalovy byly nám známy téměř jen cestami některých Afričanů. Tak r. 1811 šel Ibn Omar el Tunsy z Vadáje přes Tibesti do Fezánu, šejk Zain-el-Abidin z Kordofánu přes Dár-Fúr a Vadáj do Tunisu, vadájský princ Džafar 1815 z Vadáje přes Saharu do Bengází, sultán Teima r. 1821 přes Libyckou poušť do Dár-Fúru. Do této země byli vnikli sice již před Nachtigalem 2 Evropané, totiž r. 1793 ze Sijútu {{Prostrkaně|Browne}}, jenž zde 3 léta byl v zajetí, a {{Prostrkaně|Cuny}} 1857, jenž při tom o život přišel, avšak vědecký výzkum země byl zůstaven teprve časům pozdějším.
R. 1798 vstoupily na půdu egyptskou pluky francouzské a s nimi sbor předních učenců francouzských, kteří prozkoumali celý dolní Egypt. {{Prostrkaně|Burckhardt}} cestou svou 1814–17 otevřel nílské údolí až k Šendy vědeckému výzkumu, James {{Prostrkaně|Burton}} 1824–35 cestoval po záp. pobř. Rudého m. Touž dobou (r. 1823–28) přišel Ed. {{Prostrkaně|Rüppel}} do Egypta. Jemu děkujeme lepší známost Fájúmu, stepi Bajudské, mapu Kordofánu a množství dobrých pozorování astronomických. {{Prostrkaně|Champollion}} konal (1828) v dolním Egyptě svá památná studia archaeologická, {{Prostrkaně|Combes}} a {{Prostrkaně|Tamisier}} prošli (1834) stepí Bajudskou, {{Prostrkaně|Russegger}} 1837 prozkoumával nerostopisné bohatství Núbie a Kordofánu a došel přes Senár a Roseres do Fazoglu až k 10°
{{Prostrkaně|Dár}}-{{Prostrkaně|Fúr}}, jenž od smrti Cunyho jedině {{Prostrkaně|Nachtigalem}} r. 1874 byl navštíven, těšil se za aery Gordonovy zvláštní pozornosti. R. 1874 obsazen Egypťany a r. 1875 vyslána výprava pod Purdym k jeho ohledání. Purdy sám r. 1876 spatřil proslulé měděné doly hofra-ennahaské, k nimž t. r. {{Prostrkaně|Potagos}} došel. {{Prostrkaně|Mason}}, člen výpravy Purdovy, dostal se až k hranici Vadáje. Sem přišli r. 1880 i {{Prostrkaně|Borghese}}, {{Prostrkaně|Matteucci}} a {{Prostrkaně|Massari}}. Borghese se vrátil, druhové jeho však přes Vadáj a Bornu dospěli až k zálivu Guinejskému. I guvernéři dárfúrští {{Prostrkaně|Messedaglia}} a {{Prostrkaně|Slatin}} pečovali o výzkumy zeměpisné. Nemálo obohacena mapa i pracemi {{Prostrkaně|Ensorovými}} (1875–76, 1881–82) mezi Dongolou a Dár-Fúrem. Dolní tok Sobatu prozkoumal r. 1876 Junker, dostal se však pouze k Nasseru, tedy ani ne tak daleko jako {{Prostrkaně|Debono}} a {{Prostrkaně|Terranuovo}} r. 1855. Poloostrov, jejž tvoří Bílý a Modrý Níl, seznán nejlépe cestami {{Prostrkaně|de Pruyssenaera}} 1863–64. Na rozvodí Bílého a Modrého Nílu jižně od Famaky pronikli r. 1847–48 {{Prostrkaně|Trémaux}} až do Beni Šongula, {{Prostrkaně|Beltrame}} 1855 tamtéž, {{Prostrkaně|Marno}} 1870 do Fadasi, {{Prostrkaně|Gessi}} a {{Prostrkaně|Matteucci}} 1878 a nejdále {{Prostrkaně|Schuver}} roku 1881 (až po 9° s. š.). Egypt sám navštívila řada proslulých archaeologů ({{Prostrkaně|Champollion}}, {{Prostrkaně|Lepsius}}, {{Prostrkaně|Wilkinson}}, {{Prostrkaně|Brugsch}}, {{Prostrkaně|Dümichen}}, {{Prostrkaně|Rougé}}, {{Prostrkaně|Mariette}}, {{Prostrkaně|Ebers}}, {{Prostrkaně|Maspero}} a j.), v ohledu zeměpisném lze ukázati zvláště na četné cesty {{Prostrkaně|Schweinfurthovy}} v l. 60., 70., a 80. t. st. mezi Nílem a Rudým mořem. Veškeren stav věcí v Egyptě a Súdánu změněn byl povstáním Mahdiho (»falešného proroka«), jež roku 1884 vypuklo. Chartúm padl po slavné heroické obraně Gordona paše v lednu 1885 a válečná výprava angl. pod {{Prostrkaně|Wolseleyem}} vrátila se marně podniknuvši neslýchaný pochod proti Nílu až téměř k Chartúmu.
Řádek 494 ⟶ 501:
Mnohem snadnější, než v krajích dosud uvedených, bylo cestování v '''A'''-ice {{Prostrkaně|jižní}}, pročež řada cestovatelů zde roste do nekonečna a nezbývá nám, než omeziti se pouze na nejdůležitější. Slavný geograf {{Prostrkaně|Barrow}} byl zde jedním z prvních, jemuž r. 1796 a 1801 podařilo se vniknouti dále do vnitra (ke Kafrům). Dr. {{Prostrkaně|Lichtenstein}} r. 1803–1806 podal na ten čas vzácné zprávy přírodopisné; {{Prostrkaně|Campbell}} r. 1813–20 vnikl přes ř. Oraň až do země Namů a založil missii u Bečuanů, {{Prostrkaně|Burchell}} r. 1812 věnoval se v Kapsku hl. národopisným studiím. Války Angličanů s Kafry v létech 30tých t. st. rozšířily známosti naše o této zemi; {{Prostrkaně|Rolland}} r. 1831 dostal se až do pouště Kalahari. V zemi Bečuanů cestovali od r. 1833 miss. {{Prostrkaně|Arbousset}}, {{Prostrkaně|Daumas}}, {{Prostrkaně|Casalis}} a j. Spolek v Kapském městě r. 1834 založený »The Cape of good Hope Assoc. for exploring Central-Africa« vyslal {{Prostrkaně|Smitha}} do Kalahari. Roku 1836–37 {{Prostrkaně|Alexander}} vykonal značné cesty v zemi Namů a pokusil se od záp. do vnitra vniknouti, podobně {{Prostrkaně|Knudsen}} a {{Prostrkaně|Freeman}}. Slavný astronom John {{Prostrkaně|Herschel}} od r. 1834 konal v Kapském městě svá důležitá pozorování. Nová aera pro výzkumy jihoafr. nastala {{Prostrkaně|Livingstonem}}. Týž přišel r. 1840 do missionářské stanice Kurumanu, činil v lét. násl. různé pokusy na několikero stran a objevil 1. čna 1849 jez. Ngami a r. 1851 střední tok Zambezi u Šešeke. Nastoupiv r. 1853 novou cestu setkal se v Kurumanu s {{Prostrkaně|Mac Cabem}}, jenž byl první z Evropanů obešel jez. Ngami, dorazil pak ku ř. Čobe, po této do Zambezi, jejž proti vodě sledoval, překročil Kasáj a Kvango a stál 31. května 1854 u Loandy nad Atl. okeánem. Chtěje najíti obchodní cestu mezi Angolou a Mozambikem, vrátil se odtud do vnitra, objevil Viktoriiny vodopády řeky Zambezi, odkudž přes Tete a Sennu až k ústí Zambezi u Quelimane r. 1856 se dostal jako prvý Evropan, jenž prošel '''A'''-u od moře k moři.
Úspěchy tyto vyvolaly zase celou řadu nových šťastných podniků. {{Prostrkaně|Gassiot}} roku 1851 prošel území transvaalské ve směru severním a severovýchodním, {{Prostrkaně|Galton}} r. 1851 dostal se od zát. Velrybí do země Ovampů a s {{Prostrkaně|Anderssonem}} až poblíž k jez. Ngami. Na nové cestě podařilo se Anderssonovi samotnému r. 1853 jezera skutečně od západu dosíci. Rozsáhlé cesty Moffatovy na Orani, v zemi Namů a na Limpopu padají do l. 1854–59. Pro národopis velice úspěšná byla cesta G. {{Prostrkaně|Fritsche}} r. 1863–66 až k Matabelům. Veliké cesty vykonal zde {{Prostrkaně|Mauch}}. R. 1866 vyšel z Rustenburgu a dospěl téměř k Zambezi i odkryl zlatá pole Tatiská na 20° j. š.; na druhé cestě (1867) prošel zemí Matabelů, r. 1868 šel do Iniati, r. 1871 nastoupil svou velikou cestu od hory Zoutpansu, na níž odkryl zříceniny Zimbaoëské, zlatá pole cís. Viléma a dorazil až téměř k Senně na Zambezi. Kapit. {{Prostrkaně|Elton}} r. 1870 vyšel z Tati, plul po Limpopu a odkryl vodop. Tolo-Azime. Vodopády Viktoriiny byly od Livingstonea cílem mnohých cestovatelů. Z mnoha od jihu o cestu tu se pokoušejících jmenujeme krajana našeho dra. Em. {{Prostrkaně|Holuba}}. Týž vstoupil r. 1882{{Redakční poznámka|''Podle Oprav na konci I. dílu'': 408 str., 2. sl., 19. řád. shora, místo 1882 čti 1872. ([
Poslední velkou cestu z jihu podnikl dr. {{Prostrkaně|Holub}} (1883–87). Pečlivě připraven vyšel od pobřeží jižního, ubíral se s nákladně vystrojenou výpravou na Zambezi a pokusil se odtud proniknouti k jez. Bangveolo, překročil ř. Loëngve, za kterouž výprava byla přepadena, tak že jen s nadlidským namáháním dostala se zase na Zambezi. R. 1887 vrátil se do Evropy přinášeje přebohaté sbírky, jako dosud žádný jiný cestovatel z jižní '''A'''-y.
Řádek 508 ⟶ 515:
Obrovská byla to řada mužů, kteří pokusili se o prozkoumání pevniny africké, než ani toto množství nedostačilo dosud ku seznání celku. Veliká plocha mezi Nigirem, Airem a severní osadou francouzskou, kraj mezi oasou Kufrou a Vadájem, rozsáhlé území mezi Kaffou, Nílem, rovníkem a Ind. okeánem, rovněž končiny severně Konga čekají na prozkoumání své. Byli to Angličané, kteří téměř všude cestu razili. {{Prostrkaně|Mungo Park}} a {{Prostrkaně|Denham}} první vyhledali veliké cesty do Súdánu; {{Prostrkaně|Speke}} rozluštil památný problém nílský. Angličanům děkujeme skoro výhradně prozkoumání velikých jezer a celé jižní '''A'''-y. Na základech jimi podaných pokračovali s největším zdarem z pravidla Němci rozšiřujíce je často na cestách neméně velikolepých. Jim děkujeme rozluštění problému sněžných velehor, ř. Kasáj a Binue. Francouzi prozkoumali hlavně své osady: Berbersko a přilehlou Saharu, země na Senegalu a hor. Nigiru a osady na Ogove. Až do let 70tých t. stol. ostatní národnosti proti těmto třem sotva mají jaký význam; od té doby však i národové jiní počínají s nimi závoditi, především pak Italové a Portugalci. Slované, jakž zeměpisná jich poloha snadno vysvětluje, málo podnikli v africkém světa dílu. Z Čechů pouze Holubovi a Steckrovi bylo přáno platně přispěti k výzkumu některých částí; z Poláků súčastnil se jediný Rogoziński, z Rusů Cienkovský a Kovalevský, kteří provázeli výpravu Trémeauxovu (1847–48). Ze žen choť Livingstoneova, Bakerova a Holubova s manžely svými, A. Tinneová i samostatně cestovala. Nebyl ani nikdy nedostatek cest, jež jen fantasie některých dobrodruhů vykonala; neblaze v ohledu tom prosluli Douville r. 1830 na Kongu, Angelo Vinco v létech 50tých na Džubu, Buonfanti a Flint za dnů našich, kteří dokonce předstírali, že přešli '''A'''-u z Tripole až ku zálivu Guinejskému.
{{Prostrkaně|Literatura}}: nejbohatší francouzská. O nejstarších objevech egyptských znamenitá díla {{Prostrkaně|Brugsche}}, {{Prostrkaně|Dümichena}}, {{Prostrkaně|Dunckera}} a j.; {{Prostrkaně|Vivien de St}}. {{Prostrkaně|Martin}}, Le Nord d'Afrique dans l'antiquité (Pař. 1863); {{Prostrkaně|Berlioux}}, La terre habitable vers l'equateur par Polybe. Notice sur les itinéraires des anciens dans l'Afrique occidentale (Pař. 1884); {{Prostrkaně|Roscher}}, Ptolemaeus und die Handelsstrassen in Centralafrika (Gotha 1857); {{Prostrkaně|Knötel}}, Nigir der Alten und andere wichtige Fragen der alten Geographie (Hlohov 1866); {{Prostrkaně|De Santarem}}, Essai sur l'histoire de la cosmographie et de la cartographie pendant le moyen âge etc. (Pař. 1849); D'{{Prostrkaně|Avezac}}, Notice des découvertes au moyen âge dans l'ocean Atlantique (Pař. 1846); {{Prostrkaně|Gravier}}, Recherches sur les navigations européennes faites au moyen âge aux côtes occidentales d'Afrique (Pař. 1878); {{Prostrkaně|Kunstmann}}, '''A'''. vor den Entdeckungen der Portugiesen (Mnichov 1853); {{Prostrkaně|Peschel}}, Geschichte des Zeitalters der Entdeckungen (Stuttg. 1877); Memoria sobre a prioridade dos descubrimentos portuguezes na costa d'Africa occidental, para servir de illustraças á chronica da conquista de Guiné por Gomes E. Azurara, pelo Visconde {{Prostrkaně|de Santarem}} (Pař. 1841, tamt. franc. 1842); {{Prostrkaně|Mayor}}, Discoveries of Henry the Navigator and their results (Lond. 1876); Wauters, L'Afrique centrale en 1522 (Brus. 1879). – Přehled výzkumů africk. podávají: {{Prostrkaně|Paulitschke}}, Geogr. Erforschung d. afr. Continents v. d. ältesten Zeiten bis auf unsere Tage (Vídeň, II. vyd. 1880); {{Prostrkaně|Jones}}, Africa from Herodotus to Livingstone (New-York 1875); {{Prostrkaně|Petermann}}-{{Prostrkaně|Hassenstein}}, Innerafrika nach d. Stande d. geogr. Kenntniss. (Gotha 1863); {{Prostrkaně|Adan}}, Itinéraire suivi des principaux voyageurs de l'Afrique (Brus. 1880); {{Prostrkaně|Umlauft}}, '''A'''. in kartographischer Darstellung von Herodot bis heute (Vídeň 1887). – Seznam pro vědu zemřelých v '''A'''-ice v XIX. stol. s místy a daty úmrtí vydal: {{Prostrkaně|Duveyrier}}, L'Afrique nécrologique (Bull. Soc. Géogr. Pař. 1874).
''[[Autor:Václav Švambera|Šv.]]'' {{Prostrkaně|Všeobecná literatura}}. {{Prostrkaně|Reclus}}, Nouvelle géographie universelle Vol. X-XIII. (Paříž); {{Prostrkaně|Gumprecht}}-{{Prostrkaně|Delitsch}}, Handbuch d. Geographie v. Afrika, II. vyd. (Lips. 1866); {{Prostrkaně|Hartmann}}, Afrika in Einzelndarstellungen (Praha 1883 nn.); {{Prostrkaně|Johnston}}, Africa III. edit revised and corrected by Ravenstein (Lond. 1884); {{Prostrkaně|Carlyle}}, African colonies and colonisation with notices of recent annexations (Glasgov 1885); {{Prostrkaně|Giglioni}}, L'Africa, discrizione popolare (Milán 1885), {{Prostrkaně|Chavanne}}, Afrika im Lichte unserer Tage; Bodenbildung u. geol. Bau (Vídeň 1881; Die Flüsse und Ströme Afrikas (Vídeň 1883); {{Prostrkaně|Hartmann}}, Die Nigristier (Berl. 1879); Die Völker Afrikas; {{Prostrkaně|Ratzel}}, Völkerkunde, I. III., str. 1–320 (Lips. 1885–88); {{Prostrkaně|Robert}}, Afrika als Handelsgebiet (Víd. 1883). – Příruční mapy. {{Prostrkaně|Andree & Scobel}}, v měř. 1: 10,000.000; {{Prostrkaně|Lanoy de Bissy}}, v měř. 1: 2,000.000; {{Prostrkaně|Habenicht}}, v měř. 1: 4,000.000; {{Prostrkaně|Ravenstein}}; v měř. 1: 1,000.000.
{{Konec formy}}
{{Redakční poznámky}}
| |||