Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/46: Porovnání verzí

sto, neboť zde nebylo možno nepozorovaně vzlétnouti, proto schoulil se na plocho. Pes při­šel do nebezpečné blízkosti a cizinec šel zrovna kolem, ale »Rudý Obojek« se ani nehýbal, až naskytla se příležitost vklouznouti za tlustý kmen smrkový. Tam vzlétl a letěl tiše odtud, k svému osamělému údolí.

Všecky jeho drahé zabilo smrtící olovo a on zbyl sám, zcela osamělý. Sněžný měsíc míjel, »Rudý Obojek« unikl nepřátelům často jen s bí­dou, neboť byl pronásledován nemilosrdně, ježto byl jediný zbylý svého rodu.

Konečně zdálo se mařením času, číhat naň s puškou. Když bylo nejvíc sněhu a potravy nej­skrovněji, vymyslil Žvanec nový úklad. Na mí­stě, kde obvykle bažant hledal potravu, nasta­věl množství ok. Zajíc, starý přítel bažantů, roz­hlodal jich několik ostrými zuby, ale několik jich zbylo. »Rudý Obojek«, který někde něco ve vzduchu pozoroval, skutečně do jednoho šlápl. V okamžiku byl vymrštěn do vzduchu a houpal se bez pomoci za nohu.

Což nemají ubohá zvířata pražádných mrav­ních či zákonných práv? A jaké právo má člo­věk, by svým spolutvorům chystal taková dlou­há, strašná muka, jen proto, že tento tvor ne­-