Stránka:SETON, Ernest Thompson - Povídka o bažantovi.pdf/44: Porovnání verzí

vati ho svou bouchačkou, mnoho ran vypálil na­ darmo, neboť jako zázrakem našel se vždy ně­jaký strom, mechoviště nebo nějaká jiná ochrana a »Rudý Obojek« žil, rostl a bubnoval.

Když nastal měsíc sněhu, přestěhoval se ba­žant s »Šedým Ocáskem« do lesa u Castle Franku, neboť tam bylo potravy nadbytek a mohutné prastaré stromy. Na jižním svahu, upro­střed plazivých nízkých borovic, stál štíhlý smrk. Jako vysoký vrchol, jenž jiné stromy přečníval, hostil v létě sojáka s jeho nevěstou sojkou.

Tam nahoře mimo dostřel zpíval a tančil soják ve vlahých dnech jarních před svou druž­kou, slunil svoje skvělá modrá péra v jase slu­nečním a švitořil nejsladší melodie, tak sladké a svěží jak z pohádky.

Nedaleko tohoto smrku žil nyní »Rudý Obojek« se svým jediným zbylým synáčkem. Ale nezajímala ho koruna smrku vysoko v čistém vzduchu, nýbrž úpatí. »Bažantí víno« a brčál rostly tam pod nízkými borovicemi a sníh skrý­val smrkové šišky plné zrn. Nebylo lepšího na­leziště potravy, silný smrk poskytoval ke vše­ mu ochrany před smrtícím olovem a nejméně dvanáctkráte zachránil za nebezpečné honby ba­žantům život. Zde pytlák Žvanec, obeznámený