Ottův slovník naučný/Patent: Porovnání verzí

'''Patent''' (z lat. ''{{Cizojazyčně|la|patens}}'', otevřený, veřejný), otevřený, veřejný list, kterým se něco prohlašuje, zejména ve slavnostní formě. Ve středověku a dosti dlouho i v novověku '''p'''-y (''litterae patentes'', ''patenta'') nazývaly se rozličné úřední a vrchnostenské veřejné vyhlášky, na př. při úmrtí panovníka dosavadního a nastoupení nového, při obsazení nějakého nově nabytého území (něm. ''{{Cizojazyčně|de|Besitzergreifungspatent}}''). '''P'''-y nazývaly se také listy, kterými byli jmenováni úředníci nebo důstojnici (''{{Cizojazyčně|de|Offizierspatent}}'') atd.

Ve smyslu právním rozumí se '''p'''-m právo nějaký předmět výlučně vyráběti a v obchod přiváděti; pak úřední listina vydaná příslušným úřadem, v Rakousku až do 31. pros. 1898 ministeriem obchodu, jakožto doklad o tomto subjektivním právu. '''P'''-y slouží po výtce k ochraně průmyslových výrobků. Nároky vynálezce na zvláštní ochranu nových vynálezů znamenajících zdokonalení dosavadní výroby byly uznány teprve francouzskou revolucí r. 1791. V ostatních státech v minulém století byly jednotlivým vynálezcům v každém jednotlivém případě od zeměpána uděleny zvláštní výsady k ochraně výroby určitého předmětu. Podobná výsada byla výjimkou z obecného práva a byla o ní vydána listina otevřená (''{{Cizojazyčně|la|litterae patentes}}''). Vlastní zákonodárství patentní jakožto novodobý právní útvar začíná se teprve vyvíjeti v polovici XIX. stol. Zejména přispěl k vývoji patentního práva mezinárodní patentní kongress, který se konal ve Vídni r. 1873. Udílení '''p'''-u jest aktem nikoliv deklarativním, nýbrž konstitutivním. Stát udíleje tudíž '''p.''' nepřejímá žádné záruky zaň. Ostatně viz [[../Patentní právo|{{Prostrkaně|Patentní právo}}]]. [[Autor:Josef Sládeček|Dr. ''Sládeček''.]]