Z domova/Za Janem Nerudou: Porovnání verzí

Přidáno 1 265 bajtů ,  před 13 lety
dokončení básně
(založení básně)
 
(dokončení básně)
„Kde větší žalost jest než žalost moje?“
a k tváři tvojí šerou chýlí skráň.
 
Byls vyrván z rukou věrných českých lidí,
jež dobře vědí, kdo je vždy měl rád,
jichž pouhé slovo třpytné neošidí,
však lásku splatí nastotisíckrát;
již v úpalu a horku práce denní
to dobře vědí v jizbách malých chat,
kde lásky, citu pro ně vůbec není,
však kde zas vroucně znají milovat.
 
A Tys byl jejich - milovaný všemi -
ať slzu horkou lil jsi do očí,
když zazpíval jsi o milené zemi,
kde s křížem těžkým lid se plahočí,
ať důvěru jsi rozněcoval živou,
že také u nás léto zadýchá,
a teplé vánky váti budou nivou
té zádumčivé země kalicha.
 
A Tys byl jejich - milován tak sladce
ne u starých jen, také u dětí,
vždyť droboť malá verše o Tvé matce
i matičce své říká z paměti,
když pak v té básni přijde o uzlíčku,
i Tatík zdvihá k očím těžkou páž,
a kde kdo kolem, slzy stírá víčku
a všickni řeknou: „To byl člověk náš!“
 
Tak staral jsi se o lid milý stále,
ať denní chlad ho tolik nezebe!
Ó, proto nyní v každé vísce malé
ti mladí, staří pláčí pro Tebe,
a jak spíš tiše v Libušině hlíně,
pláč národa Tě ve sny konejší -
ó, není, není v české domovině
nad takovou smrt smrti krásnější!
 
(Osvěta 1891.)
</poem>
 
723

editací