Z domova/Za Janem Nerudou

Z domova Karel Václav Rais
Na Bílé hoře	Za Janem Nerudou	Na vyšehradských rovech

Dlaň chvěje se a srdce v prsou bolí,
duch rozechvěný stále nevěří,
že pravdou je, co kleslo v šíro polí,
v ruch měst a vísek tiché zášeří,
čím bor se zachvěl, který doly vroubí,
čím zabouřila proudů koryta,
a zaplakala nenadále z hloubi
ta země, jež je hložím ovita.

Jas opět jednou šlehal v luhy ztemnělé,
kam oko hledlo - záře sluneční,
však dnes je teskno jako po kostele,
kde bolně znějí zpěvypáteční;
vlast v hoři vidí puklé srdce Tvoje
a rukou lomíc v českou volá pláň:
„Kde větší žalost jest než žalost moje?“
a k tváři tvojí šerou chýlí skráň.