Stránka:E A Poe - Zlatý chrobák.pdf/33: Porovnání verzí
| Stav stránky | Stav stránky | ||
| - | + | Korektura:Ověřeno | |
| Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
a dvě a půl stopy hluboká. Přepínaly ji se všech stran pásy z kujného železa, jež podobaly se v celku otevřené |
a dvě a půl stopy hluboká. Přepínaly ji se všech stran pásy z kujného železa, jež podobaly se v celku otevřené mříži. Po každé straně truhly, nedaleko pod svrchní částí, nalézaly se železné kruhy — bylo jich šest — za něž bylo možno ji nésti. Spojenému našemu úsilí i napjetí všech sil podařilo se ji z dosavadního místa docela jen málo vysunouti. Brzy nahlédli jsme, že je naprosto nemožno takovou tíží hnouti. Na štěstí bylo víko, jak jsme po dokonalém prozkoumání shledali, náhodou jen dvěma povolenýma hřeby upevněno. Vytáhli jsme je třesouce se úzkostí a dychtivou zvědavostí a tak odstranili víko. V okamžiku po té třpytil se nám před očima poklad nesmírné ceny. Když paprsky svítilen pronikly do hloubi, blýštilo se množství zlata a stříbra před námi, až naše oči leskem tím docela byly oslněny. |
||
Nemám v úmyslu pokoušeti se, abych vyličoval pocity, s jakými jsme pohlíželi na poklad tak náhle objevený. Úžas nás ovládal všechny. Co se tkne Legranda, zdálo se, že mocným vzrušením je bez sebe. Jen občas vyrážel nesrozumitelná slova. Po obličeji Jupiterově rozlila se na několik minut ona smrtelná bledosť, jakou vůbec jen obličej černochů na se přijati může. Zdálo se, že ohluchl, že byl omráčen. Sklesl v prohlubinu, ponořil své obnažené rámě po loket do zlata a nechal je v něm, jakoby se kochal z libého pocitu lázně. Potom vykřikoval, z hluboka oddychuje, jakoby sám k sobě mluvil: |
Nemám v úmyslu pokoušeti se, abych vyličoval pocity, s jakými jsme pohlíželi na poklad tak náhle objevený. Úžas nás ovládal všechny. Co se tkne Legranda, zdálo se, že mocným vzrušením je bez sebe. Jen občas vyrážel nesrozumitelná slova. Po obličeji Jupiterově rozlila se na několik minut ona smrtelná bledosť, jakou vůbec jen obličej černochů na se přijati může. Zdálo se, že ohluchl, že byl omráčen. Sklesl v prohlubinu, ponořil své obnažené rámě po loket do zlata a nechal je v něm, jakoby se kochal z libého pocitu lázně. Potom vykřikoval, z hluboka oddychuje, jakoby sám k sobě mluvil: |
||