Karel Varhánek: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Zrušena verze 259362 od uživatele 93.136.147.49 (diskuse) - dle zdroje;
Řádek 2:
| TITULEK = Karel Varhánek
| AUTOR = [[Autor:Ferdinand Menčík|Ferdinand Menčík]]
| ZDROJ = ''Kalendář Čechů vídeňských na rok 1894.'' Ročník III. Vídeň : Klub rakouských národností, 1893. s. 41–43.
| nakladatel = Klub rakouských národností
| datum vydání = 1894
Řádek 18:
Již r. 1861. založil svůj vlastní obchod ve Vídni, který během času povznesl na velkoobchod, jenž nyní požívá jména světového. Hned toho roku založil v Napajedlech na Moravě ústav, kde počal z kravského sýra vyráběti rozličné druhy sýra podle způsobu francouzského, švýcarského a švédského, což záhy se osvědčilo, že již roku 1864. zřídil ve Strážnici novou továrnu, a potom roku 1870. třetí v Suchdole.
 
Zdar podniku a stále se množící spotřeba konserv druhu rozličného přivedla Varhánka na myšlénku, zda-li by se nedalo použiti i bohatství rozličných ryb, které obsahuje moře a zvláště záliv isterský. Výrobou konserv mořských ryb mohla nejen chudému obyvatelstvu v Istrii poskytnuta býti hojná výživa, ale i dosti značné sumy peněz, jdoucí za sardinky, sardelly a jiné připravované ryby do rukou zvláště továrníků francouzských a vlašských, mohly zůstati v zemi; mimo to zlaciněním připravených ryb mohla obyvatelstvu poskytnuta býti laciná náhrada nejen za maso obyčejné, ale i chutná. Byly sice již roku 1861. v JelseGelse na ostrově HvarLesině a v RijeceRjece učiněny takové pokusy, které nezdařily se dílem pro nevhodný způsob výroby, dílem i proto, že závody nemohly se pustiti v konkurenci s výrobky cizími. Avšak to ho neodstrašilo a založil r. 1872. jednu továrnu v Barcole u Terstu, a druhou v Gradu, ve kterých podle způsobu obchodníků ve francouzském městě Nantes sardinky počal připravovati a tak se zdarem, že potom francouzský výrobek z Rakouska docela vypudil. Potom zařídil ještě třetí továrnu v Isole a teprve po něm založeny od jiných podnikatelů podobné továrny v RoviněRovigně a ve Dvině. I pro úpravu ryb z moře severního založil novou továrnu v Suchdole. —
 
Abychom při této příležitosti seznali podstatu celé úpravy ryb mořských, ke všeobecnému poučení sdělujeme něco o fabrikaci pověstných sardinek. Hojnosť ryb v zátoce Terstské jest dosti značná; při samotném ostrově Visu vyloví se jich ročně 10—12000 sudů, které v továrnách hlavně se zpracují. Sardelky loví se za tmavých nocí od května až do srpna, a oprávněno k tomu jest obyvatelstvo čtyř ostrovů VisuLissy, HvaruLesiny, Brače a Korčuly; mimo tento čas smí každý pouze ve svém okresu ryby loviti. Hned v polovici března vysýlají jednotlivé obce stráže, aby příval ryb k pobřeží ohlásily. Užívá se k lovu dlouhých sítí čili vlaků, jež mají na starosti tři bárky či lodě, osazené 15—18 muži. Bárky tyto vyjedou z prvu do širého moře, kde nějakou chvíli zůstanou státi a mezitím na nich rozdělá se oheň, který daleko široko rudou září hladinu mořskou osvětluje. Pozorně dívá se do hladiny „světlostroj“ (luminator), jenž každý pohyb ryb bedlivě sleduje, a když pak houf rybiček světlem sem přilákaných dostal se k lodím a zahrnut byl vlakem, veslují zvolna bárky ke břehu, aby se ryby nepoplašily. Když k pobřeží se blíží, hodí se ještě kus smůly do ohně, který vyšlehne a hned bývá uhašen, a v tu chvíli na pobřeží zapálena hranice nová, aby světlem ryby dále ke břehu přivábila. Nyní, když je rybáři dostali do vhodného místa, vlekou bárky vlak vždy dále a úžeji, že ryb se v něm hemží takové množství, až hladina vodní od nich se leskne, a tak ukončují svou dnešní práci a s hojnou kořistí vrací se ke břehu.
 
Od nich je kupují továrny, platíce tisíc kusů po 3—4 zl.; rybáři ovšem čásť lovu ponechávají si k vlastní výživě. V továrně počne pravá práce s rybami, které projdou sedmnácterými rukami, než se dostanou v plechových krabičkách na labužníkův stůl. Při tom hlavním pravidlem jest čistota ve všem, neboť malým opomenutím naložené sardinky mohou se zkaziti. Rybičkám nejprve se usekne hlava a vykuchají se, načež se umyjí, nasolí, a uloží do košů, odkud po osmi dnech se vyberou a opět v mořské vodě umyjí. Nyní nastrkají se na rožně, vždy po 150 kusech a suší se bud na vzduchu nebo v uzavřitém místě teplým vzduchem. Potom kladou se do kotlů olejem naplněných a tu se vaří; užívá se oleje provenského, který jest lepší než olivový olej dalmatský, ale ovšem také výrobu zdražuje. V továrnách Varhánkových se olej vaří pomocí páry; do kotle, na jehož dně nalézá se trochu vody, aby v ní nečistota se usazovala, pohružují se ryby na rožních, tu se naposled očistí a uvaří. Potom je kladou na stoly zinkem pokryté a ukládají se do krabiček z bílého plechu anglického, jež v továrně samé se dělají. Krabičky různé velikosti, ale nejmenší mající po pěti rybičkách, kladou se do sudu olejem naplněného a po 24 hodinách se zaletují.