Vácslav Beneš-Třebízský (Braun)/XV: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Zdroj online |
m … |
||
Řádek 37:
Láska k vlasti znamenala u něho lásku k lidu a láska k lidu znamenala mu bez oddechu pracovati a plniti své povinnosti kněžské i spisovatelské. Je-li toto konání povinnosti, jak praví Smiles, „vtělením nejvyššího ideálu života a povahy“, on k němu dospěl jako kněz i jako spisovatel; je-li dosažení mravného karakteru nejvyšší metou čistě lidského snažení, on ji dosáhnul jako člověk.
On byl vědomí i svědomí českého člověka; ryzí, očistěné a neporušené. Jeho spisy zůstavujeme čtenářstvu, aby se hřálo jejich žárem, a literární historii, aby klidným úsudkem je posoudila. Ale jeho povahu povznášíme jako vzor
jednoho z nejlepších Čechů současných k následování jednotlivcům; nejednáme tím proti duchu našeho spisovatele, neboť i on velmi dobře byl si vědom, že není-li mravní ryzosti u jednotlivců, postrádá jí národ, a národ bez mravní ryzosti že nemá budoucnosti. Nechť tedy jeho spisy nepřestávají působiti v srdci národa a jeho povaha v srdci jednotlivců; jen tak budeme hodní jeho práce, jeho snah, jeho myšlenek a té hroudy rodné země, v které tělesné jeho zůstatky pět let již práchniví a nad níž nikdy nebylo srdci jeho ničeho dražšího
{{Poznámky pod čarou}}
{{Konec formy}}
| |||