Ottův slovník naučný/Aaron (osoby): Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

| TITULEK = Aaron

| AUTOR = [[Autor:Alois Jirák|Alois Jirák]], neuveden

| WIKIPEDIA-HESLO = Áron

}}

{{Forma|proza}}

'''Aaron''' (hebr. Aharón) '''1)''' syn Amráma a Jochabedy (Jokébéd) z pokolení Léví a starší bratr Mojžíšův, jemuž od Hospodina byl přidělen, aby jej hlavně svou výmluvností podporoval před Faraónem při vysvobození národu židovského z poroby egyptské. Když Židé z Egypta propuštění na cestě své do země zaslíbené přišli k hoře Sinai a Mojžíš na temeně hory této prodléval 40 dní, tu '''A.''' k doléhavé a hrozivé prosbě lidu o návratu Mojžíšově již pochybujícího a bohoslužby žádostivého ulil zlaté tele, jemuž se lid klaněl. Že však '''A.''' tohoto ne zcela dobrovolně spáchaného spolupůsobení k modloslužbě litoval, že velkých sobě dobyl zásluh při vyvedení Židů z Egypta a jinak horlil o upevnění bohovlády mezi Israelity: proto k rozkazu Hospodinovu posvětil jej Mojžíš na nejvyššího kněze, učiniv úřad kněžský dědičným v jeho rodině tak, aby nejstarší syn vždycky byl veleknězem a ostatní kněžími. Toto povýšení zavdalo podnět k závisti, jež dohnala {{Prostrkaně|Korea, Dátána a Abíróna}} s jinými 250 soudruhy ku vzpouře proti oběma bratřím, kteří prž sobě nejvyšší hodnosti v národě uchvátili. Než na rozkaz Hospodinův země pohltila spiklence, kteroužto pomstou, jakož i prutem '''A'''-ovým, jenž se zazelenal a vykvetl i na památku v arše uložen byl, potvrdil Bůh '''A'''-a i jeho rodinu ve kněžství. R. 40. po východu z Egypta '''A.''' stár jsa 123 léta umřel na hoře Hór, zanechav syna Eleázára nástupcem svým v úřadě velekněžském. Vrch Hór až posud sluje horou '''A'''-ovou (džebel Hárún), kdež ve zvláštní mešitě ukazuje se hrob '''A'''-ův; křižáci nalezli zde již vystavěnou kapli. (II. Mojž. 6, 20; 7, 7; 7, 9; 19-21; 8, 1; 32, 1-6; IV. Mojž. 16, 30 n.) ''[[Autor:Alois Jirák|Jrk.]]''

'''8)''' '''A.''' (klášt. jméno Alexěje Zacharoviče {{Prostrkaně|Narcisova}}), biskup, ruský spisovatel theologický (*1781 — †1842). Vzdělával se v rodišti svém Kolomně na duchovním učilišti a v moskevské slov.-řecko-lat. akademii, na níž pak byl od r. 1807 učitelem němčiny, katechismu a vstoupiv do kláštera, i kazatelem. Postupně byl archimandritou klášterů penzenského, kazaňského, jaroslavského atd., a od r. 1826 biskupem archangelským a cholmogorským, v kteréžto důstojnosti odebral se již r. 1830 na odpočinek a † v moskev. novo-spasském monastýru. Původní práce homilétické daleko převýšeny jsou počtem překladů z jazyka hebrejského, německého, anglického atd., jichž byl dobře mocen. Hlavní z nich jsou: ''Zrělišče Kresta Christova'' (Moskva 1810) z něm. od Titze, Daublera a jl, ''Dva poučit. slova'' z něm. od Jerusalema (t. 1837), ''Ježednevnaja pišča dla christian'' (t. 1838) i ''Vozzvanie k neobraščennym'' (t. 1835) a R. Bakterův spis ''O věčnom pokojě Svatych'' (t. 1841) z angličtiny a mn. j.

{{Konec formy}}