Ottův slovník naučný/Dánsko: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m čárka; kosmetické úpravy |
m Robot: oprava přesměrování |
||
Řádek 7:
{{Textinfo
| TITULEK = Dánsko
| AUTOR = [[Autor:Vladimír Pech|Vladimír Pech]], [[Autor:Jan Palacký|Jan Palacký]], [[Autor:František Augustin|František Augustin]], [[Autor:Kristian Petrlík|Kristian Petrlík]], [[Autor:Ferdinand Havrda|Ferdinand Havrda]], [[Autor:Jaroslav Haasz|Jaroslav Haasz]], [[Autor:Arnošt Vilém Kraus|Arnošt Vilém Kraus]], [[Autor:Bohumil Jaroslav Matějka|Bohumil Matějka]]
| POPISEK =
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Sedmý díl. Praha : J. Otto, 1893. S. 1–33. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni11ottogoog#page/n10/mode/1up Dostupné online.]
Řádek 457:
Koncem XVIII. stol. počíná vlastní škola dánského umění, neboť rození Dánové vstupují do řad světových umělcův. Akademie umění, r. 1754 založená, jejíž prvním ředitelem byl franc. sochař {{Prostrkaně|Saly}}, stala se střediskem, v němž působili jako učitelé sochaři {{Prostrkaně|Wiedewelt a Weidenhaupt}}, malíři {{Prostrkaně|Jens Juel}} (podob.) a {{Prostrkaně|Abildgaard}} (hist.), stavitel {{Prostrkaně|Harsdorff}} a j., kdežto ze žáků vynikli malíři {{Prostrkaně|Carstens, Lund, Eckersberg, Kratzenstein-Stub, Pauelsen,}} ryjec {{Prostrkaně|Clemens}}, architekt {{Prostrkaně|C. F. Hausen}} a zvláště sochař {{Prostrkaně|Thorwaldsen}}. — {{Prostrkaně|C. W. Eckersberg}}, žák Abildgaardův a později L. Davidův v Paříži, založil svým jednoduchým realistickým směrem velkou školu, z níž téměř všichni dánští malíři v polovici XIX. stol. vyšli, jako {{Prostrkaně|Marstrand, Küchler, Konst. Hansen a Roed}}. Jiný národně nadšený směr, ovšem též od Eckersberga odvislý, zastupují umělecký historik {{Prostrkaně|Hoyen}}, krajinář {{Prostrkaně|Skovgaard, Lundbye, Melbye, Soerensen, Éxner a Vermehren}}.
V sochařství přirozeným způsobem {{Prostrkaně|Thorwaldsen}}, jehož význam svého času byl světový, působil dlouho na dánské sochaře (Thorwaldsenovo museum v Kodani) a zvláště dva jeho žáci {{Prostrkaně|H. E. Freund a H. V. Bissen}} se vyznamenali, kdežto {{Prostrkaně|Jerichau}} přivedl ku platnosti zdravý směr realistický. Jak čestné místo dánští umělci zaujímají v naší době, dokazují jména umělců, zvláště stavitelů, z nichž bratři {{Prostrkaně|Christ. a Theoph. Hansenové}} svou rozsáhlou činností v Athénách, ve Vídni a v Kodani zvláště se proslavili; kromě těchto sluší jmenovati {{Prostrkaně|Hetsche, Bindesbolla, Nebelonga, Meldahla, Dahlerupa, O. a W. Petersena, Fengera a Holma}}. — Malíři {{Prostrkaně|Bloch, Bache, Christensen, La Cour a Kroeyer}} a konečně sochaři {{Prostrkaně|Peters, Stein, Saabye, Evens, Chr. Freund a V. Bissen}} mladší jsou jen nejdůležitější z dlouhé řady dánských umělců. ''[[Autor:Bohumil Jaroslav Matějka|Mja.]]''
'''Dějiny,''' pokud věrohodnými zprávami hist. jsou zaručeny, sahají asi do V. stol. po Kr. O dobách dřívějších a o obyvatelstvu země svědčí hojnost nástrojů kamenných, rohových a kostěných zejména z doby řeč. neolithické a některé zmínky u starověkých spisovatelů (Pytheas z Massilie). Z poloostrova Jutského pocházeli snad germánští Kimbrové (odtud název Kimberského poloostrova), kteří s Teutony koncem II. stol. př. Kr. říši Římskou do velké tísně uvedli. Také Anglové a Sasové, kteří v pol. V. stol. Anglii osadili, pocházeli z velké části z nynějšího '''D'''-ska a sídla jejich zaujali potom Dánové, kteří dotud na Själlandě a ve švédské Skanii přebývali. Staré pověsti heroické, které v XI. a XII. stol. na Islandě byly sebrány a kterých užil také kronikář Saxo Grammaticus (kol. 1200), vypravují nám o odvážných výpravách Wikingů a nájezdech jejich na cizí pobřeží, ale historické jádro jejich jest bájemi příliš obestřeno. Tolik však zdá se býti jisto, že obyvatelstvo '''D'''-ska v sociálních poměrech nelišilo se hrubě od ostatních kmenů gótských. Národ dělil se na muže svobodné a otroky, správa pak byla úplně patriarchální, neboť otec byl hlavou celé rodiny a také kmenové měli své náčelníky. Následkem toho dělilo se '''D'''. ve množství malých říší majících v čele krále, kteří však mimo vliv podmíněný osobními vlastnostmi měli jen moc nepatrnou, neboť všickni svobodní mužové scházeli se k veřejným shromážděním (thingům) a tam rozhodovali o všech
| |||