Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/128: Porovnání verzí

JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m ť/ď
Skim (diskuse | příspěvky)
 
Stav stránkyStav stránky
-
Korektura:Nebylo zkontrolováno
+
Korektura:Zkontrolováno
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:


Poprvé, co jsem pana Koňuru znal, sklopil oči, ale hned je opět pozvedl, znova se na mne zahleděl a pokračoval: .
Poprvé, co jsem pana Koňuru znal, sklopil oči, ale hned je opět pozvedl, znova se na mne zahleděl a pokračoval:


»Je to něco takového - a mě v tom také budou vyslýchat. No, a člověk má. jen jednu česť na světě a jedno živobytí! A tak jsem chtěl prosit vašnosti, kdybyste moje jméno nedával do novin _ vždyť na tom nikomu nezáleží. Já ouplně za. nic 'nemohu - ale chtějí mě do toho také vtáhnout, a_tu se obracím na vašnosti přátelství, abyste mě v referátě vynechal. C0 pak na tom sejde! Já ani ne k vůli sobě jako k vůli přátelstvu …(1
»Je to něco takového a mě v tom také budou vyslýchat. No, a člověk má jen jednu česť na světě a jedno živobytí! A tak jsem chtěl prosit vašnosti, kdybyste moje jméno nedával do novin vždyť na tom nikomu nezáleží. Já ouplně za nic nemohu ale chtějí mě do toho také vtáhnout, a tu se obracím na vašnosti přátelství, abyste mě v referátě vynechal. Co pak na tom sejde! Já ani ne k vůli sobě jako k vůli přátelstvu …«


„Nu, neběží-li o nic jiného, pane Koňuro, rád vám vyhovím,« chlácholil jsem rozpačitého starce.
»Nu, neběží-li o nic jiného, pane Koňuro, rád vám vyhovím,« chlácholil jsem rozpačitého starce.


jeho oči radostně zableskly a měkká, teplá, nyní spocená pravice Koňurova chopila se mé.
Jeho oči radostně zableskly a měkká, teplá, nyní spocená pravice Koňurova chopila se mé.


»Tuze vám budu zavázán, vašnosti,« mluvil pohnutě, »to je služba, že ji nikdy nezapomenu. Vždyť jsme proto na světě, abychom jeden druhému pomáhali. A kdyby přec na to někdo tlačil, abych přišel do novin, ujměte se mne a nedávejte mě. tam. budu vděčný, já nebudu koukat na' nějakou malou 0dsluhu...«
»Tuze vám budu zavázán, vašnosti,« mluvil pohnutě, »to je služba, že ji nikdy nezapomenu. Vždyť jsme proto na světě, abychom jeden druhému pomáhali. A kdyby přec na to někdo tlačil, abych přišel do novin, ujměte se mne a nedávejte mě tam. budu vděčný, já nebudu koukat na nějakou malou odsluhu…«


Ruka páně Koňurova zajela při posledních slovech do záprsí kabátu, pohroužila se do kapsy a již se zase objevila. Prsty Koňurovy, vlhké a chvějící se, držely starou, ošumělou tobólku, a nyní zvedala se druhá ruka, aby jí otevřela.
Ruka páně Koňurova zajela při posledních slovech do záprsí kabátu, pohroužila se do kapsy a již se zase objevila. Prsty Koňurovy, vlhké a chvějící se, držely starou, ošumělou tobolku, a nyní zvedala se druhá ruka, aby jí otevřela.


Zadržel jsem starci ruku a stiskl mu ji až ke kolenu: ~
Zadržel jsem starci ruku a stiskl mu ji až ke kolenu:


»Pane, nejste první a zajisté ne poslední, kterýž mi nabízíte propitné jako sklepníku nebo podomkovi, abych o vás pomlčel. Mýlíte se. Slušný novinář nepřijímá takovýchto úplatků. Jste-li bez
»Pane, nejste první a zajisté ne poslední, kterýž mi nabízíte propitné jako sklepníku nebo podomkovi, abych o vás pomlčel. Mýlíte se. Slušný novinář nepřijímá takovýchto úplatků. Jste-li bez