Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/128: Porovnání verzí
m ť/ď |
|||
Stav stránky | Stav stránky | ||
- | + | Korektura:Zkontrolováno | |
Tělo stránky (pro transkluzi): | Tělo stránky (pro transkluzi): | ||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
Poprvé, co jsem pana Koňuru znal, sklopil oči, ale hned je opět pozvedl, znova se na mne zahleděl a pokračoval: |
Poprvé, co jsem pana Koňuru znal, sklopil oči, ale hned je opět pozvedl, znova se na mne zahleděl a pokračoval: |
||
»Je to něco takového |
»Je to něco takového – a mě v tom také budou vyslýchat. No, a člověk má jen jednu česť na světě a jedno živobytí! A tak jsem chtěl prosit vašnosti, kdybyste moje jméno nedával do novin – vždyť na tom nikomu nezáleží. Já ouplně za nic nemohu – ale chtějí mě do toho také vtáhnout, a tu se obracím na vašnosti přátelství, abyste mě v referátě vynechal. Co pak na tom sejde! Já ani ne k vůli sobě jako k vůli přátelstvu …« |
||
»Nu, neběží-li o nic jiného, pane Koňuro, rád vám vyhovím,« chlácholil jsem rozpačitého starce. |
|||
Jeho oči radostně zableskly a měkká, teplá, nyní spocená pravice Koňurova chopila se mé. |
|||
»Tuze vám budu zavázán, vašnosti,« mluvil pohnutě, »to je služba, že ji nikdy nezapomenu. Vždyť jsme proto na světě, abychom jeden druhému pomáhali. A kdyby přec na to někdo tlačil, abych přišel do novin, ujměte se mne a nedávejte mě |
»Tuze vám budu zavázán, vašnosti,« mluvil pohnutě, »to je služba, že ji nikdy nezapomenu. Vždyť jsme proto na světě, abychom jeden druhému pomáhali. A kdyby přec na to někdo tlačil, abych přišel do novin, ujměte se mne a nedávejte mě tam. Já budu vděčný, já nebudu koukat na nějakou malou odsluhu…« |
||
Ruka páně Koňurova zajela při posledních slovech do záprsí kabátu, pohroužila se do kapsy a již se zase objevila. Prsty Koňurovy, vlhké a chvějící se, držely starou, ošumělou |
Ruka páně Koňurova zajela při posledních slovech do záprsí kabátu, pohroužila se do kapsy a již se zase objevila. Prsty Koňurovy, vlhké a chvějící se, držely starou, ošumělou tobolku, a nyní zvedala se druhá ruka, aby jí otevřela. |
||
Zadržel jsem starci ruku a stiskl mu ji až ke kolenu: |
Zadržel jsem starci ruku a stiskl mu ji až ke kolenu: |
||
»Pane, nejste první a zajisté ne poslední, kterýž mi nabízíte propitné jako sklepníku nebo podomkovi, abych o vás pomlčel. Mýlíte se. Slušný novinář nepřijímá takovýchto úplatků. Jste-li bez |
»Pane, nejste první a zajisté ne poslední, kterýž mi nabízíte propitné jako sklepníku nebo podomkovi, abych o vás pomlčel. Mýlíte se. Slušný novinář nepřijímá takovýchto úplatků. Jste-li bez |