Stránka:Z pražských zákoutí.pdf/122: Porovnání verzí

Líčení toho dne, konané s prohnaným podvodníkem,_ukončilo odsouzením žalovaného na šest let těžkého žaláře. Bylo před večerem, ještě za světla, když jsme opouštěli soudní budovu. Za okamžik

- potom, když jsem se octl na. ulici, ozvaly se těsně za. mnou kroky, a. v téže chvíli zazněl také pozdrav, pronesený měkkým, mně již povědomým hlasem.

Ohlédl jsem se - vedle mne kráčel nový můj známý od rána.

nZaplať pán bůh,« mluvil 'bez úvodu, sotva že pozdravení jeho doznělo, »zase o jednoho méněu:

Nebylo mně do hovoru, jako Vždy po dlouhém, úmorném líčení, ale nechtěje vlídného starocha nešetrným mlčením odraziti, pronesl jsem:

›Ano - ale kolik podobných ještě pracuje ve světě na škodu a zkázu lehko'věrných, nezkušených lidí !u

»Bohužel, bohužel,« přisvědčoval mírným svým způsobem neznámý. »Neřeklo by se, jaká špatnosť, jaká vymyšlenosť zlých nápadů panuje mezi lidmi! A nepomý'šlejí, že to jednou musí na ně propuknout, nepamatují na své ženy a děti...«

I Tak soucitným, skoro chvějícím se hlasem pronesl poslední slova, že bylo zřejmo, kterak jsou procítěna..

.Pozvedl klobouk, jakoby chtěl uleviti horké hlavě, přejel si rukou čelo a tváře a pak řekl zase již ve své míře:

»Jak víte, že jsem od novínřc otázal jsem se; »vždyť mě vidíte poprvé.u