Stránka:Bible česká SZ II.djvu/571

„Píseň (všech) písní“ čili „Velepíseň“ zařadili Židé do sbírky „kethúbhím“^[1] a do skupiny „meghillóth“.^[2]

„Píseň písní“ znamená „Píseň nejkrásnější“ nebo „nejvznešenější“.^[3]

Nadpis^[4] ji připisuje Šalomounovi. S ním souhlasilo podání židovské i křesťanské. Nejinak smýšleli do nejnovějších dob katoličtí kritikové.^[5] Novodobá kritika upírá sice Velepíseň Šalomounovi a klade ji do časů pozdějších,^[6] nelze však říci, že důvody,^[7] které podává, jsou tak závažné, aby nad veškerou pochybnost byl zjištěn pozdější její vznik.^[8]

Smysl knihy, který do ní vložil inspirovaný spisovatel, jest allegorický, jinotajný;^[9] líčí poměr Boha k lidstvu, shromážděnému ve společnosti náboženské čili církvi.^[10] Ten poměr byl nazván v Písmě

1. Viz Sv. I. str. 715. pozn. 1.
2. Viz tamže pozn. 2.
3. Srv. „svatyně svatyní“ = velesvatyně, nejsvětější. Srv. „král králů,“ „nebesa nebes,“ „služebník služebníků,“ t. j. nejnižší sluha a pod.
4. Není-li tento nápis od inspirovaného spisovatele, jest jistě svědkem starobylého podání židovského. Srv. co bylo řečeno o nadpisech žalmů výše na str. 152.
5. Dovolávali se nadpisu; svědectví Sirachovcova (47, 15), míst, na kterých se Píseň zmiňuje o Šalomounovi (1, 4n; 3, 7. 11; 4, 4; 8, 11), jakož i výroků o přírodě, jež uvádějí v souvislost s 3 Král 4, 33.
6. Do času po zajetí, do třetího nebo dokonce do druhého století. Tak i katolický kritik Karel Holzhey, který pak důsledně tvrdí, že spisovatel Pís není znám a že podání hebrejské, které ji přičítá Šalomounovi, jest neudržitelno.
7. Jsou to popředně důvody jazykové. Mluva Pís je prý pozdní hebrejština, která jeví vliv aramštiny, perštiny, ba dokonce i řečtiny (!?).
8. „Není jisto, že církevní otcové přičítajíce Pís Šalomounovi, chtěli vysloviti církevní nauku platnou konečně na věčné časy a že nechtěli toliko vyjádřiti učené mínění soukromé, které má v těchto věcech svou povahou cenu pouze zatímnou. Pro vážnost Pís je lhostejno, kdy, kde a od koho byla napsána. Pro hodnověrnost (přirozenou) knihy dějepisné mají ovšem doba, místo a osoba, která ji napsala, veliký význam. Naše kniha však není dějepis a neobsahuje dějepisných prvků. Nemáme proč bychom se rozčilovali pro šalomounský původ nebo pro vznik pozdější. Klidně čekáme, až výprava, proti Šalomounovi podniknutá, bude korunována lepším úspěchem, anebo až se jí vzdají, ježto nemá žádných vyhlídek. Zatím usilujeme o to, bychom přirozené i nadpřirozené kráse knihy lépe rozuměli.“ (Hontheim.)
9. Allegorický (jinotajný) smysl dlužno rozlišovati od typického čili předobrazného! Viz níže pozn. 31. „Allegorií“ čili „jinotajem“ rozumíme rozvedenou „přenůšku“ (metaforu).
10. Církvi popředně starozákonné čili synagoze, od Abrahama a zejména od Mojžíše do vtěleni Syna Božího, který tímto vtělením se zasnoubil, či lépe řečeno vešel v manželství se synagogou; očištěná, posvěcená a zdokonalená synagoga jest církví křesťanskou. V tom smyslu možno říci, že Pís líčí milostný poměr Kristův k církvi křesťanské. Ježto pravá církev nějakým způsobem byla i před Abrahamem, a ježto jest vůle Boží, aby všecko lidstvo bylo v jednom ovčinci pod jedním pastýřem shromážděno, lze říci, že Pís líčí