Ottův slovník naučný/Epiktétos: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m added Category:Filosofové v Ottově slovníku naučném using HotCat |
m oprava grc |
||
Řádek 15:
{{Forma|proza}}
'''Epiktétos''' ({{Cizojazyčně|grc|Ἐπίκτητος}}), filosof řecký školy stoické, v I. stol. po Kr. Po způsobě školy své věnuje pozornost hlavně otázkám éthickým; nejde mu o zkoumání theoretické jako o řádnou správu životní. V Sókratovi a Diogenovi kynickém spatřuje nejskvělejší vzory své. Úkolem filosofie vůbec jest dle něho poučiti člověka, čeho si má žádati a čeho se varovati. Filosof má býti lékařem, knězem, více k srdci než k rozumu promlouvaje. Logika a fysika jsou dle něho oprávněny jen jako průprava k éthice. V theologii pantheistický názor stoický zaměňuje často představou božstva osobního, jež svět prozřetelností svou zachovává a řídí. Hlavně při důkaze teleologickém o jsoucnosti boží rád prodlévá. Podstatné vlastnosti bytosti božské jsou dokonalost a dobrota. Ty se projevují ve světě, kterýž proto jest rovněž dokonalý. Nejvyšším zákonem jednání lidského proto jest podrobiti se úplně vůli božské. »K bohu vzhlédna odvaž se říci: Nalož se mnou, jak chceš, Tobě se podrobuji, Tobě náležím.« Tak heslo stoické »Žíti shodně s přírodou« u '''E.''' nabývá spíše podoby »Žíti shodně s vůlí boží« a zní křesťansky. V bytosti lidské je pak duch jiskrou božstva samého, dočasně schránkou tělesnou upoutanou. Jako však božstvo světu vládne, tak duch tělu má vlásti. Z přesvědčení pak o božském původu ducha lidského vzchází '''E'''-tovi nauka o rovnosti a bratrství všech lidí, jakož i nazírání na smrť, křesťanskému obdobné, jako na pouhý přechod v život nový. »Smrtí neodcházíš na místa hrozná, nýbrž tam, kde je původ tvůj.« Jako cestování jest jen změnou místa, tak i umírání jest jen přeměnou z nynějšího stavu bytí do stavu jiného, nikoli však do nebytí. Jako stoikové ostatní i '''E.''' sebevraždu v případě nutnosti připouští: »V příbytku je kouř. Málo-li ho, vytrvám; mnoho-li však, pamatuji, že dvéře jsou otevřeny a odejdu«. Úkolem života vezdejšího je blaženost. '''E.''' nepodává jednotné éthické soustavy vědecké, nýbrž pro jednotlivé případy životní dává napomenutí významná, jež ukazují cestu, po níž člověk, překonávaje vášně a náruživosti své a dospívaje k úplnému klidu, netklivosti stoické ({{Cizojazyčně|grc|
{{Konec formy}}
|