Básnické spisy (Kalina)/Jeník: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Parametr nakladatel; kosmetické úpravy |
{{Poznámky pod čarou}}; |
||
Řádek 11:
Pouť! v Mochově zní muzika —
Rychle v plesu čas utíká,
„Ticho, hoši! Jeník kývá,
Ještě nám jednou zazpívá,
„Pěj, Jeníčku! písně tvoje
Sladké jsou co medu zdroje,
„„Hrajte, páni muzikáři!
Zaplatí vám hospodáři —
Rozvij se, rozvij, rajská růžičko!
Koně sedlejte — pistole dejte!
Ven vyvolejte, ať já ji vidím —
Na koně sedal, za palaš se bral —
„Zavdals mi, zavdals jeden prstýnek,
„„Já ti ho nevyloup — on ti sám vypad
„Proč bych plakala, když nemám proč?
Stromek nevyrost, jabka nezrajou —
„„Cože! Baruška je jiná?““
Lid šeptá si, ruce spíná, —
Zvoní koně kopytama,
Zvoní lásce, zvoní hrana —
Dívka vadne — nyje — chřadne —
Jeník v dálce — v líté válce; —
Juž aj, půlnoc stíny vlíká —
Vrahův přemoc — pluk utíká —
Kdo se v říze to přihání!
Hrdinať — vavřín na skráni:
Cloní Jana rouškou svojí,
V náruč vine — k srdci pojí;
„„Nemají tě vrahův rány
Sklátiti ve klín Morany!
Dosti místa v mé mohyle,
Tam najdeš pokojné chvíle,
Jan se dívce v lůno kloní —
Koně kopytami zvoní —
</poem>
Řádek 108:
''Poznamenání básníkovo.'' Báseň tato založena na skutečné události. Jan Róza, rodem z Černík, chalupníkův syn, švoležer, zatím na odpustu, čeledín v Mochově v kraji kouřimském, pro svou pořádnost v práci rolnické a ještě více pro svou švárnost a veselou mysl všeobecné obliby u tamních občanů požíval, tak že zaň rádi sousedé muzikantům platívali, dychtivě poslouchajíce, an před muzikanty se postavě improvisuje. Vložená v baládu tuto píseň jest drahým zůstatkem zpěvův Rózových, zachovaná šťastnou pamětí mé matky, již ona byla druhdy při muzice z úst Rózových pochytila, jenž ji v noci před svým na vojnu odjezdem své milé, v smutném stavu opuštěné Barboře k nesmírnému jejímu hoři zazpíval. Ona v tomže roku želem umřela. O neklidu, jejž pojměl Jan po smrti její, divnostrašné věci se proslýchaly. —
{{Konec formy}}
{{Poznámky pod čarou}}
[[Kategorie:Poezie]]
|