|
}}
{{Forma|proza}}
'''Neděle,''' ''ἠμέρα{{Cizojazyčně|grc|ἡμέρα ϰυριαϰήκυριακή}}'', lat. ''{{Cizojazyčně|la|dominica}}'' (t. ''{{Cizojazyčně|la|dies}}''), {{Prostrkaně|den Páně}}, první den v témdni, určený k odpočinku od práce a posvěcený bohoslužbě, byla zavedena v době apoštolské pro křesťany na místo židovského sabbatu. Ježto z mrtvých vstání Páně stalo se v den po sobotě, apoštolé schvalovali věřícím, aby scházeli se v ten den k »lámání chleba« (t. j. ke slavení večeře Páně), a nařizovali jim, aby v týž den společné bohoslužby konali sbírky na podporu chudých mateřské obce jerusalémské (Skutky ap. 20, 7; 1 Kor. 16, 2). Světiti '''n'''-li odpočinkem a liturgií stalo se záhy přikázáním církevním. Cís. Konstantin Vel. utvrdil svěcení '''n.''' státním zákonem, přidav zápověď, aby klid toho dne nebyl rušen ani veřejným obchodem nebo soudním řízením. Středem církevního roku jest '''n.''' po jarním úplňku, tak zvaný Hod boží velikonoční, památka z mrtvých vstání Páně. Před ní počítá se šestero '''n'''-l postních (1. {{Prostrkaně|černá}} nebo {{Prostrkaně|pytlová}}, ''{{Cizojazyčně|la|dominica in quadragesima}}'', ''Invocavit'', 2. {{Prostrkaně|suchá}} nebo {{Prostrkaně|pražná}}, ''{{Cizojazyčně|la|Reminiscere}}'', 3. {{Prostrkaně|kýchavná}}, ''{{Cizojazyčně|la|Oculi}}'', 4. {{Prostrkaně|družebná}}, ''{{Cizojazyčně|la|Laetare}}'', 5. {{Prostrkaně|smrtelná}}, ''{{Cizojazyčně|la|Judica}}'', 6. {{Prostrkaně|květná}}, ''{{Cizojazyčně|la|in palmis}}'') a tré předpostních (1. {{Prostrkaně|devítník}}, ''{{Cizojazyčně|la|in septuagesima}}'', 2. první po devítníku, ''{{Cizojazyčně|la|in sexagesima}}'', 3. druhá po devítníku, ''{{Cizojazyčně|la|in quinquagesima}}''). Po velikonoci následuje šestero '''n'''-ěl (1. {{Prostrkaně|bílá}}, {{Prostrkaně|provodní}}, {{Cizojazyčně|la|''in albis'', ''Quasimodogenití'', 2. ''Misericordia'', 3. ''Jubilate'', 4. ''Cantate''}}, 5. {{Prostrkaně|prosebná}} n. {{Prostrkaně|křížová}}, 6. ''{{Cizojazyčně|la|Exaudi}}''). Advent skládá se ze čtyř '''n'''-ěl, z nichž první jest počátkem roku církevního. Počet '''n'''-ěl po svátku Zjevení Páně č. sv. tří králů (6. ledna) řídí se datem Hodu velikonočního, tak že v některém roce bývá toliko jedna '''n.''' po Zjevení Páně, jindy dvě až šest. Hod boží svatodušní připadá na první '''n'''-li po době velikonoční. Počet '''n'''-ěl po sv. Duchu (z nichž první jest spolu svátkem Nejsv. Trojice) řídí se zase datem Hodu velikonočního a počátkem adventu. V některém roce bývají 23 '''n.''' po sv. Duchu, jindy 24 až 28. Charakter '''n.''' jakožto dne svátečního nepřipouští, aby byla dnem postním. Na památku mystického z mrtvých vstání věřících, jež stalo se křtem, světí se každé '''n.''' voda, kterou před službami božími lid v kostele bývá pokrápěn. Povinnost katol. křesťana vzhledem k '''n'''-li jest: 1. služebné nebo těžké práce se zdržovati, 2. celou mši svatou pobožně slyšeti, 3. dobré skutky konati. ''[[Autor:František Vacek|Vac.]]''
{{Konec formy}}
|
