Jak se dětí učí chodit?: Porovnání verzí

m
parametr periodikum; kosmetické úpravy
(fix)
m (parametr periodikum; kosmetické úpravy)
{{Textinfo
| AUTOR = [[Autor:Duchoslav Panýrek|Duchoslav Panýrek]]
| AUTOR-UVEDEN-JAKO = Dr. D. Panýrek<ref> Napsal to do velmi pěkné knížky: Zdraví největší poklad. Vyšla u F. Topiče v Praze za 80 h. Každému doporučujeme.</ref>
| TITULEK = Jak se dětí učí chodit?
| LICENCE = PD old 70
| ZDROJ = ''Česká dívka'', ročník VI, číslo 1
| periodikum = Česká dívka
| VYDÁNO = 1909
}}
{{Forma|proza}}
Protože vy, milí čtenáři, často svým malým sourozencům, zvláště na venku, býváte učiteli chůze a anděly strážci (aspoň máte jimi býti a ne své vlastní zábavy si hleděti a nevšímati si dítěte, jež vám matka, jdouc za svou prací, svěřila v opatrování), vylíčím vám, jak se asi děti učí choditi.
{{Oddělovač}}
Tisíce matek odchovává tisíce dítek od kolébky až k dospělosti. Láskyplným okem sledují vývoj dítěte od prvního nesrozumitelného zvuku až po dokonalý řečnický výkon, od prvního krůčku dítěte až po pružnou bezpečnou chůzi dospělého.
 
Tisíce matek pozoruje tělesný a duševní vývoj dítěte. Ale nevím, dovedla-li by nám jediná pověděti, jak se dítě učí chodit, jak se učí mluvit atd. A ještě
Zde budiž mi dovoleno odpověděti na příbuznou otázku: {{Prostrkaně|Jak se děti učí chodit?}}
 
Tělesný vývoj dítek pokračuje velmi zvolna. Za poměrů normálních nabudou děti v druhém nebo třetím měsíci života schopnosti hlavu držeti výše; v 6. nebo v 7. měsíci jsou schopny vzpřímiti trup a posaditi se i seděti — s počátku za pomoci matčiny, později samostatně.
 
{{Prostrkaně|Konec prvního roku nebo počátek druhého roku přináší první pokusy státi a choditi}}. Zdravé děti, nejsou-li příliš tlusté, jeví již v této době samy od sebe potřebu stavěti se na nožičky.
děti naučily se chodit, když k tomu přišel vhodný čas, a žádné nezůstalo sedět,« dí trefně dětský lékař dr. {{Prostrkaně|Steiner}}.
 
Kdo však předčasně nutí děcko stát a choditi, škodí kostře dítěte jinak zdravého, tím více ovšem, je-li stiženo křivicí. Starý jeden spisovatel lékařský, {{Prostrkaně|Soranus}}, ve svých spisech se zmiňuje o tom, že ve starém Římě byla křivice (křivé nohy) domovem, což vysvětluje tím, že matky své dítky příliš brzo stavěly.
 
Tolik je jisto ještě dnes, že předčasné stavění dítek křivičných zkřivení kostí podporuje.
Upadlo-li děcko, má se učiti, aby samo vstalo. Ohledávání, neuškodilo-li si, má se díti nepozorované, sice stane se. dítko choulostivým a naříkavým; rádo přehání. Začne-li plakat, nevšímejme si toho a nekonejšeme, nelitujme dítěte. Mnohem moudřejší je smíchem a žertem pozornost dítěte od nehody odvraceti. Již staří znalci radili: {{Prostrkaně|Upadne-li dítě, nelitujte je}}. Stalo by se bázlivým. Třeba se přemoci a chovati se zcela klidně. Jakmile dítě počneme litovati, dá se do pláče s chutí, třebas necítilo nejmenších bolestí. Litováním činí se nejen skutečné bolesti citelnějšími, nýbrž děcko nové si vymýšlí. Pádem si tak neuškodí, protože se neučí choditi po dláždění. Pádem stává se dítě opatrnějším a brzy se naučí ruček svých vhodně užívati k zachycení se, nebo je nastaví nebo samo do předu klesne, ví-li, že se nemůže spolehnouti na jiné. {{Prostrkaně|Při pádu nesmíme dítě za ruku uchopiti}}, neboť bychom takto mohli způsobiti neštěstí, na př. vymknutí ruky nebo zlomení. Nemožno-li celé tělo zachytiti, nechme je raději upadnouti, což mu obyčejně méně škodí. Ovšem jsou případy, kde se musí dítě zachytiti za každou cenu, na př. hrozí-li pád s výše nebo do vody.
{{Oddělovač}}
Dítě se tak snadno {{Prostrkaně|neunaví}}, neboť nenamáhá přes míru sil svých. Dokazuje nám to zkušenost. Po několika krocích usedne sice, samovolně nebo bezděčně, další odstavce vyměřené pouti urazí po čtyřech, načež po chvíli se zase vzchopí.
 
Chceme-li podporovati chůzi dítek, {{Prostrkaně|držme děcko oběma dlaněmi v podpažích}}. Za šaty vzadu nemá se držeti, ani za ruku. Raději nechme je samotné kráčeti, nebo, musí-li už být vedeno, veďme je za obě ruce. K tomu třeba ovšem dvou spolehlivých osob. Při volném pádu děti se obyčejně neporaní, vedou-li se však za jednu ruku a padnou při tom, visí chvíli na vlastní ruce, otočí se kolem ní a padnou hlavou vpřed. Při tom hrozí nebezpečí, že si vymknou rámě, nebo se nalomí kost, zvláště když matka snaží se padající dítko od nárazu o zem uchrániti, trhne pak děckem za ruku do výše.
 
Přílišné úzkostlivosti sluší se také varovati. Starý rádce praví: Děti nesmějí se příliš spoléhati na cizí pomoc, nýbrž musí co možná nejvíce vlastní síly zkoušeti. Čím méně vlastní síly zkoušíme, tím méně naučíme se jich užívati. Úzkostlivostí matek stávají se děti bázlivými, neodváží se ani krok učiniti bez přispění, nedávají pozor na své kroky a upadnou samy. Zvykly býti voděny nebo nošeny a zvykají tak cizí pomoci. Hned poznáme, učily-li se děti samy choditi nebo byly-li uměle učeny. Onyno mají bezpečný, pevnější krok, tyto kolísají, zakopnou a padnou přes nejmenší překážku a úzkostlivě drží se matky za sukně.
75 329

editací