|
Pausanias zmiňuje se o hojných takovýchto památkách, jmenuje, kde mu známo bylo, i umělce, od něhož sochy, vozy, koně a otěžníci vytvořeni byli.
Avšak na teto poctě nebylo dosti. Vítěz vrátiv se do obce své slavně byl vítán a uctíván. Příkladem uvedeme, že Agrigentští jedenkráte občana svého, jenž v OlympuOlympii zvítězil, dovezli do města průvodem dvou set čtverospřeží bílých, a zbořivše za tou příčinou kus městské zdi, do chrámu jej vedli a konečné velikou na poctu jeho slavili hostinu. To dálo se i v jiných městech řeckých. I tam stavěli jim sochy na místech čestných, na př. v gymnasiích, palaestrách, v loubích, na náměstí i při chrámech; ano v Athenách už Solon kázal, aby se vítězům olympijským udělovalo po 500 drachem. Později udíleno jim bylo velečestné chování v prytancii, ježto „vítěz, jenž čtveropřeží nebo dvojspřeží v Olympii zvítězil, činí dle domnění Atheňanů město jejich blaženým“ dí Sokrates, a sám Plato na jevo dává, že vítězové olympijští žijí blaženě. Byliť všady prosti poplatkův obecních, a při slavnostech dostávalo se jim místa předního.
Básníci nejznamenitější oslavovali vítěze, obzvláště olympijské, tak řečenými epinikiemi, jmenovitě Pindar, Simonides, Bakchylides a jiní později.
|
