Krátká příručka hornolužické srbštiny/Souhlásky — Sobuzynki: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava titulku; -prázdné parametry; kosmetika; kosmetické úpravy |
m unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy |
||
Řádek 9:
| AUTOR = [[Autor:Josef Páta|Josef Páta]]
| VYDÁNO = 1920
| LICENCE = PD
}}
1. Souhlásky '''b''', '''c''', '''č''', '''d''', '''j''', '''k''', '''m''', '''n''', '''p''', '''r''', '''s''', '''š''', '''t''', '''z''', '''ž''' mají shodnou výslovnost s češtinou. Na př. ''baseń'' (vyslov báseň), čes. báseň, bajka, ''bitwa'' (bitva), ''blido'' (stůl), ''bóle'' (bu°le), čes. více; ''cuzy'' (cizí), cyle (zcela), cyrkej (kostel);
Řádek 22:
:''sad'' (ovoce), ''Serb'' (Srb, Lužičan), ''sněh'' (vyslov sni<sup>e</sup>, čes. sníh), ''sobustaw'' (člen);
:''šija'' (šíje, krk), ''škit'' (ochrana), ''škra'', ''škrička'' (jiskra, jiskřička), ''štwórtk'' (čtvrtek);
:''tajki'' (takový), ''tež'' (vyslov tejž), čes. též, ''tola'' (přece, tedy), ''tunjo'' (lacině);
:''zabawa'' (zábava), ''zahe'' (záhy, časně), ''zahroda'' (vyslov zaroda) čes. zahrada, ''zastojnik'' (úředník), ''zatrašny'' (strašný);
:''žaba'' (žába), ''žarowanje'' (smutek), ''žehliwy'' (vyslov želivy), čes. žhavý, řeřavý, ''žiwjenje'' (život), ''žort'' (žert).
Řádek 48:
tvrdé '''ł''' je hrdelná souhláska tvrdá, kterou vyslovujeme jako v '''(u)''' úplně podobně výslovnosti v českém slově ''kořauka'' (kořalka): ''dał'' (vyslov dau), čes. dal, ''połny'' (vyslov pouny), čes. plný, ''ławka'' (vyslov, vavka), lávka, lavice, ''łopjeno'' (vopjeno), list, ''łuka'' (louka), ''łža'' (vyslov ''vža''), lež.
Lužické '''w''' na konci slov a před jinou souhláskou se vyslovuje rovněž jako '''u''' podobně českému dialektickému kře''u'' (byl tady le''u'', brk’ (= klopýtl) přes kone''u'', tekla mu kre''u''); ''law'' tedy vyslovujeme nikoliv laf (jako české lev = lef), nýbrž ''lau''; tak i ''prawda'' (vyslov prauda jako v českých nářečích), čes. pravda, ''row'' (vyslov rou), čes. hrob; 2. pád množ. čísla: ''Serbow'' (vyslov Serbou), čes. Srbů (lužických); jinak zní toto '''w''' před samohláskami podobně českému '''v''', ač i to Lužičané vyslovují s náběhem k ''u'': ''wabić'' (vábiti, tedy spíše jako ''u''abič) ''warić'' (vařiti), ''wěrny'' (pravdivý, skutečný), ''wěsty'' (jistý), ''wjacy'' (více), ''wjele'' (mnoho), ''wobskoržić'' (obžalovati), ''wokomik'' (okamžik).
| |||