Cesta z Království Českého do Benátek, odtud do země Svaté, země Judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a Sv. Kateřiny v Pusté Arábii/Díl druhý/Kapitola 23.: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m {{Poznámky pod čarou}}, −Kategorie:Části, −duplicitní prázdné řádky |
m formát odřádkování; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
== O putování mahumetánův do Mecchy a Mediny, měst v Arabii ležících, k hrobu Mahumetovu.==▼
▲== O putování mahumetánův do Mecchy a Mediny, měst v Arabii ležících, k hrobu Mahumetovu. ==
{{Forma|proza}}
Jakož jsem toho nahoře dotekl, že se každého roku ''caravana'', to jest množství lidu do Kairu shromažďuje, aby odtud do Mecchy putovali, a protož tuto míním o tom obšírnější zmínku učiniti. A poněvadž to putování předešle od Jana ''Levenclavia'' v knize jeho Turecké pořádně vypsané stojí, a s tím, co jsem se o té věci od lidí toho povědomých vyptal, výborně se nad jiné srovnává, vypsání teď téhož spisovatele, kteréhož na tomto místě užil jsem a je z německé řeči na česko přeložené postavil, v těchto slovích:
Předně sluší věděti, že mahumetáni každoročně půst držívají, kterýž za jeden měsíc trvá, a takový měsíc někdy dříve, někdy později v roce přichází, a v řeči jich jmenuje se ''ramasan'', a jejich Velikánoc slove ''bairam'' .Dokudž tehdy ten jejich půst trvá, zatím všickni ti, kteříž do Mecchy jíti aneb jeti chtějí, v městě Kairu se shromažďují. Potom jakž se dvadceti dní toho bairamu naplní, strojí se karavana na cestu. Pročež věděti, že pro veliké a znamenité lidu shluknutí z Anatolie, z země Řecké, Barbarie anebo Afriky, příčinou té jízdy v zástupích velikých se zbíhá, a někteří tam za příčinou náboženství, někteří pro obchod a kupectví, jiní z kratochvíle a pro ukrácení času táhnou. Když pak již některý den po jejich bairamu mine, spořádajíce se všickni čile na cestu, táhnou z města Kairu až za dvě míle vlaské na jedno místo jmenem Birka, tu očekávají správce svého nad karavanou.
Řádek 25:
Kupci, kteříž s karavanou táhnou, vozí s sebou na prodaj na díle hedbávné rouchy, na díle koraly a mosazné nádobí, a jiné všelijaké zboží; jiní obilí, reyži, bob a všelijaké potravy; a někteří prodávají svá zboží na cestě, jiní v Mecchu, tak že každý o to se snažuje, aby něco s sebou vezl, na čem by mohl zisk míti, poněvadž ze všeho zboží, kteréž se do země vozí, zhola žádného cla aneb mýta se neplatí, než co na lodích po moři vezeno bývá, z toho náležité jest deset ze sta složiti.
=== Začátek té jízdy. ===
V první sobotu, prvé než se karavana na cestu vydá, jede správce se všemi svými vůdci a místodržícími na zámek v Kairu před baše, kterýž jednomu každému z nich daruje šaty; správcovy šaty jsou od zlatohlavu, jiné pak prostší; jakž jedenkaždý v vyšším anebo nižším stavu a povinnosti jest, tak se jim tolikéž šaty dávají. Dále odvozuje jim zřejmě v divánu, to jest v soudné světnici aneb audiencí, ''chisnalti nabi'', což v arabské řeči tolik slove, jako prorocké šaty aneb roucho, a to jest z černého hedbáví udělané, v prostředku jeho jest pruh s zlatými literami, v nichž se následující slova obsahují: ''La Illah Ille Alah, Muhamed resul Allah'', to jest: „Není více bohův, ale jeden bůh a ''Muhamed'' poslaný od boha.“
Řádek 39 ⟶ 38:
Poslední tu noc, prvé než se karavana pryč, odbere, drží se u prostřed karavany mnoho ceremonií a veselých her i kratochvílí, s některými zámky a mnohými jinými mistrovskými kusy od ohně. Janičaři pak zůstávají tehdáž vně okolo stanu správcova, od nichž takový hlahol a provyskování jest slýchati, až se všudy vůkol po zemi rozléhá. Též také v noci čtyrykrát aneb šestkrát svou střelbu vypouštějí. Potom jak se rozednívá, vstávají; v tom trubači troubí, rovnají se do pořádku a na cestu vydávají.
=== Kterého času karavana z místa se hýbá, a kdy zase odpočívá. ===
Věděti sluší, že z Kairu do Mecchy jest okolo třidcíti dnův cesty, a to skoro veliké. Nebo obyčej jest karavany silně předce jeti a málo odpočívati, a nejvíce ten a takový spůsob zachovává, že když jest již po dvou hodinách na noc, tedy až do východu slunce předce jede; potom odpočívá až do poledne, po poledni se znovu hýbá a jede až do večera; po té odpočívá za dvě hodině, a odpočina zase se na cestu vydává. A tak ten obyčej zachovává až do vykonání té jízdy, a nemění sobě toho pořádku, krom toliko na některých místech, o kterýchž svým časem dotčeno bude, jmenovitě, že někdy pro vodu za celý den anebo za půl druhého odpočívají. A činí to pro bezpečnější sebe i hovad zachování; nebo kdyby toho nečinili, tak dobře lid, jako hovada by mřeli a na místě zůstávali.
=== Jakým pořádkem karavana jezdí. ===
Když karavana jede, zachovává přitom spůsobu a pořádku, jakž se níže pokládá toto. Rozděluje se na tři zástupy: první jest předního tažení, druhý prostředního tažení, třetí zadního tažení.
Řádek 59 ⟶ 56:
Správce nad karavanou vždycky okolo svého lidu vůkol jezdí, a nikdy na jistém místě nezůstává. Okolo něho ústavně jsou a na službu mu hledí jeden čauš s pětmecítma špáhy, zbraní dobře opatření, na dromedářích jedouce. Item, osm hudcův, kteříž violy v rukou nosí a bez přestání pískají, až do času odpočívání. Provázejí ho také až právě do jeho stanu, a jednostejně, některé zpěvy a písně prozpěvují, ku poctivosti proroka Mahumeta. Jakž pak správce do svého stanu vejde, bývá povoleno všechněm těm, jenž ho provázeli a na službu hleděli, jednomu každému na místo jeho se obrátiti.
=== O obzvláštních a znamenitých věcech, kteréž se na té cestě nacházejí a spatřují. ===
Poněvadž na cestě, do Mecchy nemnoho pamětihodných věcí se spatřuje, z příčiny té, že karavana velmi zřídka, nýbrž skoro nikdá pokojně neleží, aneb na bydlitelných a vystavených místech neodpočívá, kterýchž tam málo vídati, než vždycky v poli: protož toliko při vypisování této naší cesty o některých malých tvrzích aneb zámcích, kteříž se tu nacházejí, zmínku učiníme, a jsou téměř tito, jenž níže stojí: Agerunt, Nachel, Akba, Biritem aneb Muel a Eszlom. Z těch pěti zámků první dva opatrováni bývají od Mouřenínův, ostatní tři od Turkův, a stráž aneb osazení jich jest toliko osmi aneb nejvíce desíti osobami v jednom každém zámku, se čtyrma anebo pěti malými kusy střelby, jmenem šmerigli, kteříž sic k ničemuž neslouží, než aby vody sladké před Araby hájili, tak aby karavana, když by tam přijela, nalezla, čím by se posilnila.
Řádek 87 ⟶ 83:
Potom vstávají s některými jich vzácnějšími osobami, a ty šaty aneb roucho, i ty zlaté dvéře, o nichž svrchu povědíno, s sebou berou, a jedou tak do města, a hned upřímo do kostela, mívajíce s sebou velmi málo lidí, vcházejí tam; kdežto vejdouce, spůsobují i hned to, aby staré roucho z domečku neb kaplice Abrahamovy dolů sňato bylo a na místo starého nové vkládají. To pak staré roucho zůstává kleštěncům, ustanoveným služebníkům téhož kostela. Potom bývá od nich prodáváno poutníkům, jeden kousek aneb flek za čtyry aneb pět dukátův, a ten se pokládá za velmi blahoslaveného, kdo toliko nejmenší flíček odtud dostati může, a váží sobě toho rovně jako nějaké svátosti. Říkávají také, že kdyby se to některému člověku, ješto by k smrti pracoval a s tímto světem loučiti se měl, pod hlavu podložilo, ten žeby tudy všech hříchův shlazení a dokonalých odpustků za svá přečinění nabýval. Podobně tolikéž odnímají staré dvéře a na místo jich postavují ty nové dvéře, a staré dávány bývají serifovi. Potom říkají své modlitby, podlé vykonávání některých obyčejných slavností. A serif potom zůstává v městě, a správce nad poutí obracuje se zase ven k svému stanu.
=== O serifovi králi v Mecchy. ===
Serif ten, chtějí tomu, žeby pojíti měl z proroka Mahumeta podlé linie mateřské, jmenovitě z Fatmy dcery Mahumetovy a z Ali zetě jeho, kterýž dotčenou Fatmu měl za manželku. Nebo ten prorok neměl žádného syna aneb pohlaví mužského dědice, kromě toliko tu jednu dceru, z níž ten serifů rod pochází, v němž vždycky na nejstaršího syna podlé pořádné posloupnosti království Mecchy obyčejně připadá, kteréžto každoročně králi svému půl millionu zlata anebo něco málo více na důchodích vynáší; a takoví lidé, kteříž se za krevní přátely a příbuzné toho rodu vydávají a drží, a již jich nesčíslně mnoho jest, dávají sobě sami jmeno emir, a tudy chtějí páni nazíváni býti. Nosí zelené šaty, anebo při nejmenším zelený klobouk, slove tulbant, aneb obálku, aby od jiných lidí byli rozeznáni. Nedopouštějí také, aby kdo z křesťanův, kteříž v jejich zemi bydlí aneb obchod vedou, zelené jaké šaty nosili, ani co zeleného na těle svém měli. Nebo říkají, že nenáleží, aby křesťané (jež oni gauri nazívají) nápodobnou barvu nositi měli, kteréž veliký přítel a prorok boží Mahumet k oděvu svému požíval.
=== O městě Mecchu. ===
Město Meccha v arabské řeči jmenuje se Maccha, jakoby řekl „obydlí“. Obsaženo a obhraženo jest velmi vysokými vrchy; položení jeho jest neúrodné, ačkoli leží mezi horami na rovině. V tom městě jsou některé rozkošné zahrady, v nichž převeliká hojnost fíkův se obrozuje, též vinných hroznů, jablek a melounů množství veliké roste. Vody také má dosti, ale málo chleba. Není žádnou okrouhlou zdí obsažené, a okolek jeho drží v sobě okolo pěti mil vlaských. Domové v něm jsou dosti ozdobní a pevní, nebo jsou skoro na vlaský spůsob vystaveni. Palác serifů jest velmi pěkný, subtilně vystavený a milý.
Řádek 99 ⟶ 93:
U prostřed města jest ten veliký kostel mešit, spolu s Abrahamovým domem, jenž v prostředku toho kostela stojí, a ten kostel žeby vystaven byl toho času, když ještě prorok Mahumet živ byl. Jestiť pak čtverhranatý a tak veliký, že okršlek jeho na dvě míle vlaské se vztahuje, to jest každá z těch čtyr stran na půl míle. Udělaný jest jako nějaký klášter; nebo v prostředku, rovně jako v síních sloupových má samý o sobě dvůr pod nebem nepřikrytý, na němž výš dotčený dům Abrahamů stojí. Sloupové síně, kteréž okolo toho dvoru jdou vůkol, jsou také na čtyry cesty rozděleny. Meze, nimiž se každá cesta jedna od druhé odděluje, spraveny jsou s některými mramorovými a některými kamennými a vápennými sloupy. A ten znamenitý mešit má devadesáte devět bran, a věží pět téměř takových, jakéž u nás jsou zvonice, na kterýchž talismanlarové aneb turečtí kněží obyčejně lid do kostela svolávají. Poutníci aneb pocestní, kteříž příležitosti stanů míti nemohou, právě na tom místě v zástupích sobě příbytky osobují, a pro velikou nábožnost muži s ženami vespolek se směšují a líhají, tak že mešit, jejž za dům modlitební míti chtějí, často v horší místo se obrací než v mordéřské zálohy.
=== O Abrahamovém domu. ===
Dům Abrahamů jest též čtverhraný, všecken a naskrze z kamení šedivého vystavený, dvadcíti kročejů zvýši, čtyřidcíti kročejů v okršlku. Z jedné strany toho domu jest ve zdi jeden kámen pídi zdýli a půl pídi zšíři, o kterémžto kamenu praví, že jest prvé, než ten dům vystaven byl, s nebe spadl, a že jest podlé toho hlas slyšán, kterýž pravil: na které místo ten kámen upadne, tu že se dům boží vystaví, v kterémžto božím domě hříšníci budou vyslyšáni. Při tom také praví, když jest ten kámen s nebe spadl, že jest nebyl černý, než všecken jako sníh bílý; ale že jsa od tak mnoha hříšných úst tak začasté líbán, tím černý učiněn jest. Nebo všickni poutníci a pocestní musejí jej líbati; a říkají mahumetáni, kdyby toho neučinili, žeby hříchy své s sebou zase domů přinesli.
▲Dům Abrahamů jest též čtverhraný, všecken a naskrze z kamení šedivého vystavený, dvadcíti kročejů zvýši, čtyřidcíti kročejů v okršlku. Z jedné strany toho domu jest ve zdi jeden kámen pídi zdýli a půl pídi zšíři, o kterémžto kamenu praví, že jest prvé, než ten dům vystaven byl, s nebe spadl, a že jest podlé toho hlas slyšán, kterýž pravil: na které místo ten kámen upadne, tu že se dům boží vystaví, v kterémžto božím domě hříšníci budou vyslyšáni. Při tom také praví, když jest ten kámen s nebe spadl, že jest nebyl černý, než všecken jako sníh bílý; ale že jsa od tak mnoha hříšných úst tak začasté líbán, tím černý učiněn jest. Nebo všickni poutníci a pocestní musejí jej líbati; a říkají mahumetáni, kdyby toho neučinili, žeby hříchy své s sebou zase domů přinesli.
Dvéře toho domu jsou malé, skoro jako nějaké staré okénko, tak vysoko od země, co by člověk rukama dosáhnouti mohl, tak že se ovšem nepřístupně a nesnadně tam vchází. Ale prvé než se tam vejde, jest viděti zevnitř při tom domě sloupů třidceti a jeden, vše z mědi slitých, a stojí na čtvercích z červeného a zeleného kamene. A skrze ty sloupy není sice provlečeno než toliko mosazný drát, kterýž od jednoho sloupu k druhému dosahuje, na němž mnoho rozžhatých lamp visí; a ty měděné sloupy sultán Soliman, toho nynějšího Tureckého císaře sultána Murata děd, udělati dal. Když se již těžce, jakž výš dotčeno, do těch dvířec vejde, nacházejí se při vchodu dva mramoroví sloupové z aloesového dřeva udělaní, nehrubě tlustí, mouřeninským plátnem přistření, od mnoha nesčíslných barev udělaní, a ti sloupové pohodlní jsou ku podepření krytby aneb altánu, ale však dosti pracně, sotva se to spatřiti může, poněvadž nemnoho světla tam vchází a také tam velmi smrdutě zapáchá.
Vně za těmi dveřmi na pět kročejův odtud jest ta studénka, o níž výše povědíno, Zun Zun řečená; a to má býti posvěcená studénka, kterouž jest anděl páně Agar dívce <ref>Agar dívce studénka na poušti od anděla ukázána.</ref>
=== O obřadech poutníkův. ===
Při začátku tohoto našeho historického přeběhnutí napovědíno jest, že mahumetáni dvojí velikonoční svátek v roce drží. Jednomu říkají velikánoc Ramazána, to jest, kteráž se za příčinou postu drží, a ta jest právě hod beránka, poněvadž karavana, jakž třidceti dní pomíjí, na cestu se strojí do Mecchy. Druhou jmenují Skopcovou velikounoc, poněvadž jedenkaždý zavázán jest, kdo jen s to může býti, aby tehdáž skopce obětoval. A ta velikánoc v řeči jejich slove také Eutzug Bairam, to jest menší velikánoc. Nápodobně jakž karavana z Alkairu ve třidcíti dnech po velikénoci, jmenem ''Biguc Bairam'', preč odjíždí, tak ještě tam přijíždí pět aneb šest dní před malou velikounocí, tak aby poutníci čas měli před tím svátkem své povinné modlitby a řády vykonati; a to jsou téměř tyto, jmenovitě: že se oddělují od karavany a dávají se některým cesty ukazatelům vésti, kteříž toho místa jsou povědomi, a tak jich dvadcet aneb třidcet pospolu, podlé jich libosti, do města chodí, a když tam vejdou, jednostejně jdou po jedné ulici, kteráž pomalu čím dále tím výše nahoru se táhne, až na konec na jedno vysoké místo přicházejí, kdež jest brána, na níž ze všech stran na kamení mramorovém psáno stojí: ''Bab el salema'', což v arabské řeči vyznamenává: „brána zdraví“. A z toho místa spatřují veliký kostel mešit, v němž dům Abrahamů stojí. Jakž jej tedy spatří, všickni společně sklánějíce se proti němu, začínají mu uctivost činiti a říkati podvakráte tato slova : ''Salema lech ja resul alla'', to jest: „Pokoj nad tebou ty vyslaný boží!“ Když to pozdravení vykonají, jdou předce po též cestě a nalézají po pravé ruce klenutý oblouk, po němž vstupují pět stupňů nahoru, a tu jest veliký prostor, všudy a naskrze kamením vydlážděný; potom sstupují tolikéž stupňů zase dolů, jak mnoho nahoru vystupují, a jdou předce dále, co by z lučiště vystřeliti mohl, i nacházejí tu jiný oblouk, nápodobný prvnímu; a tu cestu od jednoho oblouku k druhému vykonávají po sedmkráte a breptají vždy a vždy některé své modlitby. <ref>Agar dívky chůze smutné památka.</ref>
▲Při začátku tohoto našeho historického přeběhnutí napovědíno jest, že mahumetáni dvojí velikonoční svátek v roce drží. Jednomu říkají velikánoc Ramazána, to jest, kteráž se za příčinou postu drží, a ta jest právě hod beránka, poněvadž karavana, jakž třidceti dní pomíjí, na cestu se strojí do Mecchy. Druhou jmenují Skopcovou velikounoc, poněvadž jedenkaždý zavázán jest, kdo jen s to může býti, aby tehdáž skopce obětoval. A ta velikánoc v řeči jejich slove také Eutzug Bairam, to jest menší velikánoc. Nápodobně jakž karavana z Alkairu ve třidcíti dnech po velikénoci, jmenem ''Biguc Bairam'', preč odjíždí, tak ještě tam přijíždí pět aneb šest dní před malou velikounocí, tak aby poutníci čas měli před tím svátkem své povinné modlitby a řády vykonati; a to jsou téměř tyto, jmenovitě: že se oddělují od karavany a dávají se některým cesty ukazatelům vésti, kteříž toho místa jsou povědomi, a tak jich dvadcet aneb třidcet pospolu, podlé jich libosti, do města chodí, a když tam vejdou, jednostejně jdou po jedné ulici, kteráž pomalu čím dále tím výše nahoru se táhne, až na konec na jedno vysoké místo přicházejí, kdež jest brána, na níž ze všech stran na kamení mramorovém psáno stojí: ''Bab el salema'', což v arabské řeči vyznamenává: „brána zdraví“. A z toho místa spatřují veliký kostel mešit, v němž dům Abrahamů stojí. Jakž jej tedy spatří, všickni společně sklánějíce se proti němu, začínají mu uctivost činiti a říkati podvakráte tato slova : ''Salema lech ja resul alla'', to jest: „Pokoj nad tebou ty vyslaný boží!“ Když to pozdravení vykonají, jdou předce po též cestě a nalézají po pravé ruce klenutý oblouk, po němž vstupují pět stupňů nahoru, a tu jest veliký prostor, všudy a naskrze kamením vydlážděný; potom sstupují tolikéž stupňů zase dolů, jak mnoho nahoru vystupují, a jdou předce dále, co by z lučiště vystřeliti mohl, i nacházejí tu jiný oblouk, nápodobný prvnímu; a tu cestu od jednoho oblouku k druhému vykonávají po sedmkráte a breptají vždy a vždy některé své modlitby. <ref>Agar dívky chůze smutné památka.</ref> A toho obřadu od nich se užívá k připomenutí té smutné a žalostivé chůze, kterouž jest zarmoucená Agar, když nadarmo vody hledala, aby synu svému píti dala, konala. Když ten obřad bývá vykonán, jdou poutníci do kostela mešitu, strojíce, se do domu Abrahamova, obejdou sedmkrát okolo něho a říkají jednostejně tato slova: „Toto jest ten dům boží a Abrahama služebníka jeho.“ To když učiní, jdou tam, aby ten výš dotčený černý kámen líbali. Potom se nacházeti dávají k studýnce Zun Zun, myjí se v ní od hlavy až do noh ve všech šatech a obuví svém, a říkají: ''Tobah allah, tobah allah'', což jest: „Odpusť ó bože, odpusť ó bože!“ Pijí také tu vodu, kteráž velice odporná, zlá a smradlavá jest. A když se tak umyjí a napijí, obrací se potom každý do svého příbytku. A ten řád jeden každý jest zavázán a povinen při nejmenším jednou vykonati; kteří pak žádostivi jsou před jinými do ráje přijíti, ti to každodenně jednou dělají, dokavadž na tom místě karavana v upokojení zůstává.
=== Co karavana dělá, když poodpočine.===▼
▲=== Co karavana dělá, když poodpočine. ===
Když karavana pět dní pořád vně krom města Mecchy leží, vyvstává správce právě té noci před večerem jejich velikonoci se vším svým tovaryšstvem, a jede předce až k hoře odpustkův, kterouž oni ''Giabal Araffata'' jmenují. Ta hora leží patnácte mil vlaských od Mecchy, a v polovici cesty jest jedno místo jmenem Mina, kteréžto slovo vyznamenává „stanoviště“, a nehrubě daleko odtud jsou čtyři pilíři, o nichž něco více níže oznámíme. A tuto nejprvé dotkneme o hoře odpustkův, kteráž mnohem snázeji pahrbkem než horou jmenována býti může, poněvadž jest nízká, malá, milostná a rozkošná. Okršlek její jest až na dvě míle vlaské, a jest okrouhlá, obsažená tak pěknou rovinou, jakáž se kdy lidskýma očima spatřiti může. Nápodobně také ta rovina ze všech stran jest otočená tak velikými vrchy, jakýchž nikdež není vídati, tak že jistotně to místo jest jedno z nejpěknějších příležitostí na světě, a vlastně se viděti dává, jakoby přirození všecko své umění k spravení toho tak pěkného a rozkošného místa vynaložilo.
Pod tou horou odpustkův, z té strany proti městu Mecchu, prýští se mnoho pramenův čisté čerstvé studničné vody, nejináč než jako křišťál, a ta jest nad míru zdravá, a spadá dolů do některých naschvále k tomu udělaných nádob; tu se občerstvují a umývají lidé a napájejí hovada. A chtějí tomu mahumetáni, že jsou Adam a Eva, když od anděla z ráje zemského vyhnáni byli, právě na ten vršek odpustků k bydlení přišli, a že řízením božským jeden od druhého zabloudil, a za čtyrydceti let jeden od druhého oddělený zůstával a mezi tím vždycky, jeden druhého hledal. Naposledy, když jsou se zase spolu shledali, že jsou tu velice radostnou slavnost drželi, a z obzvláštního plesání, že jest zase jeden druhého nalezl, na vrchu té malé hory malý domček vystavěli, kterýž se až do dnešního dne jmenuje ''Beith Adam'', to jest: „dům Adamův“.
=== O třech karavanách. ===
Na tentýž den, když karavana z Alkairu se na to místo dostává, přijíždějí tam také jiné dvě karavany, jmenovitě z Damašku a z Indie. Týmž spůsobem shlukují se tam také vespolek všickni sousedé v těch místech a končinách až od desíti dnův cesty, takže se tam jednoho času přes dvakráte stotisíc osob a více než třikráte stotisíc mezkův, velbloudův, dromedářův atd. spatřuje.
Řádek 125 ⟶ 115:
Potom když velikonoční den před rukama jest, vydávají se všickni napořád na odpočinutí a v mlčení, a toho dne nic jiného nedělají, než jen oběti a modlitby své k bohu vykonávají. Hned pak jakž se soumrak přibližuje, ti všickni, kteříž mají na čem jeti, vsedají a jedou k hoře, co nejblíž mohou; kteří nemají na čem jeti, přibližují se pěšky, jeden každý podlé své největší možnosti: však přední místo vždycky správci nad karavanou z Alkairu dávají, druhé tomu z Damašku, o jehož karavaně vypisuje ''Lodovic. Barthema Itinerario'', třetí tomu z Indie. Když pak již všickni tak na koně aneb jiná svá hovada vsednou a pohotově bývají, tu potom spatřuje se jeden z výš jmenovaných santonů aneb lidí duchovních z toho velikého množství přijížděti, sedící na jednom dosti dobře vyšlechtilém velbloudu. Ten se přibližuje k vrchu, vstupuje pět stupňů nahoru naschvále k tomu udělaných, a když jeden každý umlkne, tedy on obrací se k lidu, a činí jim krátké kázaní spůsobem níže psaným.
=== O kázaní. ===
Suma a podstata vší řeči toho kázaní jest tato, že vypravuje, jak veliké a znamenité dobrodiní bůh mahumetskému lidu prokázal prostředkováním svého milého přítele a příjemného proroka Mahumeta, poněvadž jest jej vyprostil od služebnosti hřícha a od modlářství toho, v kterémž jsou předešle vězeli; a kterak jest témuž lidu dal dům Abrahamův, jehožto prostředkováním vyslýcháni býti by mohli, a nápodobně tu horu odpustkův, jejímž by prostředkem milosti dosáhnouti mohli a odpuštění všech svých hříchův. Dále potom zmínku číní, kterak by milosrdný, dobrotivý bůh, od něhož všickni dobří darové pocházejí, Abráhamovi tajné radě své poručiti měl, aby mu dům v městě Mecchy vystavěl, v kterémž by domě potomci jeho boha vzívati a od něho vyslýcháni býti mohli. A když se ten rozkaz stal, že jsou se všeho světa hory do Mecchy sběhly, s činěním pomoci od kamení, k vystavení tohoto svatého domu Abrahamova, kromě tohoto nuzného a nízkého vršku, kterýž se pro chudobu nemohl tak jakž náleželo zachovati; nad čímž velice se rmoutiv a touže, že jest za třidceti let pořád hořce plakal. Ta léta když pominula, že jest bůh věčný příčinou toho zarmouceného vršku k spoluútrpnosti pohnouti se dal a řekl: „Přestaň plakati, má dcero, nebo tvůj hořký pláč došel jest k mým uším, a já to chci spůsobiti, aby všickni ti, kteříž přicházeti budou k navštěvování domu Abrahamova, odpuštění hříchův svých nedostávali, leč by prvé k učinění tobě poctivosti a k držení na tomto místě nejsvětějšího velikonočního svátku, kterýž jsem já lidu mému skrze ústa přítele a proroka mého Mahumeta slaviti rozkázal, přišli.“ Když již to všecko tím spůsobem přednese, napomíná jich k milování boha, k modlitbám a almužnám.
Řádek 139 ⟶ 128:
Zatím když těch pět dní pomíjí, hýbá se správce té karavany se vším svým tovaryšstvem, a obrací se zase do Mecchy, leží tu ještě za pět dní pokojně. Pročež když oni tu odpočívají, my tedy o městu aneb stanovišti Červeného moře nějakou zprávu čtenáři tuto učiníme.
=== O městě Zidem aneb Zidu. ===
Z Mecchy do Zidem jest za dva dny krátké cesty, a poněvadž se v těch zemích, obzvláštně v horké časy roku, ve dne nemůže příhodně jeti pro palčivé slunce, lidé tam v týchž zemích dělají z noci den a ze dne noc. Když již v soumrak z Mecchy vyjíždějí, bývají na ráno, prvé než slunce vzejde, na polovici cesty, kdež potom některá dosti příhodná bydlení a hospody dobré jsou; žen ochotných také dosti, kteréž nebohým poutníkům rády se v pohodlí propůjčují. A by třebas v druhý večer odtud se pryč hnuli, na ráno bývají v městě Zidu.
To město vystaveno jest na břehu Červeného moře, proti zemi jest okrouhlou zdí ohražené s některými věžemi, ale ty zdi jsou již starostí sešlé a spuštěné. Proti moři jest otevřené beze všech zdí. Totéž město Zidem má tři brány, na každé straně aneb na rohu jest jedna, a třetí právě v prostřed proti zemi, a jmenuje se Mecchanská brána; a podlé té stává šest anebo sedm Turků na stráži na jedné z těch oznámených starých věží, a mají při sobě čtyry kusy děl polních. Na jednom rohu toho města jest dvojí zeď proti zemi, a mezi oběma zdmi stojí jeden kostel. Potom proti moři, kdež městské zdi k vodě dosahují, udělali v nově rovně jako nějakou baštu, a tu pětmecítma kusů vystavěli nejpěknější a nejlepší střelby, jakáž by se na světě najíti mohla, a to velmi dohře opatřené. Item, dáleji ven k moři stojí na poslední staré věži pět jiných dobrých kusů, s třidcíti muži tu na stráži. Na druhé straně města při konci té okrouhlé zdi založili. v nově okrouhlé náspy, dosti dobře a podlé bystrého vtipu udělané; tu ke stráži nařízen jest jeden sanzak s půldruhého sta Turkův, s jich střelbou a všelijakou jinou zbraní, velmi dobře opatřených. To všecko jest od nich naschvále tak přistrojeno a opatřeno pro ostrach Portugalských aneb Španělův. A kdyby stanoviště aneb přístav dobrý byl, bylo by to vše daremné a bezpotřebné. Ale dotčené stanoviště nemohlo by ničemnější ani horší býti; nebo jest plné skalí a nehluboké, tak že tam lodí přijížděti nemohou, než musejí při nejmenším deset mil vlaských odtud zastavovati. K tomu stanovišti každoročně třidceti aneb čtyrydceti naložených lodí s krámským kořením a jiným drahým zbožím přijíždí, odkudž se každoročního důchodu do půl druhého sta tisíc dukátů schází, a polovice náleží velikému pánu, ostatek serifovi zůstává. Jináče sic zvláštního nic v městě Zidu se nenachází.
=== O putování do Mediny. ===
Potom strojí se karavana na cestu do Mediny, a táhne rovně tou první silnicí zase nazpátek, odkudž přichází, až se do Beed Rihonim, kdež balsam roste, jakž dotčeno, dostává. Odtud odsílají předce všecko, čeho do Mediny nepotřebují, na místo slove Jambo, aby tu pokojně leželo, spolu s těmi poutníky, kteříž jsou Medinu prvé viděli a nejsou žádostivi více ji ohledati. Také se ti na to místo Jambo vydávají, aby tam na karavanu očekávali.
Řádek 153 ⟶ 140:
Na druhý den ráno povstává správce s karavanou svou na pout, a jakž se k městu přibližuje, spatřuje se správce města jmenem serifovým ven vyjížděti, okolo něhož a s nímž bývá množství lidu jej provázejícího, aby takové tovaryšstvo přivítali. Rozbíjejí své stany v prostředku na jednom velmi pěkném rovném poli a se tu pokládají.
=== O městu Medině. ===
Medina jest město neveliké a tak starožitné, že v něm již málo co takového jest viděti; okršlek jeho vztahuje se téměř na dvě míle vlaské. Není v něm nic více, než jeden starý chatrný zámek, dosti nestatečný, jedním agou asi s padesáti kusy střelby, ale nehrubě dobré, osazený. Domové toho města jsou pěkní a dost čistí, z kamene a vápna vystaveni, a u prostřed v tom městě jest kostel, kterýž jest čtverhraný, ale ne tak veliký jako ten v Mecchu, však mnohem pěknější, mnohem nákladněji a lépeji vystavený a veselejší na pohledění.
Řádek 161 ⟶ 147:
K hrobu Mahumetovu nařízeno jest padesáte evnuchů aneb kleštěnců, všecko skoro bílých a šedivých, z národu Abyssinského a Mouřeninského, a jinému sic žádnému se nedovoluje a nedopouští tam vcházeti, než toliko třem šedivým z nejstarších a nejvzácnějších kleštěncův, a ti mohou každého dne dvakráte tam vcházeti, jmenovitě ráno a u večer, aby lampy rozžhali a jiné služby vykonali. Jiní všickni kleštěnci nařízeni jsou do kostela a k těm dvěma pohřbům vně, jmenovitě Fatmy a Ali, kdež jeden každý moc má tam vcházeti a jich se podlé své libosti dotýkati a prsti z nábožnosti nabrati, jakž pak toho velmi mnoho obyčej mají činiti.
=== Jaký jest spůsob vně a za městem Medinou. ===
Vně za městem na všech stranách jsou velmi pěkné zahrady, mnoho živých a pramenitých studnic, v nichž voda jest nad míru čerstvá. Item, nesčíslně mnoho vykopaných studnic, dostatek všelijakého ovoce, a dobrá příležitost od zavoctělých krmí, tak že to místo jest právě dosti utěšené a rozkošné.
Řádek 173 ⟶ 158:
Z druhé strany toho města jsou někteří jiní pohřbové svatých mahumetánských, a jeden každý z nich má jednu kubu aneb kapličku na čtyrech sloupích. Mezi jinými jsou tři, v nichž ti tři prorokovi tovaryši byli pohřbeni, jmenovitě Abubakar, Osman a Omar, a všickni od poutníkův rovně jako svatá místa navštěvováni bývají.
=== Odvozování šatstva aneb příkrovu k hrobu. ===
Jakž karavana téměř v třetí hodinu na den do Mediny přijíždí a až do večera odpočívá, vyvstává správce se vším svým komonstvem a jinými poutníky s takovou slávou a důstojností, jakouž kdy možné jest činiti. Nese s sebou to šatstvo aneb příkrov, rovně jako špičatý sloup udělaný, s mnohými jinými šaty tak od zlatohlavu jako od hedbáví, a jede tak prostředkem města, až přijedou do mešitu kostela. Potom nejprvé svou modlitbu říká a ukazuje se při kubě prorokové, kdež řečení kleštěnci pohotově stojí a na něj očekávají. Když správce již tam přijde, odvozuje předně šatstvo aneb roucho ku pohřbu proroka, a někteří kleštěnci vcházejí tam a odnímají pryč starý příkrov, a na to místo nesou nový; spalují ten starý, a rozdělují mezi sebou zlato, kteréž v něm bylo. Potom jim správce odevzdává jiné šaty aneb příkrovy, k okrase kostela mešitu; a tu se potom spatřuje, že vždy jeden před druhým podávají: tento rouchy, jiný něco jiného, a kleštěnci dotýkají se tím hrobu Mahumetova, a poutníci potom chovají to jako nějaké ostatky aneb svátosti s největší nábožností.
Řádek 189 ⟶ 173:
Nacházejí se také mezi nimi tak horliví poutníci, že dostanouce se do Mediny a Mecchy, a po spatření tam věcí, náležitých, i aby se více nezprznili skrze zrak hledíce na jiné věci zemské, a jakž oni praví hříšné, hned na místě sobě obě oči vybodou aneb vodou vřelou vypaří, aby slepí byli, tak že od jiného vedeni býti musejí : což se bláznům dobře děje, jsouce na duši slepí, aby očima zevnitřníma také nic nehleděli. Z těch jsou-li kteří bohatí, domů se dovezti dadouce, doma jako emeriti supererogatorie všech hříchův se vystříhají; jiní, kteří chudí jsou, po krajinách žebříce se toulají a u veliké vážnosti jsou, jakýchž jsem mnoho sám viděl.
A tak čtenář pobožný z vypsání té poutě do Mecchy vyrozuměti může, jak my křesťané pánu bohu našemu za pravé jeho vůle svaté poznání vysoce děkovati povinni jsme, a že v takových bludích s mahumetány a jinými zaslepenými nevězíme, z toho se těšiti máme. Mimo tohoto autora píší o pouti do Mecchy ''Chalcocondylas lib. 3. Bart. Georgievicz de tur. morib.'' a jiní.
{{Poznámky pod čarou}}
| |||