Paměti Augustina Bergra/Jak jsem měl býti xylografem: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Okino (diskuse | příspěvky)
založení
 
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m formát odřádkování; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| AUTOR = Ladislav Hájek
| TITUL = Paměti Augustina Bergra
| ČÁST = Jak jsem měl býti xylografem
| PŘEDCHOZÍ = V aréně na hradbách
| DALŠÍ = V Teatro salone italiano
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Jak jsem měl býti xylografem
| PODTITULEK =
| AUTOR = [[Autor:Ladislav Hájek|Ladislav Hájek]]
| POPISEK =
| ZDROJ = HÁJEK, Ladislav. ''Paměti A. Bergra.'' II. vydání. Praha : Orbis, 1943. S. 22–24.
| VYDÁNO = 1943
| LICENCE = PD-old-70
| JINÉ =
| WIKIPEDIA =
| WIKIPEDIA-DALŠÍ = [[w:Augustin Berger|Augustin Berger]]
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
{{forma|proza}}
Řádek 29:
„Aha, jdete dáti zapsat syna.“
 
Provinciál Chorý se na mne podíval s potutelným úsměvem a pohlédl potom přes brejle na otce:
 
„Ale, milý pane, nevím, jak to bude s vaším synem. Myslím, že to s ním už ve škole nebude dělat dobrotu, ten se už asi učit nebude. Zapíši ho do vyšší třídy, přejete-li si, ale podle mého zdání je to matné, neboť, jak už jsem řekl, ten už se učit nebude.“
Řádek 72:
 
Až jednou! Bylo to už v květnu, když jsem spěchal v poledne z xylografie domů k obědu. Bylo překrásně. Slunce zářilo a teple hřálo. Jaro vonělo. Lidé, rozjařeni jarním počasím, se usmívali. I mne se dotklo jaro, nešel jsem tak zamyšleně jako jindy a rozhlížel jsem se po ulici. Když jsem vycházel z Žitné ulice a přecházel kolem Teatro salone italiano, které se skvělo v záři poledního slunce, zaujaly mě před jeho vchodem obrovské plakáty, že jsem se bezděčně zastavil a se zájmem si je začal číst.
{{konecKonec formy}}
 
{{konec formy}}