Máj (almanach 1860)/Žena miluje srdnatosť/Jednání první: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
dokončení |
m Kramerius šablonou; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| AUTOR = Jan Neruda
| TITUL = Žena miluje srdnatosť
| ČÁST = Jednání první
| DALŠÍ = Jednání druhé▼
▲|DALŠÍ=Jednání druhé
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Jednání první
| AUTOR = [[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]]▼
▲|AUTOR=[[Autor:Jan Neruda|Jan Neruda]]
| ZDROJ = ''[[Máj (almanach 1860)|Máj: Jarní almanah na rok 1860]].'' Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 301–318.
▲|LICENCE=PD-old-70
▲|ZDROJ=''[[Máj (almanach 1860)|Máj: Jarní almanah na rok 1860]].'' Praha: Kat. Jeřábková, 1860. s. 301–318. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/11022933 Dostupné online.]
}}
{{Forma|libreto}}
Řádek 23 ⟶ 15:
== I. Výstup ==
''Volšovský'' (sedí v popředí, zády obrácen ku vchodu). ''Václav'' (sedí u vchodu a má několik vaků kolem sebe).
Řádek 42 ⟶ 33:
== II. Výstup ==
''Adéla a Kateřina'' (z levé strany). ''Volšovský'' (vyskočí se sedadla). ''Václav'' (zůstane sedět).
Řádek 116 ⟶ 106:
== III. Výstup ==
''Volšovský a Višín'' přicházejí zahradou z pravé strany. První je už převlečen a má lehký oblek na sobě.
Řádek 146 ⟶ 135:
== IV. Výstup ==
{{Promluva2|Růžička|přichází zahradou|Jak? Nikdo zde?To je mně právě milé! Ti se podiví, až jim to všechno řeknu! A což teprve doma! Má hospodyně si myslí sama na mne — jen aby se chudák z lásky nezbláznila! Věru ani nevím, co se těm ženským vlastně na mně líbí! To je už třetí hospodyně, která mne chce, a mimo to sem už musil vyhnat sedum služek jen proto, že rozšiřovaly mezi lidmi, že je mám rád! A ne snad, že by se jim statek můj líbil! To ne, každá to říká, že ne! Musím mít tak něco při sobě — inu můj duch je to, který je oslňuje. Ovšem, ovšem, tak jako já nedovede mluvit nikdo! — Doma sem neřekl ani slova, vyšel sem si na procházku jako by nic, přišel sem jako by nic a tady si to vyjednáme zase jako by nic. Ta radosť toho starého Višína, až mu řeknu, že bych si jeho dceru vzal. Teprv ondyno mně zaklepal na rameno a pravil: „Růžový nosejčku“ — on mně nikdy neřekne Růžičko, vždycky růžový nosejčku — „já bych sobě přál, aby měla má dcera podobného hospodáře pro své panstvíčko, jako vy jste — já už toho nezastanu!“ A já mlčel, neřekl ani slova a teď — teď — nu ta radosť toho starého Višína, hahaha, ten bude o jedné noze skákat! A což teprvé jeho dcera! — jen aby jí náhlá radosť neuškodila! Teprv ondyno sem s ní mluvil skoro čtvrť hodiny a mezi rozmluvou pravím náhle co zdvořilý člověk: „Nevím, jemnosť paničko, zdaž vás má sprostá řeč baví!“ A ona si přikryla honem šátkem obličej — to se styděla, nebožačka! — a pravila skoro škytavým hlasem: „Vy umíte znamenitě bavit.“ Nu počkej, zatrolená vdovičko, máš mít tu zábavu každý den! Inu vtip je dar boží! A jak se k sobě hodíme! Ona vdovička, já vdoveček! Nemáš zůstat, vdovičko, osamotnělá a všem bouřkám a dešťům ponechána jako ta socha nad hrobem manžela. Přistoupím k tobě a počnu: „Já, kterého už tři hospodyně a sedum děveček chtělo“ — ne, to jí nesmím říci, mohla by zpyšnět! Honem si nějakou řeč vymyslím a několik vtipů a nápadů spořádám — to mají ženské rády. Jsem rád, že zde nikdo není! Honem do zahrady na nápady!}}
Řádek 178 ⟶ 166:
== VI. Výstup ==
''Adéla'' a ''Hermann'' vstoupí zahradou. ''Hermann'' nese ''Adéle'' shawl.
Řádek 226 ⟶ 213:
== VIII. Výstup ==
''Vilím'' (přiběhne ze zahrady). Za ním přijde zahradou ''Václav'' a postaví se u dveří. Hned potom vyjde ''Kateřina'' z levé strany a postaví se k druhé straně dveří. ''Předešlí.''
Řádek 243 ⟶ 229:
== IX. Výstup ==
''Růžička'' (vejde zahradou). ''Předešlí.''
|