Ottův slovník naučný/Petrolejové motory: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Hadonos (diskuse | příspěvky)
založeno
 
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m oprava OCR chyby; kosmetické úpravy
 
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Ottův slovník naučný
| ČÁST = Petrolejové motory
| PŘEDCHOZÍ = Petrolejové lampy
| DALŠÍ = Petrolia
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Petrolejové motory
| AUTOR = [[Autor:Josef Pokorný (1866–1929)|Josef Pokorný]]
| POPISEK =
| ZDROJ = ''Ottův slovník naučný.'' Devatenáctý díl. Praha : J. Otto, 1902. S. 636–642. [http://archive.org/stream/ottvslovnknauni37ottogoog#page/n686/mode/1up Dostupné online.]
| VYDÁNO =
| ISBN =
| LICENCE = PD-old-70
| SOUVISEJÍCÍ =
| JINÉ =
| WIKIPEDIA-HESLO = Vznětový motor
| WIKIPEDIA-DALŠÍ =
| IMAGE =
| POPISEK-IMAGE =
}}
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3102.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3102. Odpařovač zvonový firmy Escher a Wyss.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3103.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3103. Odpařovač petrolejového motoru Grobova.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3104.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3104. Odpařovač petrolejového motoru Capitainova.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3105.JPG|thumbnáhled|<centerČ. 3105. Petrolejový motor Körtingův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3106.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3106. Petrolejový motor Körtingův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3107.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3107. Petrolejový motor Grobův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3108.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3108. Petrolejový motor Grobův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3109.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3109. Petrolejový motor Daimlerův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3110.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3110. Petrolejový motor Daimlerův.</center>]]
[[FileSoubor:Ottův slovník naučný - obrázek č. 3111.JPG|thumbnáhled|<center>Č. 3111. Petrolejový motor Dieselův.</center>]]
{{Forma|proza}}
'''Petrolejové motory''' býval dříve souborný název pro veškeré motory pracující pomocí destillátů surového petroleje, při nichž tedy hnacím prostředím byl hlavně benzin hustoty 0,7 a petrolej hustoty 0,8 až 0,825, dále pak i aether petrolejový, ligroin, gazolin, kerosén atd. Dnes omezuje se název ten na motory hnané petrolejem osvětlovacím, ostatní motory zovou se dle prostředí benzinové, gazolinové atd. Od motorů benzinových liší se sice konstrukce '''p'''-ových '''m'''-rů v podrobnostech, ale hlavní děj je při všech těchto strojích týž. '''P'''. '''m'''. jsou stroje nejmodernější, přes to však existuje již mnoho dobrých konstrukcí. Jako motory plynové, pracují také tyto motory většinou jako čtyřtaktní. Při chodu pístu do předu nassává se směs vzduchu a par neb jemně rozprášeného prostředí, při následujícím chodu do zadu tato směs se stlačí, při třetím zdvihu vybuchne a žene píst do předu a při čtvrtém konečně píst vyhání zplodiny spálení z pracovního válce tím, že zase jde do zadu. V době nejnovější nahrazuje se čtyřtakt také dvojtaktem, ba sestrojují se '''p'''. '''m'''. pracující dvojčinně na způsob parních strojů. Válce '''p'''-vých '''m'''-rů a benzinových chladí se vodou tak jako válce motorů plynových, aby se odvádělo přebytečné teplo způsobované výbuchy.
 
První stopy '''p'''-vých '''m'''-rů vyskytují se již v době vynalezení motorů plynových, hnacím prostředím byl však benzin. Již v patentní listině {{Prostrkaně|Williama Barnetta}} z r. 1838 vyslovuje se možnost hnáti plynové motory snadno vznětlivými tekutými uhlovodíky, petrolejovým aetherem, gazolinem, benzinem atd. První t.&nbsp;zv. Petro1ejovéPetrolejové motory postavil však teprve r. 1873 {{Prostrkaně|Julius Hock}} ve Vídni. Motor Hockův pracoval úplně dle principu plynového motoru Lenoirova. Ze vzduchu a jemně rozprášeného benzinu utvořila se výbušná směs, která uváděla píst do pohybu. Válec byl z předu otevřen a ojnice spojovala přímo čep klikový s čepem křížovým, umístěným v dutém pístu. Motor Hockův pracoval s kompressí, většího rozšíření však nenabyl. R. 1876 objevil se v Americe '''p'''-vý motor Braytonův, při němž způsob práce plynů v pracovním válci nemnoho se lišil od práce páry v parním stroji. Spalné látky a potřebný vzduch vtlačovaly se odděleně do pracovního válce, spalování řídilo se mechanicky a dálo se jen po čásť zdvihu, načež plyny se rozpínaly. Palivem byly snadno vznětlivé uhlovodíky, gazolin a benzin.
 
{{Prostrkaně|První motor benzinový}} pracující na základě principu nynějších kompressních motorů plynových byl motor {{Prostrkaně|Wittig-Hessův}}. Byl stojatý, jednočinný a měl dva válce, ale pracoval v dvojtaktu. Z válců byl jeden pumpovním, druhý pracovním. Jejich písty spojeny byly s klikami na společném hřídeli a pohybovaly se současně v před a vzad. Píst pumpovní nassával při pohybu nahoru čerstvou zápalnou směs prostředí a vzduchu, píst pracovní při tom zároveň konal práci. Při pohybu zpět vyháněl pracovní píst až do tří pětin zdvihu zplodiny spalování a stlačoval na zbývající dvě pětiny uzavřením vypouštěcího ventilu zadrženou směs. Mezitím píst pumpovní stlačil nassátou směs vzduchu a prostředí, pod tlakem otevřel se v jistém okamžiku ventil zpáteční, směs vnikla do pracovního válce a stlačila se ještě poněkud na zbývající části zdvihu, následoval pak výbuch, nové ssání se současným pracovním výkonem atd. Pokusy bylo zjištěno, že je možno bez závady přidávati až 50% petroleje svítícího. Kanál a ventil vpouštěcí zahřívaly se za chladného počasí plamenem.
Řádek 62:
{{Konec formy}}
{{DEFAULTSORT:Petrolejové motory}}
 
[[Kategorie:Technika v Ottově slovníku naučném]]