Ottův slovník naučný/Komenský: Porovnání verzí

Přítomnosti jeho vyžadovali si tehda i Bratří uherští, většinou z Moravy tam usedlí, mimo to podruhé již byl volán od rodiny Rákóczů, která také chránila jeho souvěrce, by radou svou přispěl k opravě školy jejich v Šaryšském (Blatném) Potoce. Poprvé měl nastoupiti místo po svém učiteli Alstedovi, ale nepřijal toho; tenkráte vedlo ho přesvědčení, že z jeho návštěvy a rady vznikne mnoho dobrého sklíčeným Bratřím. Vydav ještě dojemný spisek ''Kšaft umírající matky Jednoty Bratrské'', vydal se z jara r. 1650 do Uher na úmluvu o své úloze a zároveň navštívil tu Bratří uherské. V Potoce sešel se i s rodinou knížecí, totiž vdovou po Jiřím I., rodem Zuzanou Lorántfiovou, pak starším synem Jiřím II. a mladším Sigmundem, jenž byl zvláště nadšen pro pěstování věd. '''K.''' v krátké době předložil jim myšlénku nového zřízení této školy, z níž učiniti chtěl školu vševědnou, v níž by mladíci ušlechtilejšího vzdělání mohli býti účastni. Pro chudší měly býti též obecné stoly a při škole konvikt, aby sedmitřídní ta škola na slušném stupni se mohla udržeti. Kněžna učinila mu pak formální nabídku čestného postavení při škole a žádala i starších lešenských, aby ho na čas propustili; '''K.''' si vymohl svolení od posavadního svého ochránce, p. L. de Geer. Připraviv se i jinak na toto své povolání, opatřil rodinu v Lešně a vydal se poč. řijna r. 1650 do Uher s Ad. S. Hartmanem a zetěm Figulem, jenž rodině zanechané o něm přinésti měl zprávu a býti pak jejím ochráncem. V Potoce počal hned sestavovati podrobný nákres své ''Školy pansofické'', doufaje pevně v uskutečnění celého toho ráje moudrosti. Dílo to skládá se ze dvou částí: v theoretické mluví se o potřebě obecného učení a ukazuje se, že škola taková jest možná, v praktické části podává se podrobný plán latinské školy sedmitřídní s podkladem reálným. Při provedení '''K.''' spoléhal hlavně na kníž. Sigmunda, jenž měl matku svou při myšlénce obnovy udržovati, opatřiti po případě i dělníky na velikém tom díle a postarati se též o případné dozorce, poněvadž zřízení na škole mělo býti takřka republikánské. Aby pak také širší kruhy navnadil pro školu tu, měl k nim '''K.''' dvě řeči (1650), o vzdělávání vtipu a o knihách, zatím však pomocí domácích učitelů chystal již nové přepracování svých latinských knih pro Uhry. Byloť prozatím péčí nejpřednější, aby se aspoň nejnižší třídy otevřely, nač zvláště šlechta naléhala, by se ukázalo, jaké asi bude to učení. A netrvalo skutečně dlouho, již v ún. 1651 otevřena třída I., kde hlavní knihou býti mělo nově přepracované ''Vestibulum'', v němž také spisovatel snaží se spojiti poznání jazykové s věcným; přidány základy grammatické a seznam slov. Při otevření třídy '''K.''' opět pronesl řeč o chvále methody pravé. Za měsíc otevřena byla třída II., v níž »Brána« nově upravená byla knihou přední, avšak před ní '''K.''' staví slovník, pak mluvnici, text teprve naposledy; od první Brány toto nové vydání je naprosto různé. Také při této příležitosti '''K.''' mluvil o správnosti slov. Jinak i pro učitele této i prvé třídy sestavil velmi zevrubný návod, jak by si vedli, aby dospěli náležitě k cíli s knihami, jichž jim bylo užívati. Poč. r. 1652 otevřena třída III., kde učiti se mělo dle »Atria« čili »Síně«, od '''K'''-kého nově pořízené, před níž se předesílá ozdobná mluvnice, a připojiti se měl slovník pouze latinský, kdežto slovník pro třídy nižší ovšem užíval pomoci jazyka mateřského. Ke všem třem třídám hned na počátku '''K.''' složil i nevelikou knížku theoretickou ''O nalezené ke hbitému latinských spisovatelů čítání cestě, škole latinské trojtřídní'', kde poukazuje na účel nové své školy i na prostředky, jimiž chtěl ho dosíci. Bohužel výsledky u žáků daleko zůstávaly za neúmornou jeho snahou; žáci byli neteční a mimo to málo připraveni ku pochopení methody vševědné, a učitelé nejevili dosti snahy ve všem vyhověti požadavkům nadšeného svou věcí pansofa. I vydal '''K.''' na povzbuzení jejich spisek o vypuzení lenivosti, také pravidla mravů pro ně sestavil i zákony školské, jen aby prospěch ve vyučováni se povznesl. Ovšem bylo mu i tu bojovati jako jindy s nepříznivým osudem a neochotou i zlomyslností lidskou. Kníže Sigmund, do něhož nadál se nejvíce pomoci pro dobrou jeho vůli, vstoupiv již r. 1651 ve sňatek za čtvrt roku pozbyl milované choti a sám poč. ún. 1652 klesl v předčasný hrob, čímž největší naděje '''K'''-kého byly pochovány. Měl-li dříve dosti závistníkův a protivníkův u dvora, úmrtím hlavního podporovatele ještě jich přibylo, a škola stále zůstávala obmezena prvými třemi třídami, výše se nedostala; že však třídy ty dobře prospívaly, '''K'''-kému zůstala ochrana i kněžny vdovy i staršího syna Jiřího II. Přemýšlel beztoho neustále jen o tom, jak by zvl. snahy vševědné mezi Uhry zvelebil, poněvadž právě pro tuto stránku nejevili dosti porozumění. {{AnchorKotva|OrbisPictus}}Vida, jak mnohého poznání nedostává se v zemi rozvojem tak chudé, jako právě byla Uherská, kde ani mnohá řemesla nebyla známa mimo domácnost, kde se konala nejprimitivnějším způsobem, mínil nedostatek věcného poznání veškerenstva nahraditi poznáním aspoň obrazným, a tak chystal již tehdy ''Svět smyslných věcí namalovaný'' (''{{Cizojazyčně|la|Orbis pictus}}''), knihu to vedle Brány nejrozšířenější a po ní mnohá léta, ba i v naší době ještě vydávanou. Nebyla ovšem vydána již za pobytu '''K'''-kého v Uhrách, ale příčinou hlavní bylo to, že nebylo ani tu ani jinde nikde ještě příhodných obrázků, jimiž by se byla skutečnost nahradila; proto k vydání došlo až r. 1657 (v Norimberce), když příhodné obrazy s nemalou prací dle návrhu spisovatele samého byly zjednány.