Kalendář/Čím voní dům: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Založena nová stránka: {{NavigacePaP |TITUL=Kalendář |AUTOR=Karel Čapek |ČÁST=Čím voní dům |PŘEDCHOZÍ=Jarní bouře |DALŠÍ=Za městem }} {{Textinfo |TITULEK=Čím voní dům |PO... |
m Chybný odkaz na Wikipedii; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
{{NavigacePaP
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Čím voní dům
| AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]▼
| ZDROJ = [http://www.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/41/kalendar.html]▼
▲|AUTOR=[[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
| VYDÁNO = V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947▼
▲|ZDROJ=[http://www.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/41/kalendar.html]
▲|VYDÁNO=V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947
▲|LICENCE=PD-old-70
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 28 ⟶ 20:
Potom se navezou prkna a nastaví lešení, aby mohli zedníci nahoru a aby to zase vonělo jinak; neboť vůně dřeva je dobrá a důvěrná, dřevo voní domovem a zralostí, a jeho smolný, slunný výdech obestírá vápenné čpění omítek a blátivý zápach betonu. Nebudiž zapomenuto na nakyslý pach železa, traverz a rour a drátů, provázený olejnatým puchem laku; ani na uzeně páchnoucí kouř rozžhaveného uhlí, jímž se vysušuje zdivo. Teď už je řada na tesařích a truhlářích; roubí se krovy, kladou se podlahy, vsazují se okna a dveře; dřevo převládá a jeho pryskyřičný balzámový dech vane z lomozné novostavby. Do toho vůně terpentýnu, vůně fermeží a olejů, čpění klihových nátěrů a barev. A nakonec ještě vydrhnutý dům zadýchá vlhce a je cítit mýdlem jako v neděli umytý kluk; otevřenými okny dýše chlad, prázdnota a podivná dutost nového stavení.
A ne tak hned ztratí nový dům svůj vlastní dech; tak jako nové šaty je cítit textilem a nové boty koželužnou, voní dům ještě dlouho staveništěm. Pane, to potrvá, než se v něm budou lidé cítit doma; teď ještě je dům obklopuje jako nějaké provizórium, nenarostl na ně jako ulita na hlemýždě, tady je přečnívá a tu je škrtí jako nové šaty. Musí do sebe nabrat něco málo zániku, aby se lidem přizpůsobil; mohlo by se říci, že několik let zraje. Stane se doopravdy a naplno domovem teprve tehdy, když přestane být novým domovem; pak už není jen dílem stavitele, ale i lidí, kteří v něm žijí. Od sklepů a prádelen až po čadící komíny je cítit člověčinou a teplem; a až jednou přijdou lidé s krumpáči, zavoní naposled trochu jako mlýnice, moukou, zralostí a zvláštní suchostí, jež připomíná vůni slámy a trouchnivějícího dřeva.
{{Konec formy}}
| |||