Kalendář/Zmařený úmysl: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Zdenek (diskuse | příspěvky)
m Oprava autora
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Chybný odkaz na Wikipedii; - prázdné parametry {{Textinfo}}; unifikace hodnoty parametru licence; kosmetické úpravy
Řádek 1:
{{NavigacePaP
| TITUL = Kalendář
| AUTOR = Karel Čapek
| ČÁST = Zmařený úmysl
| PŘEDCHOZÍ = Na slonku zimy
| DALŠÍ = O známkách jara
}}
{{Textinfo
| TITULEK = Zmařený úmysl
| AUTOR = [[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
|PODTITULEK=
| ZDROJ = [http://www.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/41/kalendar.html]
|AUTOR=[[Autor:Karel Čapek|Karel Čapek]]
| VYDÁNO = V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947
|POPISEK=
| LICENCE = PD- old- 70
|ZDROJ=[http://www.mlp.cz/koweb/00/03/34/75/41/kalendar.html]
|VYDÁNO=V Praze: nak. František Borový, spisy bratří Čapků ; sv. 45, 1947
|ISBN=
|LICENCE=PD-old-70
|JINÉ=
|WIKIPEDIA=Kalendář (literární dílo)
|WIKIPEDIA-DALŠÍ=
|IMAGE=
|POPISEK-IMAGE=
}}
{{Forma|proza}}
Řádek 26 ⟶ 18:
Ano, s tím pevným a nepodplatným úmyslem prodělávám každou zimu. Pak přijdou dny, kdy začne jaksi svítit slunce; pak odejdou ledy a přiletí rackové, a tu se rozhodnu, že zítra nebo pozítří počnu provádět svůj plán. A poslyšte, lidi, je to krásné, když se pak udělá modrá obloha a to všechno. Babičky na ulicích prodávají fialky a petrklíče, člověk dostává chuť vzít dynovačku a jít naflákat všelijakým ženským osobám; panebože, teď si jen odbudu tuhle prácičku a tamhleten melouch, jednu návštěvu, dvě povinnosti a nějaký ten dopis, a pak už budu sám s jarem a půjdu se podívat, jak to vlastně dělá. A víte co? Já pro dnešek neudělám ani žádnou z těch úloh a povinností; ať mně všecko vleze třeba na záda, ale já se dnes musím podívat, jestli už začne jaro.
 
A prokristapána, vždyť už je zase po všem! Keře jsou zelené, tamhle v mladé travičce už toho kvete, můžeme si pomalu sednout do stínu, utřít pot a koupit si kornout prvních třešní. Cože, třešně už nejsou? Dejte mi tedy podzimní švestky; konečně, i na podzim je krásně a možno ještě užívat... Ale kdež! Příteli, copak jsi to zaspal? Vždyť je prosinec, topíš si v pokoji, zdá se, že jsi zase o rok starší; musíš si to vynahradit příštího roku, a až přijde začátek února, umiň si pevně, že tentokrát si nic nenecháš ujít. Ale měj pozor, aby tě jaro zase neobešlo nějakým podfukem, neošidilo a nepředběhlo. Měj dobrý, dobrý pozor propříště!
{{Konec formy}}