Stránka:Bible česká SZ I.djvu/11: Porovnání verzí

Shlomo (diskuse | příspěvky)
formátování
Wesalius (diskuse | příspěvky)
m oprava pojmenování poznámek (dle stránek)
Tělo stránky (pro transkluzi):Tělo stránky (pro transkluzi):
Řádek 1: Řádek 1:
<section begin="par6"/>
<section begin="par6"/>== § 6. V čem tkví inspirace biblická čili bohoduchost? ==
== § 6. V čem tkví inspirace biblická čili bohoduchost? ==
__NOEDITSECTION__
__NOEDITSECTION__


Řádek 12: Řádek 11:
# Na poznávavost svatopisců působil Bůh při inspiraci tím, že vzbudil v jejich mysli představy, pojmy a myšlenky, které chtěl, aby byly zaznamenány.
# Na poznávavost svatopisců působil Bůh při inspiraci tím, že vzbudil v jejich mysli představy, pojmy a myšlenky, které chtěl, aby byly zaznamenány.
# Po všecku dobu, co byla kniha psána, bylo třeba, by Bůh působil na svatopisce tak, by jen to, co jim vdechl, ale též všecko to zaznamenali, nic ze svého nepřidávajíce, nic z vnuknutého nepomíjejíce.
# Po všecku dobu, co byla kniha psána, bylo třeba, by Bůh působil na svatopisce tak, by jen to, co jim vdechl, ale též všecko to zaznamenali, nic ze svého nepřidávajíce, nic z vnuknutého nepomíjejíce.
# Ačkoli jest přiznati svatopiscům značnou svobodu co do volby slov, přece i zde jest uznati vliv Boží, který nepřipustil, by volili spisovatelé slova, jež by dávala jiný smysl, než který jim Bůh suggeroval (vnukl).<ref name=p7-1/>)
# Ačkoli jest přiznati svatopiscům značnou svobodu co do volby slov, přece i zde jest uznati vliv Boží, který nepřipustil, by volili spisovatelé slova, jež by dávala jiný smysl, než který jim Bůh suggeroval (vnukl).<ref name=p11-1/>)


Tato inspirace vztahuje se i na zásady věro- a mravoučné v Písmě obsažené, i na zmínky dějepisné, přírodopisné a pod. Vztahuje se nejen na věci hlavní, nýbrž i na věci vedlejší, o nichž Písmo mluví jen mimochodem, vztahuje se nejen na delší úryvky, nýbrž i na malé části
Tato inspirace vztahuje se i na zásady věro- a mravoučné v Písmě obsažené, i na zmínky dějepisné, přírodopisné a pod. Vztahuje se nejen na věci hlavní, nýbrž i na věci vedlejší, o nichž Písmo mluví jen mimochodem, vztahuje se nejen na delší úryvky, nýbrž i na malé části
biblického textu.<ref name=p7-2/>)
biblického textu.<ref name=p11-2/>)


<section end="par6"/><section begin="par7"/>
<section end="par6"/>
== § 7. Závažný důsledek inspirace — neomylnost Písma svatého. ==
<section begin="par7"/>== § 7. Závažný důsledek inspirace — neomylnost Písma svatého. ==
__NOEDITSECTION__
__NOEDITSECTION__


Uvádí-li svatopisec něco, o čem jest přesvědčen, že se zakládá na pravdě, nebo schvaluje-li výslovně anebo mlčky výrok jiné osoby, kterou uvádí, pak nelze s pojmem inspirace srovnati možnost omylu, poněvadž by omyl takový bylo nutno přičísti tomu, jenž za spisovatelem stojí — Bohu, který nemůže ani klamati ani oklamán býti. V tomto smyslu jest {{Prostrkaně|Písmo sv. bezbludné čili neomylné}}.<ref name=p7-3/>)<section end=par7/>
Uvádí-li svatopisec něco, o čem jest přesvědčen, že se zakládá na pravdě, nebo schvaluje-li výslovně anebo mlčky výrok jiné osoby, kterou uvádí, pak nelze s pojmem inspirace srovnati možnost omylu, poněvadž by omyl takový bylo nutno přičísti tomu, jenž za spisovatelem stojí — Bohu, který nemůže ani klamati ani oklamán býti. V tomto smyslu jest {{Prostrkaně|Písmo sv. bezbludné čili neomylné}}.<ref name=p11-3/>)
<section end="par7"/>
<section begin="par6"/><ref follow=p11-1>Lev XIII. v uvedeném okružním listě (Nejvýš prozřetelný Bůh) mistrně tento pojem vystihuje takto: „Nadpřirozenou silou sám (Duch sv.) je (svatopisce) tak ku psaní vybídl a pohnul, tak jim při psaní pomáhal, že všecko, ale též jen to, co sám kázal, správně myslí pojali, věrně sepsati chtěli a vhodným způsobem

<section begin=par6/><ref follow=p7-1>Lev XIII. v uvedeném okružním listě (Nejvýš prozřetelný Bůh) mistrně tento pojem vystihuje takto: „Nadpřirozenou silou sám (Duch sv.) je (svatopisce) tak ku psaní vybídl a pohnul, tak jim při psaní pomáhal, že všecko, ale též jen to, co sám kázal, správně myslí pojali, věrně sepsati chtěli a vhodným způsobem
s neomylnou pravdivostí vyjádřili; sice by nebyl sám původcem celého Písma.“
s neomylnou pravdivostí vyjádřili; sice by nebyl sám původcem celého Písma.“
</ref><ref follow=p7-2>Srv. list „Nejvýš prozřetelný Bůh“, kde čteme: „Bylo by rozhodně hříchem omézovati inspiraci toliko na některé části sv. Písma.“ A opět: „Nelze trpěti jednání těch, kdož&nbsp;… připouštějí, že inspirace se vztahuje na věci víry a mravů, na nic však jiného.“
</ref><ref follow=p11-2>Srv. list „Nejvýš prozřetelný Bůh“, kde čteme: „Bylo by rozhodně hříchem omézovati inspiraci toliko na některé části sv. Písma.“ A opět: „Nelze trpěti jednání těch, kdož&nbsp;… připouštějí, že inspirace se vztahuje na věci víry a mravů, na nic však jiného.“
</ref>
</ref><section end=par6/><section begin=par7/><ref follow=p7-3>„Byl by to rozhodně hřích&nbsp;… připustiti, že sám svatý původce pobloudil…
<section end="par6"/>
<section begin="par7"/><ref follow=p11-3>„Byl by to rozhodně hřích&nbsp;… připustiti, že sám svatý původce pobloudil…
Jest tak daleko, by v božské inspiraci mohl tkvíti nějaký omyl, že ona (inspirace) nejen sama sebou jakoukoliv mýlku vylučuje, ale vylučuje ji a protiví se jí tak
Jest tak daleko, by v božské inspiraci mohl tkvíti nějaký omyl, že ona (inspirace) nejen sama sebou jakoukoliv mýlku vylučuje, ale vylučuje ji a protiví se jí tak
</ref><section end="par7"/>
</ref><section end="par7"/>