Povídky izraelského vyznání/Trápení se švadlenou: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

}}

Co jsem to jenom chtěla …? … teď na to myslím a v tom momentu o tom nic nevím, paní Pollak … ta moje hlava … no, já jim říkám … že tak mluvějí o té … aha! paní Nelly Geduldiger … už vím! Já jsem vám celá pryč, paní Pollak, co byste tomu řekla, paní Pollak — jaký já mám soužení s tou mojí švadlenou — a tak se zdála — wissen Sie — taková k jednomu přívětivá a ochotná … moc šikovná švadlena, paní Pollak — to se jí muší nechat, ta je goldeswert — doporučila mě ji Spitzerka — prosím: milostpaní Spitzer — ta se přece umí šatit, vždyť prošatila celé věno a celou firmu Spitzer na pět procent — a její muž, pan Spitzer, běhá zase s kolekcí pod paží jako za svobodna — tak teda mušejí vědět, paní Pollak, že má vkus — tak já tý paní Spitzer jednou říkám: »Já nevím, paní Spitzer,« povídám, »že oni jsou vždycky tak šik und elegant,« povídám, »řeknou mě prosimich,« povídám, »u koho oni šijou, paní Spitzer,« povídám, »já nemůžu trefit na pořádnou švadlenu — pámbu ví, co to je,« povídám, a paní Spitzer na to — vědí, paní Pollak, jak ona to dovede — no, jako milostpaní Spitzer — tak s vejšky se na jednoho dívá — povídá: »Já šiju jen u Cvočkové, Melantrichova ulice — je drahá ta Cvočková — ale kdo to může dělat —« rozumějí, paní Pollak, takhle jednoho špičkuje — že ona to může dělat a jinej ne — daleko to přivedla milostpaní Spitzer — ale to vědí — mě bude někdo špičkovat, paní Pollak — já jí to ale řekla, paní Pollak, já jí to povídala: »No,« povídám, »co oni můžou dělat, paní Spitzer — dovedu já taky,« povídám, »já jsem,« povídám, »rozená Ullmannová — rozumějí, paní Spitzer?« tak jsem jí to povídala — a to jste měla vidět, jak byla takhle maličká ta paní Spitzer —