Povídky izraelského vyznání/Jak jsem se ženil: Porovnání verzí

{{NavigacePaP

}}

{{Textinfo

}}

Já jim říkám – pane, mně nebudou nic povídat – pane, moc mně toho nevypravujou – pane, to vědí – já běhal s kolekcí pod paždí, když voni nebyli ještě barmicve – kdepak, u mámy byli, když já dělal ohromný obraty – pane, měli slyšet, co říkal šéf - »Bondy,« říkal, »to jsou marný řeči,« povídal, »voni jsou jedinej na světě – co se obchodu týče, jináč,« říkal, »nestojej za nic« - to povídal starej Sborowitz – vědí, kdo byl Sborowitz? Ale kdepak, sukno – Sborowitz, kanafasy, prima trutnovský zboží. Voni říkají, pane Lüftschütz – oženit se – ohromná věc – riskantní, kdepak dneska! Právě dneska – dají inserát do novin – »Mladý muž, int. isr. - vrchní účetní – vznešený člověk – znamenitý odborník – podvojné účetnictví – bilance schopný – skvělá doporučení – přiženil by se do obchodu, anebo vzal by si int. isr. dívku – která by větším věnem vládla – pod značkou »Kulantní« anebo »Životní postavení«, jak chtěj’ - a budou vidět, co se tady bude dít – těch ofert, co dostanou – balík – vagon – přijde šadchen – »já pro nich něco mám« - přivede jich do rodiny – moc řečí – na to voni nic nedaj’ - raděj se budou dívat, jaká je to rodina a tak dále.